Alix je úspěšná autorka komiksů, má skvělého přítele a žádné velké starosti. Jednou ale při sexu začne pociťovat spalující bolest. Následuje kolotoč vyšetření v systému, který nemoc – vaginismus – neumí léčit, zvláště když se zdá, že její příčiny nejsou jenom fyziologické. Zkouškou prochází také vztah Alix a jejího přítele Lucase a čtenáři společně s nimi objevují různé podoby vztahu, lásky a touhy, která v hrdince pod tíhou onemocnění mizí.

Belgická autorka Alix Garin (nar. 1997) se proslavila v roce 2021, kdy jí vyšel komiks Ne m’oublies pas. Dojemný příběh o vnučce, která unese babičku trpící Alzheimerovou chorobou z domova důchodců a spolu pak hledají její rodný dům, zaujal čtenáře i kritiku, a to jemnou a přesnou kresbou, citlivým zobrazením stáří a pečlivě vybudovaným příběhem. Její druhý titul, Neproniknutelná, předčil všechna očekávání a byl ověnčen několika oceněními včetně prestižní ceny publika na festivalu komiksu v Angoulême. Publikum přivítalo nebojácnost autorky, která se rozhodla odhalit své zdravotní a posléze i duševní potíže, vyplývající ze sexuální dysfunkce.

Medicína a ženské tělo

Na počátku byla bolest při sexu, pak zmizela touha. Alix ví, že něco je špatně, a tak začíná dlouhý boj s vlastním tělem, ale hlavně se zdravotním systémem. Ukazuje se totiž, že sexuální problémy žen, které bývají pro většinu společnosti tabu, má moderní medicína někdy ještě stále problémy pojmenovat. Nekonečná vyšetření nakonec paradoxně neukončí doktor, ale tip od osvícené kamarádky, která se o vaginismu doslechla. Pro Alix je to úleva, ale zároveň začíná další, mnohem náročnější fáze léčby. Ta i díky strohé kresbě působí spíše děsivě – rozostřené pasáže s disociující postavou ukazují, že moderní medicína umí sice léčit tělo, ale za jakou cenu? A když je bolest navíc manifestací žalu a traumatu, lékaři jsou na ni krátcí. „Smutek není diagnóza,“ říká autorka ústy své postavy. Společně s Alix zjišťujeme, jak moc je tělesno propojené s duševnem, a že pro uzdravení jednoho se musí uzdravit i druhé.

Neproniknutelná ale není jen příběh o nemoci, je to především příběh o lásce a vztazích. Když Alix přestane pociťovat touhu a kvůli bolesti nechce ani nemůže mít sex, musí s Lucasem najít způsob, jak spolu zůstat jako pár. Otázky „Co je touha? Kde se rodí? A co znamená důvěra ve vztahu?“ nabývají v monolozích hlavní hrdinky až existenciální rozměr a provázejí postavy a čtenáře během celé knihy. Tyto úvahy dokáže Garin předat hlavně díky práci s tichem – absencí dialogů, kde vedení příběhu přebírá kresba. Ať už se to projevuje v pohledech postav – vyhýbavých, vyčítavých, zamilovaných nebo hledících na čtenáře, nebo v práci se symbolikou barev (oranžová pro touhu, fialová pro bolest, černá pro nebezpečí), podmanivá kresba vyjadřuje i ty nejintimnější pocity.

Kniha se ale neutápí v sebelítosti, naopak. Bolestivé chvíle vyvažuje svěží humor a smysl pro sebeironii, patrný například v některých panelech s expresivními postavami na hraně grotesky. Výsledkem je dynamické vyprávění, u kterého se vyváženě střídají pocity, aniž by přitom příběh sklouzl do extrému.

Co znamená být ženou

Samotná autorčina nemoc otevírá ještě další, do jisté míry tabuizované téma. Vaginismus totiž zasahuje přímou podstatu definice ženy v její tradiční roli v patriarchální společnosti – tedy osoby, která je penetrována, osoby, do které se proniká. Pokud je však žena neproniknutelná, je vůbec „správnou“ ženou? A co být ženou vlastně znamená? Reflexe těchto internalizovaných přesvědčení a představ o tom, jak má správný vztah vypadat a jak se v něm mají partneři chovat, ukazuje, že kvůli nim trpí i muži. Lucas se bojí, že není správný chlap, když nemá sex s partnerkou, Alix si zas myslí, že ve správném vztahu má „být sex dvakrát týdně“. Oba si tím ubližují, zejména protože neustále překračují vlastní a partnerovy hranice. Neproniknutelná tak ukazuje, že pro emancipaci je potřeba projít si doslova trnitou cestou zbavení se všech domnělých patriarchálních nároků, aby se dosáhlo usmíření. Jedním z řešení krize je pak i obraz alternativní maskulinity, která je v podobě Lucase chápající, laskavá a zranitelná.

Tématy i zpracováním připomene Neproniknutelná český komiks Srdcovka Štěpánky Jislové. Ta v autofikčním příběhu tematizuje potíže najít si stabilní vztah, uvažuje nad tím, co znamená být ženou, a svěřuje se s traumaty a sexuálním zneužitím. Nicméně Srdcovka je spíše reflexí života mladé ženy a pátrání po kořenech traumatu v minulosti. Tam, kde Štěpánka Jislová končí přiznáním problémů, Neproniknutelná pokračuje a ukazuje možnosti léčby. Komiks Alix Garin tak dokazuje, že český trh s komiksy je otevřený intimním a společenským tématům podávaným ženským pohledem.

Alix Garin přiznává, že vyprávět tento příběh bylo riskantní a bolestivé rozhodnutí, které se nakonec ukázalo jako správné. Neproniknutelná zasáhne každého, protože od začátku do konce jsou v tom čtenáři s ní, a to i díky metafoře cestičky, kterou si prošlapává postava Alix na jednostranných panelech, kde je vidět, nakolik je cesta za uzdravením spíše sérií tápání, omylů, slepých cest a návratů. Nakonec je tento příběh mnohem univerzálnější, než se na první pohled zdá být, a i díky působivé a dynamické, byť poněkud strohé kresbě nenechá chladným žádného čtenáře.