JZ

Jiří Zeman

Celý můj dospělý život byl přímo určen tímhle ostychem. Nenáviděla jsem koupaliště, společné koupání, nejapnost pařících se těl, necudnou bezútěšnost na odiv vystavené kůže, vrásek, nártů, nenucené hemžení politováníhodných bytostí: nenáviděla jsem sprchy, staré ženy točící se zády k ostatním, nenáviděla jsem, že existuje tělo a existuje smrt a že ta smrt promlouvá právě skrze tělo.

Lajos Grendel patří k nejvýznamnějším představitelům současné maďarské literatury – je jedním z autorů, kterým se podařilo dosáhnout značného uznání a úspěchu i v Maďarsku, přestože odtud nepochází, je příslušníkem maďarské menšiny na Slovensku.

Můj přítel neměl nikdy štěstí na ženy, ale našel si dobrou manželku, ta drobná ženuška ho dnes odpoledne na pohřbu taky jaksepatří oplakala. Během smutečního obřadu se dali do pláče i jiní, ovšem my, kteří jsme nebrečeli, jsme byli stejně v převaze. A to je v pořádku, jak někdo poznamenal, smutek se nedá měřit pláčem. Můj přítel měl samozřejmě i řádné občanské jméno, ale bylo by zbytečné ho tady prozrazovat, z hlediska příběhu, který se chystám vyprávět, je irelevantní.

Rodiče nám dětem vždycky říkali, jen ať si dáme pozor na blázny. Chovanci často přicházeli k drátěnému plotu Jamky a mávali na nás a my jim podávali čaj v plastových kelímcích. Měli radost, třeba ho ani hned nevypili, jenom ho drželi a dívali se na něj. Někdy jsme jim dávali i preclíky. Většina z nich ani nevypadala jako skuteční blázni.

Námětem hry Milána Füsta (1888-1967) z roku 1914 byla krátká zpráva v denním tisku s názvem „Dvě dívky, jeden mládenec“ o odsouzeníhodném a společensky nepřijatelném soužití dvou žen s jedním mužem, které končí sebevraždou jedné z dívek.

Koppány Zsolt Nagy se narodil v roce 1978 v sedmihradské Marosvásárhelyi, jednom z tradičních center sedmihradské vzdělanosti a kultury, pro něž je typické soužití maďarského, německého a rumunského etnika i jazyková různorodost.

Jeden knedlík, který se v ničem nelišil od ostatních knedlíků (říkal si Artur, ovšem co znamená nějaké jméno? Jméno neznamená vůbec nic), spadl do vody. Nějakou dobu, jak se dalo čekat, se vesele vznášel na hladině, potom se stala zvláštní věc. Vyskočil z hrnce, utekl a už se nevrátil. Vysvětlení neexistuje.

Ildikó Lovas je beze sporu jednou z nejvýraznějších autorek současné zahraniční maďarské literatury. Narodila se 18. srpna 1967 v Szabadce, neboli Subotici, v jednom z tradičních kulturních a správních center autonomní oblasti Vojvodina v dnešním Srbsku, kde žije také početná maďarská menšina.

Básník a překladatel Péter Kántor se narodil 5. listopadu 1949 v Budapešti. V roce 1973 absolvoval obor angličtina–ruština na Filozofické fakultě Univerzity Lóránda Eötvöse v Budapešti, o pět let později získal na téže univerzitě také diplom na oboru maďarština.

Veřejná recepce Hamvasova díla mohla v Maďarsku znovu začít až počátkem osmdesátých let, v letech 1990-2005 pak bylo celkem v 21 svazcích vydáno spisovatelovo souborné dílo. Posmrtně byl autor za své dílo vyznamenán nejvyšším maďarským oceněním na poli kultury, Kossuthovou cenou (1990).

V jediné otevřené kavárně ve městě seděli samí muži. Koukali na ulici a pozorovali ospalé dění na malém náměstí před kostelem. Za nimi, u paty skal s běsněním naráželo do betonové zdi moře, ovšem oni mu nevěnovali ani pohled přes ušmudlané okno: místní žádné panoráma nezajímá, ani vlahý středomořský západ slunce ohlašující se žlutým světlem...

„Tak tohle je ta kuchyně,“ zabručel muž jménem Max a tiše za sebou zavřel dveře. Ve dveřích bylo i výdejní okénko, které taky spustil, čímž zabránil výhledu směrem do jídelny. Do vývařovny se vešlo všeho všudy osm stolů, obvykle se tu stravovali jen stálí hosté...

Představ si křivolaké, staré město, / staré i nové domy, představ si / spletité úzké uličky a představ / si také města moderní, s řadami / rovných domů, dlouhých bulvárů. Teď / staré město najdi ve své hlavě...

V maďarské literatuře naprosto ojedinělý a průkopnický, ucelený soubor různorodých povídek - naprostá většina obsažených prací byla napsána přímo pro tuto antologii, poté co editorka svazku, jak sama přiznává, požádala autorky, aby psaly „o početí, porodu, narození i potratu. O dětském těle a procitnutí k vědomí sebe sama, o dospívání a těle dospělé ženy. O přijetí i zavržení sebe sama, o nemoci a uzdravení, o nekončícím dobrodružství a záhadě setkání a splynutí těla a duše“.

Ve svých prózách Virág Erdősová velmi často vychází z tradičních a pevně definovaných literárních žánrů a útvarů i všeobecně známých motivů, které uvádí do nových, nečekaných, nezřídka šokujících souvislostí, kvůli čemuž je její dílo občas přijímáno dosti kontroverzně.

Margit Kaffková (1880–1918) je podle mnohých dodnes nepřekonanou, největší maďarskou spisovatelkou. Třebaže se později ve 20. století objevilo v maďarské literatuře více výrazných a nejen doma oceňovaných autorek, Kaffková zůstane navždy v povědomí jako první velká spisovatelka od počátků maďarské literatury.

Do dálky za domem táhla se vlhká, černá jarní pole – ztěžka a studeně, v celé své nahotě, jak bída a smutek obnažené tváře v slzách; truchlivé hroudy syčivě vpíjely špinavé šťávy sněhů a jiné tající moky...

Prozaik, básník, dramatik, překladatel, publicista a vysokoškolský pedagog György Spiró patří beze sporu k nejplodnějším i nejrespektovanějším představitelům střední generace současných maďarských autorů.

Prózy maďarského spisovatele Bodora (nar. 1936) jsou charakteristické zdánlivou absencí zápletky a naoko všednodenním prostředím, které je však prodchnuto postupně se odhalující sítí neočekávaných souvislostí. To jeho dílům dodává nádech tajemna a vytváří částečně snovou, částečně tísnivou atmosféru.