Lucie Zakopalová

Lucie Zakopalová

Polonistka a překladatelka, absolventka slavistiky a komparatistiky na FF UK, působí v Polském
institutu v Praze.

Polský básník, překladatel a esejista, jeden z nejznámějších a nejpřekládanějších současných polských básníků. V mládí byl výrazným zástupcem „generace 68“, žil v pařížském exilu a po návratu do Polska byl označován za horkého kandidáta na Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel 21. března 2021, na Světový den poezie.

Jiří Trávníček v rozhovoru pořízeném u příležitosti zrušeného Světa knihy Praha 2020 hledá rozdíly mezi českým a polským čtenářstvím. Zároveň vysvětluje, proč by přál Nobelovu cenu za literaturu jiným polským spisovatelům než nedávno oceněné Olze Tokarczukové.

„Kdybychom si i v jiných oblastech vedli tak dobře jako polští ilustrátoři a vydavatelé knih, byli bychom světovou velmocí,“ tvrdí Piotr Socha. V rozhovoru se zamýšlí nad jmény velkých ilustrátorů, stejně jako o nebývalých úspěších polské dětské literatury.

Volyň – měkký výraz, který už při vyslovení evokuje něco příjemného. Úrodná půda, malebná krajina. Vesničky, občas městečko nebo panské sídlo. Přesto právě tento region patří do oblasti, kterou americký historik Timothy Snyder přiléhavě označil metaforou „krvavé země“. Území, přes které se ve 20. století přelilo několik vln nepředstavitelného násilí – zvenčí i zevnitř. Polský reportér Witold Szabłowski je jedním z lidí, kteří se ptají: proč a jak se to stalo?

Na graficky povedené obálce českého překladu Vargova románu se můžeme dočíst, že Piliny jsou „kriticky sžíravá diagnóza a chirurgicky precizní pitva současné polské společnosti, jaká nemá v literatuře našich severních sousedů v posledních deseti letech obdoby“.

Dne 9. října nečekaně odešel Václav Burian, polonista a překladatel, který zprostředkovával českému publiku texty polských autorů v době, kdy byli zakázáni; po převratu v roce 1989 byly zřejmě jeho nejvýznamnějším příspěvkem k obnovení česko-polských literárních vztahů překlady Czesława Miłosze.

Scéna, kde se příběh odehrává, je důležitá. Davidova ulice na jeruzalémském Starém městě, uzoučká a zastíněná, téměř na hranici mezi křesťanskou a arménskou čtvrtí, což už tu dnes nemá žádný význam – Staré město je bezmála celé arabské. Poměrně strmé a kluzké schody vedou od malého náměstíčka hned za Jafskou bránou dolů k Via Dolorosa. Kousek odsud stojí Zeď nářků a za ní posvátná mešita Al-Aksá.

Letošní rok bude na stanici Český rozhlas 3 – Vltava opět zaměřen na jednu jazykovou oblast a pokusí se představit její kulturu, tedy literaturu, divadlo, film, hudbu i samotnou řeč, v nově připravených pořadech. V minulých letech se stanice zaměřila na Německo, Francii nebo Itálii, v roce 2014 se bude na vlnách Vltavy mluvit polsky a o Polsku.

višničko třešničko višničko třešničko udělej to kouzlo s mincemi z nichž jednu beru do ruky a když zavíráš oči počítám do deseti pokládám je na stůl a ty všechny hladíš a říkáš to je ona a to je ta ještě teplá vypaluje ti rudý cejch do vnitřku dlaně a mně uvnitř a v dalším okamžiku ti letím přes ruce mizím ve tvém oku uchu

Jak by Justyna Bargielska odpověděla na titulní otázku Píšeš báseň? v názvu výboru? Snad jako v jednom rozhovoru: nepíšu, vyhlížím ji. A dodala by, že nejdříve ale jen poslouchá a čeká na slova, verše a věty, které k ní samy přicházejí. Nedokáže psát básně na objednávku a její digresivní a asociativní próza více připomíná poezii. Skrývá se za tím oslava poetické inspirace?

Poezie Bargielské vyrůstá z každodennosti, již básnířka přetváří do fantastických obrazů a metafor, snových situací. Jedním z ústředních témat jejích básní je smrt – blízká a tělesná i fantaskní a obrazná.

Prozaik, fotograf a režisér. Vyrostl v Nové huti, socialistické čtvrti, která vznikla za komunismu na „zelené louce“ vedle Krakova. Umělecký pseudonym „Shuty“ navazuje na místo původu – znamená „z Huty“.

Dámy a pánové, jistě víte, s kým se dnes setkáváme, ale pro ty, kteří by to snad nevěděli, řeknu na úvod, že náš dnešní host je intermediální umělec, performer, básník, fotograf, malíř, hudebník, scenárista a režisér, tvůrce prvního levného filmu o dráze a drahého filmu o natáčení levných filmů, před vámi stojí zástupce generace vše za čtyři zloté a především spisovatel, autor prvního národního hypertextového románu, jakož i prvního románu napsaného odzadu...

Fosforeskující zelená střelka nouzového východu svítila na stěně chodby a ukazovala směr ke schodišti. Poslušně jsem zamířil, kam velela. Přes spáru ve skleněných dveřích dovnitř proudil osvěžující proud studené noci. Příjemná změna proti dusnu pokoje. Zapomněl jsem otevřít okno.

Absolvent filozofie na Varšavské univerzitě, od roku 2000 šéfredaktor kulturního židovského měsíčníku Midrasz. Vydal monografii o Odysseovi Jamese Joyce Labyrint a strom a originálního průvodce Dublin s Odysseem. Letní byt z roku 2009 (česky Havran 2012) je jeho románový debut, za nějž autor získal prestižní cenu pro mladé umělce Paszport Polityki a byl nominován na literární cenu Nike.

Polský prozaik s nezaměnitelným ironickým stylem, navazující na nejlepší tradici polské grotesky, si ve svých povídkách a románech hraje s autobiografickou stylizací a polsko-německými a v poslední době také polsko-českými stereotypy nebo vztahem „východu“ a „západu“.

Legendární polská reportérka a spisovatelka židovského původu, její knihy vyšly v překladu do více než osmnácti světových jazyků, mj. angličtiny, francouzštiny, němčiny, španělštiny, italštiny nebo hebrejštiny.

Básník (nar. 1977), zakládající člen slezské skupiny Na dziko/Na divoko. Česky vyšly jeho básně v antologii poezie slezské skupiny Na divoko Mrtvé body (Protimluv 2006) a v Antologii současné polské poezie v překladu Jana Fabera. Siwczykův jazyk, který od jeho první sbírky Divoké děti (1995) prošel výraznou proměnou, je náročný, uzavřený ve svém světě, využívá hovorové obraty nebo frazeologismy a zapojuje je do složitých větných konstrukcí, záměrně vychýlených z běžné skladby.