Jan Zikmund (nar. 1992) je dlouholetý propagátor české literatury v zahraničí, překladatel a redaktor. Během studií na anglistice-amerikanistice na pražské Filozofické fakultě mimo jiné začal působit v redakci časopisu B O D Y zaměřeného na anglofonní poezii. V letech 2018–2025 pracoval v Českém literárním centru coby koordinátor mezinárodní spolupráce pro anglojazyčnou oblast. V současné době je redaktorem Nakladatelství Karolinum. Překládá zejména americké básníky, čerstvě například epickou skladbu Protože od Joshuy Mensche. Sestavil antologii současné americké poezie Dinosauři v ulicích, kterou v loňském roce vydalo nakladatelství Odeon. V únoru 2026 založil vlastní literární agenturu.

iLiteratura: Řekla bych, že když jde člověk studovat filologii, většinou si představuje, že se bude „rýpat“ v knížkách, psát o nich, překládat, nebo možná učit příslušný jazyk. Když jsi začínal na anglistice, napadlo tě, že jednou budeš spíš takový hybatel a manažer?
Jan Zikmund: To mě nenapadlo. Upřímně, já jsem během gymnazijních let k literatuře nijak zvlášť silný vztah neměl. Na anglistiku jsem šel spíš kvůli tomu, že jsem měl rád angličtinu. A zajímala mě vlastně i anglofonní kultura. Literární stránka věci přišla až během studia, zvlášť díky zahraničním lektorům, kteří učí na Ústavu anglofonních literatur a kultur, jako je např. Justin Quinn nebo Stephan Delbos. Tihle zahraniční pedagogové o próze i poezii mluvili úplně jiným způsobem než u nás na gymnáziu a velmi mě ovlivnili. Samozřejmě mě zaujalo i to, že jsou to sami aktivní spisovatelé, kritici, překladatelé. Zajímal jsem se o to, co dělají, pak jsme se i spřátelili a já díky nim poznával literaturu. Paradoxně tedy ne skrze české spisovatele, ale spíš přes anglofonní spisovatele a básníky žijící v Praze. Takže prvně jsem nahlédl do té anglofonní, anglicky psané literatury, a pak až do té české.

Ze sporťáka propagátorem české literatury

iLiteratura: To je zajímavé. Takže tihle lektoři tě přivedli i k překládání?
Jan Zikmund: Ano, a taky jsem postupně našel zálibu v práci s textem. Bavilo mě zkoumat, jak se píše esej, jak se píše dobrá reportáž. Takže ne že bych se nutně zajímal pouze o literární texty, ale začala mě přitahovat i novinařina. Začal jsem číst hodně novinářských textů a nějakou dobu jsem pak pracoval jako sportovní reportér. Protože v době, kdy mi bylo jednadvacet, dvaadvacet, jsem ještě nebyl připravený, abych psal o literatuře. Jediné, čemu jsem tehdy rozuměl, byl sport, zvlášť hokej, takže jsem toho využil a psal o sportu. A vlastně mě to bavilo i po jazykové stránce. Měl jsem několik výborných mentorů ve sportovní redakci MF DNES. Ti mi ukázali, že i sportovní psaní může být jazykově zajímavé. Že se nemusí držet bulvárního stylu, jakým se o sportu většinou píše v jiných médiích. Díky této práci jsem se dost posunul v psaní a v přemýšlení o psaném projevu, a to mi pak dodalo odvahu začít překládat literární texty.

iLiteratura: Jinými slovy, básníci, kteří učí na pražské anglistice, ti otevřeli cestu ke kvalitní sportovní novinařině.
Jan Zikmund: Ano, tak se to dá shrnout. (smích)

V Českém literárním centru

iLiteratura: Nakonec jsi nicméně došel k tomu, že sis založil literární agenturu. Klíčová pro to určitě byla tvoje práce v Českém literárním centru (ČLC). Jak ses tam vlastně dostal?
Jan Zikmund: Do ČLC jsem přišel v roce 2018, ještě jako student. Studoval jsem anglickou literaturu, byl jsem v magisterském programu, a narazil jsem na inzerát. ČLC tehdy shánělo někoho, kdo by propagoval českou literaturu v anglofonní oblasti, což mě velmi zaujalo. A byť jsem si nebyl úplně jistý, jestli to budu stíhat současně se studiem, přihlásil jsem se. Myslím si, že právě zkušenost z médií mi v konkurzu hodně pomohla. Součástí mojí práce v ČLC byla nejen anglofonní oblast, ale taky jsem se editorsky staral o web czechlit.cz a připravoval různé propagační brožury a katalogy. Roli sehrálo i to, že jsem v té době byl aktivní v literárním časopisu B O D Y, což je anglofonní magazín, ale vedou ho američtí a britští spisovatelé, kteří žijí v Česku. Jeden z nich je již zmíněný Stephan Delbos. Tam jsem postupem času získal povědomí o anglofonní literární sféře, také jsme v časopise vydali hodně české poezie v anglickém překladu. Tím pádem jsem znal překladatele do angličtiny, což se mi během konkurzu taky hodilo. No a klaplo to!

Zrod literární agentury

iLiteratura: Tvoje agentura funguje dost krátce, zhruba tři čtvrtě roku. Když jsem si pročítala vaše stránky, působilo to na mě jako raketový start. Už teď reprezentuješ spoustu etablovaných spisovatelů.
Jan Zikmund: Agentura sice oficiálně začala v únoru 2026, ale chystal jsem ji v průběhu minulého roku. Po odchodu z ČLC v únoru 2025 jsem se pustil do práce a s několika autory jsem navázal spolupráci už loni, byť ještě nebyl hotový agenturní web. Jako agent do určité míry funguji už zhruba od loňského léta. Některé autory jsem přijal na konci minulého roku, ale nejvíc práce vyžadoval web a jeho spuštění.

iLiteratura: Líbí se mi, že autory nepředstavuješ například jen jako „autor non-fiction“, ale že je tam vlastně v krátkém popisku řečeno, co dotyčný píše – třeba u Petra Hrušky je uvedeno „poezie, která nachází význam tam, kde se hroutí vznešenost“.
Jan Zikmund: Tyto popisky možná stály víc práce než delší medailonky a anotace! Vystihnout tvorbu autora nebo autorky v jedné větě je někdy docela obtížné.

iLiteratura: V každém případě to upoutá. A ty máš tedy dokonce už skoro plno, jak píšeš na svých stránkách.
Jan Zikmund: V tuto chvíli jde hlavně o mé časové možnosti, nicméně cílem agentury je, aby postupně nabírala více autorů, jen tak se může časem etablovat. Také bych rád přibral další autorky a autory ze Slovenska a jiných zemí. Na Slovensku, pokud vím, v tuto chvíli nepůsobí žádný literární agent.

Střední Evropa by si měla budovat lepší pověst

iLiteratura: Plánuješ, že tvoje agentura bude mít středoevropský záběr. Máš taky ambice nějak pojímat středoevropskou literaturu a „prodávat“ ji tím způsobem, že pořád existuje a pořád jsou tu témata, která středoevropští autoři sdílejí? Nebo jde spíš o ten praktický aspekt, že na Slovensku není agent?
Jan Zikmund: Je to z části praktické. A nejde jen o to, že na Slovensku není agent, ale taky o to, že můžu číst slovensky. Je pro mě snazší ty knihy posoudit. Zároveň mě zajímá i středoevropský prostor jakožto celek. Obecně mi připadá, že by si střední Evropa měla budovat lepší pověst. A když člověk o střední Evropě mluví a píše anglicky, má to ještě další rozměr. V západních zemích, nejen v Británii, Americe, ale třeba i v Nizozemsku, pro nás často používají označení „Eastern Europe“, jsme v té východní sféře Evropy. A to třeba mě, a myslím nejen mě, trošku dráždí. Myslím, že je potřeba naučit cizince, že existuje střední Evropa, „Central Europe“, která má svou specifickou historii a kulturu.

iLiteratura: Vzhledem ke své odbornosti a zkušenostem z Českého literárního centra se dobře orientuješ v anglo-americkém prostředí. Na tuto oblast se budeš nejvíc soustředit i ve smyslu nabízení knih, překladů?
Jan Zikmund: Anglofonní oblast pro mě vždycky bude prioritní, protože tam mám nejvíc profesionálních vazeb, ale taky k ní mám nejsilnější osobní vztah. Zároveň tam existuje další důvod: angličtina je aktuálně globální jazyk a publikace v angličtině má význam i pro propagaci dané knihy v jiných zemích. Nicméně jedním dechem dodávám, že se samozřejmě budeme zaměřovat i na jiná teritoria. V těch ale začínáme na zelené louce, vazeb tam máme méně, ale myslím si, že to půjde. Potrvá několik let, než si vybudujeme sítě a kontakty, ale potom by to mohlo fungovat.

iLiteratura: Máš kolegyni, která se v německo-jazyčné oblasti orientuje.
Jan Zikmund: Ano, Šárka Krtková se dlouhodobě věnuje německé oblasti. Teď několik roků působí mimo literární branži, je prorektorkou na AVU, ale předtím pracovala třeba pro Literární dům Mnichov nebo pro České literární centrum, a proto se zná se spoustou lidí, kteří překládají z češtiny do němčiny. Takže pro ni to je taková možnost se k tomuto odvětví aspoň v malé míře znovu vrátit a kontakty obnovit. A německojazyčná oblast je, stejně jako anglofonní nebo třeba frankofonní, obrovská. Je tam mnoho lidí, které by literární agent měl znát, a já bych nebyl schopný to teď všechno pojmout. Takže jsem moc rád, že je tu Šárka, kterou to baví a která navíc umí výborně německy.

iLiteratura: Takže teoreticky v budoucnu přibereš ještě někoho dalšího?
Jan Zikmund: V současnosti jsme tři. Ještě je s námi Petra Johana Poncarová, mimořádná anglistka, překladatelka, ale i velice talentovaná vědkyně. Zaměřuje se hlavně na skotskou gaelštinu, kterou se naučila na úrovni rodilého mluvčího, a je v tomto oboru velice uznávaná. Teď zrovna bude do skotské gaelštiny překládat sbírku Petra Hrušky. Takže Petra má svou vlastní kariérní dráhu, ale v agentuře mi pomáhá spíše s komunikací, výběrem textů a dalšími věcmi. A v budoucnu se určitě nebráním tomu, aby se připojil ještě někdo další. To by záleželo na daném člověku a na profilaci agentury, jestli by se rozvíjela v nějakém konkrétním jazykovém teritoriu, nebo třeba se zaměřením na určitý žánr.

Když se řekne literatura, první se mi vybaví poezie

iLiteratura: Už jsme se dotkli toho, že pro tebe osobně je důležitá poezie. Připravil jsi antologii současné americké poezie a taky poezii překládáš. Mezi svými autory máš i básníky a chceš se jim věnovat jako agent. Teď taková hloupá otázka: Vyplatí se ti to? Nebo je to jen takový stereotyp, že kdo se nějak zabývá poezií, musí prodělávat?
Jan Zikmund: V poezii je peněz málo. Hraje tam roli moje vlastní vášeň a taky skutečnost, že bych chtěl pomoct několika vybraným básníkům a básnířkám. Je jich omezený počet, protože kdybych jich měl příliš mnoho, určitě by se to nevyplatilo. Pro mě by bylo nicméně zvláštní otevřít si literární agenturu a poezii tam nemít, protože když se řekne literatura, tak první, co mě napadne, je právě poezie. A věřím tomu, že i v poezii se dá pracovat s kvalitními vydavatelstvími ze zahraničí, která na to mají alespoň nějaké prostředky. Peníze ze zahraničních práv nejsou mimochodem nikterak závratné ani v případě prózy, takže ten rozdíl není tak zásadní.

iLiteratura: Když chceš prosazovat vydání nějakého básníka v zahraničí, jdeš na to podobně jako u prozaika, nebo nejdřív třeba přes nějaké časopisy?
Jan Zikmund: Velký rozdíl spočívá v tom, že u poezie se dá daleko víc docílit tím, že člověk publikuje napřed v literárních magazínech a novinách. Nejen v Británii a Americe, ale platí to myslím i o Německu, se dá zaměřit na určité prestižní literární časopisy a tam poslat několik básní. Tyhle magazíny jsou samozřejmě vybíravé, většinu věcí odmítají, ale o to lepší je, když se to podaří. Časopisecké publikace potom mají vliv na to, že se pro daného básníka nebo básnířku snáze hledá vydavatel.

iLiteratura: Nedávno vyšla sbírka Gravitation Milana Děžinského v překladu Nathana Fieldse, tu už jste tedy začali chystat dřív?
Jan Zikmund: Ano, vyšla letos a nakladatelství ji přijalo k publikaci loni.

iLiteratura: Jedná se tedy o první knihu, které jsi „pomohl na svět“?
Jan Zikmund: Ano, dá se říct, že je to první knížka, které jsem v agentážní roli pomohl na svět. Milan je zaprvé výborný básník, ale taky člověk, který má načtenou americkou poezii, což se odráží v jeho tvorbě. Pro agenta je obecně příjemné, když nabízí tvorbu autora nebo autorky a vidí, že dílo v daném jazyce funguje a že je o něj zájem. A to se s Milanem dělo, jeho básně vyšly v mnoha zahraničních časopisech a také reakce vydavatelství The University of Pittsburgh Press byla velice kladná. To je mimochodem prestižní adresa, kde chce publikovat řada amerických básníků. Jsem moc rád, že se sbírky ujali právě oni a že jsou v ní jsou zastoupeny hned tři Milanovy české knihy. Je to průřez jeho tvorbou a výběr básní, které v angličtině díky překladu Nathana Fieldse skvěle fungují.

iLiteratura: Takže hned na začátek docela úspěch.
Jan Zikmund: Mám z toho radost. Jenže v dnešní době nevychází moc recenzí, a to zvlášť co se týče překladových knih. Teď mluvím hlavně o anglofonní oblasti a platí to mimochodem i pro tvorbu samotných Američanů. Zkrátka není moc médií, která ještě recenzují knihy. Washington Post nedávno zrušil svoji literární sekci, to byla další rána. Takže uvidíme, jestli bude Milanova sbírka nějak rezonovat, ale myslím, že publikace má velký význam i z toho hlediska, že představuje kvalitně připravený a přeložený výbor českého básníka, což může mít dopad i v budoucnu. Jednou třeba poslouží jako materiál pro zahraniční studenty bohemistiky nebo slavistiky.

Agent-redaktor

iLiteratura: Skvělé. Nedávno jsem dokončila překlad jedné knihy a v poděkování mě zarazilo, že autorka děkuje svým agentům za to, jak se podíleli na podobě knihy. Přiznávám, že jsem nevěděla, že agenti někdy fungují i jako redaktoři. Plánuješ to taky tak?
Jan Zikmund: Toto je běžné především v USA, kde agenti zastupují americké spisovatele a nabízejí je americkým nakladatelstvím. Rád bych tak alespoň částečně fungoval taky, ale vše záleží na mých časových možnostech a také na vztahu s daným autorem či autorkou. Zda mou zpětnou vazbu uvítají, či jestli naše spolupráce bude spočívat čistě v práci s hotovým a v Česku vydaným titulem.

iLiteratura: Věřím, že leckoho to k tobě může přilákat, když ví, že chceš a umíš věnovat textu nějakou péči. Nevím, jestli o tom chceš v této fázi mluvit, ale máš v současnosti nějaký takový text, do kterého máš možnost nahlížet a poskytovat zpětnou vazbu?
Jan Zikmund: Moc se těším na nový, právě vznikající román Jana Němce, který se bude jmenovat Bývalí lidé a bude čerpat z historie československých psychiatrických výzkumů LSD, které za železnou oponou probíhaly od poloviny 50. do poloviny 70. let. Četl jsem už několik úryvků a vypadá to velmi slibně.

Význam státní grantové podpory

iLiteratura: Pojďme teď k velkolepé knižní události, která přijde už za pár dní. Česko bude 7.–11. října hlavním hostem na Frankfurtském knižním veletrhu. S čím tam jako agent pojedeš? Čeho bys rád dosáhl?
Jan Zikmund: Je to pro mě zvláštní v tom smyslu, že o této události slýchám už asi čtyři roky, protože díky práci v ČLC jsem o nápadu na české hostování věděl od úplného začátku. Takže za ty poslední roky jsem slovo Frankfurt vyslovil nebo slyšel velmi, velmi často. (úsměv) A teď jako agent se na tento veletrh těším, ale zároveň si myslím, že agentážní práce musí být dlouhodobá. Veletrh je jednorázová vzpruha pro českou literaturu v zahraničí, zvlášť pro české literární agenty a agentky. Zájem o českou tvorbu v zahraničí možná dočasně naroste, ale myslím, že je dobré nedělat si přehnané naděje.

iLiteratura: A proč?
Jan Zikmund: Veletrh ve Frankfurtu bude mít dvě roviny. Jedna je dočasná. Sjede se tam spousta českých spisovatelů, všude na sociálních sítích budou fotky z veletrhu a bude se zdát, že o české literatuře mluví snad i německý prezident. To je ale spíš festivalová rovina. Ze samotné účasti českých autorů na veletrhu zahraniční vydání jen tak sama od sebe nevzniknou. Proto se vedle literárních čtení budou čeští literární agenti a vydavatelé scházet se zahraničními vydavateli. A ta práce je dlouhodobá – to znamená, že schůzka ve Frankfurtu během českého hostování může mít dopad třeba až za dva roky. Zároveň platí, že hostování musí být podpořeno granty českého ministerstva kultury na překlady českých knih do cizích jazyků. A podle zpráv, které mám, to zatím s granty do budoucna moc dobře nevypadá, rozhodně se nebudou navyšovat, zdá se, že spíše naopak. Pokud se to potvrdí, efekt hostování se tím značně oslabí.

iLiteratura: To je tedy docela depresivní představa, že proběhne velkolepá show a fakticky se toho nebude moct tolik stát.
Jan Zikmund: Přesně tak. Je ale potřeba říct, že v německojazyčné oblasti se toho pro českou literaturu už mnoho stalo. Vydavatelé českých knih v Německu, Rakousku a Švýcarsku z podpory českého státu už těžili a české knihy většinou vydali už před Frankfurtem, aby je mohli na veletrhu prodávat. Vydavatelé z ostatních zemí jsou ale v jiné situaci. Ti si nás možná poprvé všimnou teprve na samotném veletrhu a pak se budou nějakou dobu rozhodovat, jestli danou českou knihu či knihy vydají. Proto je důležité, aby grantová podpora vydržela i v příštích letech, abychom o tyto zájemce z řad zahraničních nakladatelství nepřišli. Protože vydávat knihy v překladu bez grantové podpory si může dovolit jen hrstka bohatých nakladatelství. Zbytek granty potřebuje, aspoň na financování překladu.

iLiteratura: Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí na veletrhu.