Prozaik, básník, dramatik, překladatel, publicista a vysokoškolský pedagog György Spiró patří beze sporu k nejplodnějším i nejrespektovanějším představitelům střední generace současných maďarských autorů.

Narodil se 4. dubna 1946 v Budapešti do rodiny inženýra a herečky. V roce 1970, respektive 1972 absolvoval Spiró na Filozofické fakultě Univerzity Eötvöse Lóránda v Budapešti obor maďarština-ruština-srbochorvatština. Ve stejném roce získal také diplom v oboru sociologie na Vysoké škole žurnalistiky. Od počátku své profesní dráhy se vedle psaní věnoval i novinářské a redaktorské činnosti, od sedmdesátých let působí také jako vysokoškolský pedagog. V roce 1997 se habilitoval na zmíněné univerzitě, kde dnes vyučuje na oboru estetiky a komunikace. Několik let pracoval György Spiró také jako dramaturg: v letech 1975-77 v Národním divadle v Budapešti, v období 1981-1992 v Divadle Gergelye Csikyho v Kaposváru, jež bylo jednou z nejvýznamnějších tehdejších maďarských scén, v letech 1992-1995 působil jako ředitel Szigligetiho divadla v Szolnoku.

V tvorbě Györgye Spiróa jsou zastoupeny próza i drama, a také poezie. Spisovatelskou dráhu autor započal jako básník sbírkou Ne mondj le semmiről (Ničeho se nezříkej) z roku 1972. Tu následoval o dva roky později román Kerengő (Křížová chodba), inspirovaný životem a dílem jednoho z nejvýznamnějších představitelů maďarské básnické moderny Endre Adyho. Značné uznání si získaly romány Az Ikszek (Pod značkou X., 1981 – česky 1990 v překladu Anny Valentové) z prostředí polského divadla počátku 19. století, jehož předlohou byl život herce Wojciecha Bogusławského, a dále díla A jégmadár (Ledňáček, 2001) a Fogság (Zajetí, 2005), pozoruhodný román, který skrze příběh židovského chlapce římského původu podává barvitý obraz světa ovládaného Římskou říší prvního století po Kristu, ale zároveň jej lze chápat jako paralelu s osudem jedince na pozadí mocné společnosti v jakékoli době i jako otázku po smyslu lidských dějin.

Zatím posledním Spiróovým románem je letošní titul Messiások (Mesiáši), taktéž práce s historickým pozadím, tentokrát z prostředí polské emigrace v Paříži první poloviny 19. století. Tento román je v podstatě přepisem dřívější Spiróovy prózy, románu A Jövevény (Přivandrovalec) z roku 1990.

György Spiró je také velmi plodným dramatikem, k jeho nejvýznamnějším divadelním hrám patří Csirkefej (Kuřecí hlava, 1987 – česky 1990 v překladu Viktorie Hradské) a Koccanás (Karambol, 2004), hořká komedie z prostředí současné maďarské společnosti. Spiróova prozaická a dramatická tvorba svědčí o jeho značném zájmu o historii, z níž čerpá náměty svých děl, prostřednictvím kterých konfrontuje čtenáře a diváky se současností. Jeho práce promlouvají k dnešnímu čtenáři a napomáhají porozumění nejen historickému kontextu, ale především komplikované středoevropské realitě, se zvláštním ohledem na maďarskou historii.

Vedle původní tvorby se autor věnuje také překladatelské činnosti – především ze slovanských jazyků (dramata Čechova, Wyspiańského, Gombrowicze, Milosze a dalších).

György Spiró je nositelem mnoha významných domácích ocenění, mimo jiné ceny Attily Józsefa (1982), ceny Tibora Déryho (1993), ceny Imre Madáche (1994), Ceny kritiků (za hru Kuřecí hlava – 1987 a za hru Karambol – 2004) nebo nejprestižnějšího maďarského uměleckého ocenění – Kossuthovy ceny (2006).