Příběh zasazený do světa úspěšného televizního seriálu Stranger Things odkrývá nelehký životní osud jedné z hrdinek a dokazuje, že kvalitní literatura young adult snese i závažnější témata.
PN
Petr Nagy
„Snažím se nemrhat časem,“ říká Radim Kopáč, který vedle práce na plný úvazek stihne každoročně napsat, uspořádat nebo zredigovat několik knižních titulů a na spoustu dalších napsat recenzi.
„Vlastně se moji hrdinové za ty roky moc nezměnili,“ konstatuje Štěpán Kučera, který již v dětství začal psát dobrodružné příběhy a v jehož barvitých povídkách je i dnes dobrodružství stěžejním prvkem.
„To prolínání, v němž můžu porovnávat život lidí v různých obdobích, mě na Sběrateli sněhu baví ze všeho nejvíc,“ říká o své dosud nejúspěšnější próze Jan Štifter, který tuto metodu hojně využívá i v nové povídkové sbírce Světlo z Pauliny.
„Obecně bych se rád dočkal vzepětí zájmu o žánr uměleckých hybridů,“ říká spisovatel Ondřej Macl, který se mezi autory obdobných děl zařadil už svou žánrově neuchopitelnou prvotinou Miluji svou babičku víc než mladé dívky.
Pod letos založenou značkou Témbr vyšla nedávno i audiokniha Praskliny, která rozhodně stojí za pozornost. Přináší totiž kompletní nahrávku zdařilého románového debutu Kláry Vlasákové.
„Stojím si za tím, že vycestovat – jednou provždy anebo aspoň na pár let – je výsostně osvobozující proces,“ říká spisovatelka Dora Kaprálová, která už přes deset let žije v Berlíně a své odpovědi mi posílala z jednoho maďarského ostrova uprostřed Dunaje…
Když Marek Šindelka dostal od nakladatelství Odeon nabídku nového vydání svého prvního románu Chyba, začal více než deset let starý text proškrtávat, až nakonec napsal celý román znovu. „Já jsem s tou starou verzí prostě nemohl žít,“ říká v rozhovoru, v němž literatura nakonec hraje spíše vedlejší úlohu.
„Vlastně bych bral jako prohru, kdyby si po přečtení mojí prózy někdo připadal utvrzený ve svých jistotách a postojích. Už jenom proto, že já si při psaní občas připadal znejistělý docela dost,“ říká novinář, spisovatel a scenárista Ondřej Štindl o svém novém románu Až se ti zatočí hlava.
„Definitivním impulzem se pro mě stalo mateřství a moje snaha vyrovnat se s ním. Díky němu jsem získala hodně témat k zamyšlení a kromě toho jsem se třemi dětmi neměla prostor chodit do práce – psaní knih se tedy nabízelo,“ líčí začátek své literární dráhy Viktorie Hanišová, která už tématu mateřství věnovala trojici románů.
„Recenze píšu hlavně proto, abych sama co nejvíc četla. Motivuje mne to a nutí o přečtených knihách víc přemýšlet, dělat si poznámky, ke kterým se časem mohu vracet. Myslím, že to pak taky zpětně kultivuje mé vlastní psaní,“ říká spisovatelka Markéta Pilátová, která se zároveň věnuje literární kritice.
„Přemýšlel jsem, co tedy může spisovatel dělat. A došlo mi, že psát. O nákaze a to zadarmo. Oslovil jsem devatenáct českých spisovatelů a spisovatelek, jestli by se mnou nešli do charitativní knihy,“ popisuje svůj nejnovější projekt spisovatel a publicista Aleš Palán.
„Z mého pohledu stokrát lepší být na té vrátnici než někde v nakladatelství nebo jiné kulturní instituci, kde vás dřou bez nože a není čas už vůbec na nic,“ říká spisovatel Petr Motýl. Jedním dechem ovšem dodává, že by byl samozřejmě raději, kdyby jej uživilo vydávání vlastních knih.
„Moc mě to mrzí, ale v posledních letech nemám pro samé psaní na čtení čas,“ přiznává spisovatel Petr Stančík, který vskutku patří k nejplodnějším současným českým autorům.
„Pokud je to v mých časových možnostech, jezdím na besedy a čtení,“ říká jedna z nejoblíbenějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová, která se kontaktu se čtenáři nebrání ani na sociálních sítích.
„Vždycky jsem si myslela na literární dráhu, jen jsem to vzala oklikou přes překládání beletrie a novinařinu,“ říká dnes již etablovaná spisovatelka Pavla Horáková.
„Shodou okolností se to seběhlo tak, že jsem v uplynulé dekádě vydával jednu knihu za druhou, což z mnoha důvodů není úplně šťastné. Teď takzvaně nabírám na sádlo, jak říkávala Bohunka Grögerová,“ líčí Michal Šanda důvody, proč si aktuálně dává od psaní pauzu.
„Svá čtení se snažím dělat zajímavě, ať už se odehrávají v knihovnách, ve školách, nebo na festivalech. Když se publikum nudí, je to chyba autora,“ je přesvědčen spisovatel Marek Toman, který několik svých knih pro děti adaptoval i pro divadlo.
Řada Dílo Pavla Juráčka, v níž bude péčí Knihovny Václava Havla a editora Pavla Hájka zpřístupněna pozůstalost tohoto spisovatele, režiséra a scenáristy, představuje první vážný pokus zasadit tohoto uznávaného filmaře též do kontextu české literatury. Druhým svazkem se stala kniha Situace vlka, do níž editor zařadil několik Juráčkových textů inspirovaných povídkou Jacka Londona Neočekávané.
Promyšlenou volbou zařazených textů a díky zasvěcenému komentáři představuje Jarešova antologie kvalitního průvodce ranými etapami české detektivní tvorby. Bez ohledu na to, že o kvalitě některých povídek pochybuje i sám editor.
Opožděný spisovatelský debut, který byl napsán v 70. letech minulého století. Kniha je v této době pevně zakotvena a její autor se snaží o pravdivé vylíčení atmosféry počínající normalizace z hlediska obyčejného člověka, příslušníka tzv. šedé zóny.
Americký autor se vydává po stopách záhadného dr. Huga Duxe, jehož jméno figuruje v minulosti badatelovy vlastní rodiny. Drobná, leč zajímavá sonda do historie u nás nepříliš reflektovaného dadaismu.
Nezvykle zdařilá prozaická prvotina. Sběračka léčivých bylin a příležitostná překladatelka Anna je pevně zakořeněna v krajině jihočeského venkova, ale její osud se vymyká životním zkušenostem většiny čtenářů. O to silnějším a přitažlivějším dojmem působí.
Green Scum pro čtenáře objevuje drsnou romantiku současných Nuslí skrze tragikomické příběhy jejich obyvatel. S nespoutaností postav i autorova jazyka se bohužel neslučuje jednotná forma povídek.
Autobiografická próza zachycuje malostranský svět autorčina dětství. Leitmotivem celého příběhu, lze-li takto nazvat mozaikovitý a pramálo epický popis prostředí, je titulní Domeček, přesně lokalizovaný jako dům číslo 8 ve Šporkově ulici na Malé Straně.
Více než čtyřicet krátkých próz v knižní prvotině Matěje Hořavy tvoří nadmíru soudržný celek. Skoro se nechce věřit, že máme co do činění s debutujícím spisovatelem – Hořava slibuje své čtenáře zaujmout hned při prvním setkání vyzrálým a osobitým autorským rukopisem.
Česko-izraelský spisovatel Ota B. Kraus (1921–2000) začal hlouběji pronikat do povědomí tuzemských čtenářů teprve v 90. letech, kdy zásluhou různých nakladatelů v rychlém sledu vyšly hned čtyři jeho knihy. Až do loňského roku jsme však museli čekat na první české vydání Krausovy vrcholné prózy, za kterou lze bezesporu považovat jeho román Cesta pouští.
Jméno I. M. Jirouse alias Magora zná téměř každý, řada lidí si jej však dosud spojovala jen s poezií a nonkonformním chováním na veřejnosti. Sborník vydaný Revolver Revue se stejně jako loňská konference snaží tradovaný obraz rozšířit a prohloubit, případně uvést na správnou míru. Kniha přináší množství zajímavých střípků do rozlehlé jirousovské mozaiky a přitom se zdárně vyhýbá jak přílišnému akademismu, tak nekritickému „poklepávání po ramenou“.
Kniha Evy Zábranové, Flashky, patří nesporně k titulům schopným rozdělit čtenářskou veřejnost na několik nesmiřitelných táborů. Na ploše pětadvaceti krátkých, tematicky vyhraněných a víceméně chronologicky řazených kapitol jsou zachyceny osudy autorčiny rodiny od Evina narození až po smrt jejího otce Jana Zábrany, spisovatele a překladatele, kterému je celá kniha dedikována.
Ať už se s tímto nevšedním průvodcem vydáte do pražských ulic, nebo zůstanete u domácí četby, Teplá Praha bezpochyby značně rozšíří vaše obzory, ba možná – a v tom případě bude úsilí erudovaných autorů publikace dovršeno – ještě posílí váš zájem o queer problematiku.
