Ve Spojených státech amerických má poezie unikátní, institucionalizované postavení. Od roku 1937 zde dle britského vzoru existuje funkce jakéhosi hlavního státního básníka nazvaná „poet laureate“. Toho po konzultaci s dřívějšími laureáty jmenuje ředitel knihovny amerického kongresu, zpravidla na dva roky. Každý takový básník si ve funkci najde své téma, ale obecně vzato je jeho úlohou snaha o propagaci čtení poezie a šíření povědomí o poezii mezi veřejností.  Má také určité reprezentativní úkoly, jako když například Ada Limón napsala báseň, jež byla následně vyryta do pláště sondy Europa agentury NASA. Současným držitelem titulu poet laureate je jako první Američan asijského původu Arthur Sze.

Poezie Ady Limón i několika dalších básníků, kteří zmíněnou význačnou funkci zastávali, je obsažena i v nově vydané antologii překladů ze současné americké poezie, již pod záštitou nakladatelství Odeon sestavil Jan Zikmund. Antologie Dinosauři v ulicích nicméně obsáhne mnohem víc než jen toto pomyslné nejvyšší patro básnického provozu USA. Nalezneme v ní široké spektrum forem – mimo jiné doklad o tom, že i zastánci vázaného verše, včetně představitelů „renesance sonetu,“ na niž v předmluvě poukazuje Zikmund, tvoří ryze současnou poezii. Čtrnáct básníků, které se editor Dinosaurů v ulicích rozhodl zařadit do antologie na základě kvalit jejich tvorby, obstojí také jako etnicky, genderově a sociálně reprezentativní obrázek Spojených států – od bývalého viceprezidenta General Foods přes překladatele ze znakového jazyka k básnířce, která nedokončila střední školu, nebo básníkovi s vězeňskou zkušeností. Tematický záběr básní v antologii je tak logicky rovněž velmi pestrý. Najdeme zde texty politické i intimní, básně, ve kterých hraje velkou roli příroda, tělesnost, specificky ženská nebo mužská zkušenost. Konkrétněji vypíchněme vyrovnávání se s vraždami afroamerických chlapců u Danez*e Smith*e a Reginalda Dwayna Bettse a téma války u básníka ukrajinského původu Ilyi Kaminského.

Zikmundova antologie navazuje na výbor Dítě na skleníku z roku 1989, který sestavil významný amerikanista Josef Jařab s překladatelem Jaroslavem Kořánem. Jejich publikace se zaměřila na básně ze 60. a 70. let, zatímco Dinosauři v ulicích se soustředí na dekády následující a kladou důraz na poezii nejsoučasnější – pětinu antologie tvoří texty publikované v posledních několika letech. Nutno říct, že působivost Dinosaurů v ulicích se do značné míry zakládá na tom, že je Zikmund sám „odžil“. Přes šest let pracoval v Českém literárním centru, kde měl na starosti propagaci české literatury v anglofonní oblasti a nejvíc se přitom věnoval poezii. S básníkem Petrem Hruškou například podnikl turné po Spojených státech, ale i na dalších cestách nasbíral množství kontaktů, díky nimž do daného prostředí pronikl. Nicméně, jak sám uvádí v předmluvě, významný podíl na výběru části autorů měli též zapojení překladatelé – vesměs básníci a anglisté.

Dinosauři v ulicích mají bezpochyby potenciál přitáhnout k americké poezii i čtenáře, kteří se jinak básním spíše vyhýbají. Každý autor má v knize celostránkovou fotografii a ukázku jeho tvorby vždy uvozuje krátký medailon z pera některého z překladatelů nebo Petra Hrušky, který se se Zikmundem podílel na redakci antologie. Medailony nepřehlcují přílišným množstvím informací a s citem pojmenovávají základní konstanty poetiky daného autora. Fundovaná předmluva Jana Zikmunda čtenáře zase vhodně uvádí do kontextu a představuje obecnější trendy. Záměr přizvat ke spolupráci devět překladatelů vyšel na jedničku – z antologie k nám hovoří svébytné hlasy, které by zapojení jednoho či dvou překladatelů mohlo zbytečně unifikovat.

Třešničkou na dortu je pak obálka antologie od umělkyně ToyBox. Její rukopis vycházející ze street artu padne současné poezii ze země, která má v genech novost, experiment a důraz na individualitu, jako ulitý. Obálka také symbolicky dotahuje návaznost na Dítě na skleníku Jařaba a Kořána. Je na ní totiž opět dítě – obraz černošského chlapce v autobuse s dinosaurem na klíně pochází z titulní básně Dinosauři v ulicích od nebinární*ho Danez*e Smith*e: „černý chlapec si hraje / v busu s hračkou dinosaura, s očima dokořán & do nekonečna / jeho sny jsou možné, pulzující & na dosah.“