Podnikání v českých zemích nikdy necharakterizovala jen čísla a zisk, ale i odvaha „vzíti na sebe úkol“. Nová publikace mapuje tisíciletou historii českého byznysu – od středověkých měst přes tragický osud podnikatele Kirschnera, který doplatil na vlastenectví, až po vzestup ženských podnikatelek. Ukazuje proměny podnikatelů z dravců a „upírů“ v hybatele národních dějin a modernity.

„Podřídit se, podrobit se“, ale také „vzít na sebe úkol“. To byly první významy, které si naši předci už asi od 12. století spojovali se slovy podniknúti a podnikati. Už tehdy existovaly aktivity, které zahrnovaly to, co dnes rozumíme pod pojmem podnikání, ač dnešní význam slovo získalo až v předminulém století. Jak se u nás napříč staletími měnilo, to zatím nejkomplexněji popisuje kniha Podnikání v českých zemích. Od pražského groše po akciové společnosti.

Zmíněno je v ní už i obchodování Keltů, ale systematicky se kniha věnuje dějům od raného středověku po současnost, od podnikatelů poctivých až k těm – řekněme – kontroverzním, typu Ivana Jonáka a Radovana Krejčíře. Podnikání autoři líčí v širokém společenském, politickém i kulturním kontextu, zajímá je například vznik měst ve středověku, vzestup národního hnutí a dělnictva v 19. století nebo germanizace ekonomiky za protektorátu.

Když jazyk rozhoduje o bankrotu

K zmíněné atmosféře vypjatého nacionalismu publikace plasticky ukazuje, o jak ožehavý problém se jednalo: příliš jednoznačným příklonem k jednomu táboru si totiž mohl daný člověk poškodit vlastní podnikání. Třeba když poslanec a podnikatel Karel Kirschner roku 1866 hlasoval při rozhodování o jazykové otázce na pražské univerzitě pročesky, nahlas připouštěl, že to od něj bylo lehkomyslné, a dokonce se metaforicky prohlásil za sebevraha. A skutečně, posléze Kirschner za svůj postoj zaplatil: „Pro nákup pivovaru si vzal úvěr u bank kontrolovaných tzv. německou stranou a ty mu jej údajně právě pro jeho hlasování vypověděly. Za několik týdnů musel Kirschner vyhlásit konkurz, rodina citelně zchudla, byla nucena změnit bydlení a propustit většinu personálu.“

Jiní naopak postupovali obezřetněji. Například pražská strojírenská firma Ringhoffer sice vyrostla v českém prostředí a její vedení národní koncepci čile využívalo, ale jak se postupně její klientela rozšiřovala nad rámec česky hovořícího okruhu zákazníků, stal se z národního angažmá podle autorů „balast“. Firma se takticky prezentovala na obou českých zemských konkurenčních výstavách (1891 na té české v Praze a 1906 na německé v Liberci) atd., její majitelé se postupně „začlenili mezi velkopodnikatele bez nacionální ideologie“.     

Podnikatelky, Fidorka a starostka

V souvislosti s novověkými podnikateli autoři vysvětlují, jak nejednoznačná byla někdy jejich pozice: před rokem 1848 bylo jejich právní postavení komplikované, protože nebyli uznáváni jako sociální (stavovská) vrstva a jejich činnost omezovaly tradiční (a v té době přežilé) cechy. A čelili i řadě předsudků: kniha líčí případ manželky jistého nižšího berního úředníka, které soudy zamítly žádost na udělení koncese k provozování hostinské živnosti s odůvodněním, že se její výkon neshoduje s důstojností úřednického stavu jejího chotě.

Právě ženy mají v publikaci samostatnou kapitolu, která vyjmenovává řadu velmi úspěšných podnikatelek, od původkyně slavné Fidorky z 19. století až k soudobé zakladatelce firmy Zásilkovna. Svůj ekonomický vliv i ony někdy dokázaly přetavit v politickou moc, jako se to povedlo Ludmile Zatloukalové-Coufalové (1886–1960). Pocházela ze selské rodiny z Olomoucka, neměla sourozence a matka jí záhy zemřela. A jelikož se otec znovu neoženil, zůstala jedinou dědičkou rodinného majetku. Angažovala se v ženském emancipačním hnutí, stala se poslankyní a od roku 1931 zastávala dlouhá léta funkci starostky v rodné obci, a to jako první žena na Moravě.

Podnikatel jako upír i hrdina

Kniha je doplněna množstvím barevných ilustrací, které mají například dokumentovat výkon dané práce, a to i když jde o reprodukce děl slavných umělců. (Například jeden obraz Pietera Bruegela staršího z roku 1565 byl zařazen proto, že zachycuje kosení obilí, přičemž „fyzickou náročnost sklizně odráží zobrazení venkovanů odpočívajících ve stínu stromu“.)

Až poslední kapitoly hlouběji vykreslují obraz podnikatelů v krásné literatuře a ve filmu.  Například ukazují, jak hluboko je v české kultuře zakotven motiv cizáckého podnikatele-vydřiducha sahající do 19. století, který pak jen oživovala a přiživovala komunistická propaganda líčící podnikatele jako upíry a „lidské dravce“.

Vznikaly ovšem na druhé straně také beletristické, i když umělecky zřejmě nijak zdařilé pokusy o obranu podnikatelů. Pozoruhodný je v tomto ohledu Živé dílo. Román průmyslového výboje od Tomáše Pánka, které vzniklo na objednávku jako součást vytváření pozitivní image firmy Baťa. Charakteristiky hlavního podnikatele-šéfa jsou přitom velmi podobné těm, které v protibaťovském Botostroji předtím vytvořil Svatopluk Turek. Zatímco však Botostroj vnímal Šéfa jako ztělesnění nelidskosti, Pánek jej hodnotil jako výjimečného ducha, vytvářejícího velkolepé dílo.

V 60. letech pak opatrná obrana soukromých podnikatelů zaznívala kupříkladu v některých zahraničních reportážích, dokonce i z USA. Pozitivně prý tehdy vyzníval třeba text o americkém majiteli prosperující sítě prádelen, který v ní líčil svůj základní přístup k podnikání: „Zisk se nerealizuje jen při praní prádla, ale ve spokojenosti zákazníka. Proto pro zákazníka dělám vše, co je v našich možnostech.“ To někteří neváhali srovnávat s odlišnou situací v Československu, kde byly služby kvůli nízké kvalitě, nespolehlivosti a vysokým cenám opakovaně kritizovány.

Po roce 1989 negativní obraz mafiánských podnikatelů v beletrii sice nadále převažoval, ale jejich škála byla rozrůzněnější: „Jejich hodnocení nejčastěji záviselo na tom, o jaký žánr literatury v daném případě šlo. Zejména v prózách s ambici stát se obrazem soudobé společnosti se často vyskytuje dravý podnikatel, který se pohybuje mimo společenské normy a zákony, čemuž odpovídají i jeho charakterové vlastnosti. V žánrově odlišném literárním díle však může být stejný typ podnikatele hodnocen kladně“. (Dodejme, že listopadový přelom se projevil i v dětských televizních večerníčcích; podle postřehu Petra A. Bílka došlo k posunu v seriálu Jája a Pája, v jehož popřevratových dílech byl podle něj mírně pozitivněji přehodnocen obraz podnikatele Krkovičky.)

Kniha Podnikání v českých zemích celkově podává pozoruhodně obsáhlý obraz toho, jaké různorodé podoby na sebe podnikání mohlo brát a se kterými společenskými proudy či pohyby mohlo souviset. A vyvolává i otázky, jak budou jednou soudobé bouřlivé proměny práce i podnikání popisovat budoucí historici. V publikaci je citována i definice od sociologa a historika Wernera Sombarta: podnikatel se podle něj vyznačuje se „neobvyklou vitalitou, vysoce rozvinutým puzením k neustálé činnosti a neutuchající radostí z práce“. Ovšem nebude stejně důležité vybrat si či vytvořit správného AI agenta, který člověku pomůže „včas rozeznávat a využít nové příležitosti“? A kdy se stanou úspěšnější firmy řízené AI? V budoucím podnikání možná také půjde o to „vzít na sebe úkol“, a dokonce i „podrobit se“, ale v úplně jiném smyslu, než by si dávní podnikatelé dokázali představit.