I pro druhý návrat brněnského autora Pavla Horny (nar. 1964) do foglarovského univerza platí, že autor sáhl po příběhu Rychlých šípů, který se netýká Stínadel a ježka v kleci. Stejně jako u předchozího románu věnovaného nešťastnému Maxmiliánu Drápovi je i v případě Nebezpečných her staré Jeremiášky věrným Foglarovým fanouškům okamžitě jasné, které komiksové dobrodružství slavné pětice autor rozvíjí tentokrát. Pro ty méně znalé stačí krátce uvést, že několik na sebe navazujících dílů komiksu pojednávalo o staré čarodějnici, která pověrčivým zločincům vařila různé lektvary na ochranu před dopadením. Po její smrti se mezi Rychlými šípy a jejich věčnými rivaly z Bratrstva kočičí pracky rozpoutal boj o získání knihy kouzel, z níž stará Jeremiáška čerpala svou moc. Po několika peripetiích se Rychlonožkovi podařilo knihu zničit, čímž ochránil nejen sebe, ale nejspíše i onu nechvalně proslulou trojici plantážníků před temnými silami. Za zmínku stojí, že ačkoliv smrt sama o sobě se ve Foglarově univerzu vyskytovala poměrně často, příběh staré Jeremiášky představuje jeden z mála případů, kdy Foglar pracoval s nadpřirozenými silami.

Foglarovská pomrkávání

I tentokrát platí, že znalost původních komiksů je pro čtenáře jen bonusem, díky němuž si může vychutnat nejen samotnou zápletku, ale i další narážky rozptýlené v textu. Celkem očekávatelně Pavel Horna zapojil do děje vlastní postavy z předchozího románu, překvapením je však reflexe událostí z díla ostatních foglarovských pokračovatelů, konkrétně Čechova komiksu O Červenáčkovi.

Nakonec dojde i na výpravu do Stínadel, protože se však děj odehrává mezi první a druhou částí stínadelské trilogie, nenese tato výprava s sebou tolik nebezpečí jako jiné výpady na vontské území. Narážku na původního Foglara, kterou autor v souvislosti s návštěvou této obvykle nepřátelské čtvrti do textu umístil, přitom k překvapení nejednoho čtenáře nijak dále nerozvíjí – jako by snad chtěl ukázat, že ne všechny takové odkazy nutně musí mít pro aktuální příběh význam. (Nebo že by si tím chystal půdu pro nějaké další pokračování?)

Původní motivy, nové kontexty

Začátek románu kopíruje obvyklé foglarovské schéma, kdy se k Rychlým šípům někdo dostaví a žádá je o pomoc. Tentokrát je ovšem výchozí situace o něco dramatičtější, neboť chlapec štvaný neznámými pronásledovateli pětici hochů v jejich klubovně nenalezne. Nebohému štvanci se pouze podaří na sebe Rychlé šípy upozornit, avšak nikoli je přímo oslovit. Pátrání proto začíná dosti netradičně – zjišťováním, o co vlastně v tomto dobrodružství půjde. Opět lze konstatovat, že Horna nápaditě propojuje původní foglarovské motivy, které nadto dále rozvíjí a umně propojuje, s reálnými událostmi nebo přinejmenším dobovou atmosférou třicátých let a jim předcházejících dekád. Nechybí ani motivy nadpřirozené, byť naprostou většinu z nich se posléze podaří racionálně vysvětlit a skeptici mezi čtenáři nejspíše naleznou racionální zdůvodnění i pro pasáže, jejichž explicitního vysvětlení se v knize nedočkáme. Podobně jako u Maxmiliána Drápa, i smrt staré Jeremiášky zasazuje Horna do nového, nečekaného kontextu. Místy se čtenář sice neubrání dojmu, že dějových linií autor tentokrát zpracovává snad až příliš: vedle samotného pátrání řeší Rychlonožka problémy s dementní prababičkou a Červenáček chystá pro kamarády k Vánocům velké překvapení. Protože se však Horna opět přidržuje historického prézentu, udržuje si text i tak své tempo.

Pro foglarovský svět poměrně vzácně jsou v knize reflektovány sociální poměry a autor ústy různých postav několikrát vyjadřuje myšlenku, že lidé častokrát nekradou proto, že by byli ze své podstaty zlí, ale protože jim v jejich chudobě nic jiného nezbývá, a nezřídka se tak nechají zneužít ke špinavé práci někým, kdo si vlastní ruce špinit nechce. I některé další momenty čtenářům připomínají, že sociální rozdíly byly v meziválečném období výrazně ostřejší než dnes.

Prostor pro dívky i darebáky

Specifikem Hornovy foglarovské tvorby je sílící role dívčího elementu. Oproti předchozímu dílu se tentokrát dočkáme u Foglara nevídané scény v ryze dívčím obsazení, nadto pro další směr pátrání poměrně zásadní. U mladých lidí očekávatelným, avšak u původního Foglara zcela nemyslitelným směrem se vyvíjí i vztah mezi Jindrou Hojerem a Erikou. V závěru knihy nadto Horna naznačuje, že by se Erika spolu s kamarádkou, která též Rychlým šípům pomohla celou aktuální záhadu vyřešit, mohla stát jakousi přidruženou členkou klubu. Po podobném statusu v původních foglarovských příbězích řada chlapců toužila a některým byl i dopřán, ale natrvalo se z nejrůznějších důvodů k ikonické pětici nikdo další nepřidal.

Větší prostor tentokrát Horna věnuje i již zmíněné trojici darebáků, sdružené v Bratrstvu kočičí pracky, což je s ohledem na původní komiksový příběh o Jeremiášce logické, neboť i v něm sehráli Dlouhé bidlo, Štětináč a Bohouš výraznou roli. Jejich touha po pomstě vůči Rychlým šípům obecně a Rychlonožkovi zejména je přivede k opakovaným potupným neúspěchům, ale především do skutečných problémů. Jejich veřejně známou averzi vůči Rychlým šípům a náklonnost ke kočičím prackám obdařeným magickou silou se rozhodne využít kdosi neznámý. Trojici darebů vmanévruje do situace, kdy to zejména s Dlouhým bidlem vypadá dosti bledě a hrozí mu dokonce pobyt v polepšovně. Dějovému pásmu s touto trojkou zlovolných nešiků nechybí komičnost, kterou známe již od Foglara, ale Horna ji obohacuje ještě o další vrstvu, takže vedle napětí a nostalgického vzpomínání při četbě dojde i na záchvaty smíchu.

Text opět doprovázejí černobílé ilustrace Vojtěcha Šedy, stylově vždy uzpůsobené odpovídající textové pasáži – s nádechem komična v případě Bratrstva kočičí pracky, s nádechem tajemna u kapitol týkajících se samotné Jeremiášky a jejího opuštěného bytu.

V rámci foglarovského univerza je možná ještě trochu brzy na to, hovořit o fenoménu „píše Horna, kreslí Šeda“, ale je jisté, že tvůrčí počiny této dvojice mají v knihovničce i srdci nejednoho foglarovce své pevné místo. Snad bude brzy možné na toto místo umístit další dobrodružství ikonické pětice, umně splétající původní komiksy s novými nápady.