Nejčastěji píšu na cestách, do sešitu v ruce
Pilátová, Markéta

Nejčastěji píšu na cestách, do sešitu v ruce

„Recenze píšu hlavně proto, abych sama co nejvíc četla. Motivuje mne to a nutí o přečtených knihách víc přemýšlet, dělat si poznámky, ke kterým se časem mohu vracet. Myslím, že to pak taky zpětně kultivuje mé vlastní psaní,“ říká spisovatelka Markéta Pilátová, která se zároveň věnuje literární kritice.

Na otázky týkající se vybraných stránek dnešní spisovatelské praxe odpovídá spisovatelka, novinářka, autorka knih pro děti, překladatelka a hispanistka Markéta Pilátová (nar. 1973). Autorka próz Žluté oči vedou domů, Tsunami blues nebo S Baťou v džungli učila řadu let český jazyk potomky krajanů v Jižní Americe.

iLiteratura: Co vás nasměrovalo na literární dráhu?
Markéta Pilátová: Práce s českými krajany v Brazílii a v Argentině. Setkávala jsem se tam neustále s nesmírně zajímavými příběhy a chtěla jsem je zachytit, vyprávět je dalším lidem.

iLiteratura: Jak jste hledala nakladatele pro svůj první rukopis?
Markéta Pilátová: Poslala jsem rukopis románu Žluté oči vedou domů nejdříve Jáchymu Topolovi, s nímž jsem před časem pracovala v domácí rubrice týdeníku Respekt jako reportérka. Jáchymovi se román líbil a doporučil ho k vydání v nakladatelství Torst, kde nakonec vyšly zatím všechny mé romány.

iLiteratura: Vaše knihy se také poměrně hojně překládají do cizích jazyků. Který titul v zahraničí doposud nejvíce rezonoval? Kde to bylo a čím si to vysvětlujete?
Markéta Pilátová: Největší odezvy se v zahraničí zatím dočkal první román Žluté oči vedou domů, ten měl recenze i ve velkých německých denících. Recenzentům se líbila existencialistická linka emigrantského příběhu, česko-brazilské prostředí a atmosféra. Krásné ohlasy má i italský překlad románu S Baťou v džungli, ozývají se mi tamní knihkupci, že se jim kniha líbila. Vysvětluji si to italským smyslem pro kosmopolitní příběhy a jejich tradicí a láskou k ševcovskému řemeslu. Poměrně úspěšný byl i portugalský překlad básnické sbírky Zatýkání větru, která vyšla v Brazílii. Nakladatel si objednal novou básnickou sbírku, kterou budu psát přímo portugalsky. A z rakouského nakladatelství Wieser Verlag mi nedávno psali, že tamní novináři mají velký zájem o německý překlad knihy S Baťou v džungli, který vyšel na začátku března.

iLiteratura: Kdy a kde nejčastěji píšete?
Markéta Pilátová: Nejčastěji píšu na cestách, do sešitu v ruce, pak texty přepisuju na počítači.

iLiteratura: To je dost pracná metoda a jistě svádí k dalším úpravám rukopisu. Bývá výsledek hodně odlišný od těch původních poznámek?
Markéta Pilátová: Ani ne tak moc. Když člověk píše rukou, mnohem pečlivěji promýšlí, co napíše, většinou pak text tolik neměním, jako když píšu rovnou do počítače – to potom text předělávám mnohem víc. Psaní rukou mám ráda i proto, že píšu plnicími pery, která miluju. Taky mám ráda různě barevné inkousty a sešity. Díky psaní rukou mám pak hezkou záminku a můžu si papírenské zboží kupovat a sbírat je.

iLiteratura: Jste členkou nějaké spisovatelské organizace?
Markéta Pilátová: Ne, nikdy jsem zatím nebyla, ale hlavně proto, že jsem skoro dvanáct let strávila v Latinské Americe a nechtěla jsem být členkou organizací, když bych se nemohla účastnit akcí a života těchto spolků. Teď mám pozvánku z PEN klubu a z Asociace spisovatelů, a pokud to budu zvládat, budu se snažit být v nich přítomná.

iLiteratura: Vyhledáváte osobní kontakt se svými čtenáři?
Markéta Pilátová: Ano, a hodně často. Na psaní knih mne baví zejména tahle stránka, to že můžu s knihami jezdit po nejrůznějších čteních a besedách a setkávat se s lidmi, kteří moje knihy čtou nebo přijdou ze zvědavosti. Ten osobní kontakt je pro mne nenahraditelný. Je to zpětná vazba a mnohdy povzbuzení do dalšího psaní.

iLiteratura: A stává se, že si z takového setkání odnesete i námět či téma pro vlastní tvorbu?
Markéta Pilátová: Zatím se mi to nestalo, ale člověk nikdy neví, zajímavé příběhy a osudy se mohou objevit kdykoli a kdekoli.

iLiteratura: Kterých literárních akcí se s oblibou účastníte?
Markéta Pilátová: Mám ráda všechny možné podoby „živého čtení“ – besedy, čtení v knihovnách, vystoupení na festivalech nebo na veletrzích, ale ráda jezdím i za dětmi do škol či školek. Vůbec nejraději mám ale besedy na gymnáziích nebo na středních školách. Mám také svůj vlastní dobrovolnický projekt – jezdím se svými knihami do nemocnic číst pacientům. Připadá mi, že když je člověk nemocný, knihy mu mohou pomoci zapomenout na bolest a utrpení.

iLiteratura: Jaké množství knih za rok přečtete?
Markéta Pilátová: Přečtu jednu až dvě knihy týdně, píšu totiž literární recenze pro různá česká média.

iLiteratura: Prostor pro literární kritiku se ovšem v tuzemských mainstreamových médiích neustále zmenšuje a honoráře navíc bývají vynaloženému času a úsilí značně nepřiměřené. Co vás tedy motivuje k psaní recenzí?
Markéta Pilátová: Nevím, tak černě to zatím nevidím, v médiích kam píšu, jsou schopni moji práci ohodnotit důstojně a já píšu recenze hlavně proto, abych sama co nejvíc četla. Motivuje mne to a nutí o přečtených knihách víc přemýšlet, dělat si poznámky, ke kterým se časem mohu vracet. Myslím, že to pak taky zpětně kultivuje mé vlastní psaní.

iLiteratura: Co je dnes zdrojem vaší obživy?
Markéta Pilátová: Posledních sedm let pracuju jako krajanská učitelka v Brazílii, ale od března jsem na volné noze.

iLiteratura: Už nastálo v Čechách?
Markéta Pilátová: To neumím zodpovědět, jestli nastálo. Ale na nějaký delší čas ano. Vrátila jsem se z Latinské Ameriky s tím, že chci být nějaký delší čas doma. Jak dlouho mi ten pocit vydrží, ale netuším.

iLiteratura: Na čem právě pracujete?
Markéta Pilátová: Dopisuju nový román pro nakladatelství Torst s názvem Senzibil a společně s Markem Ždánským píšeme dětskou knihu o divokých gorilách v Africe. A nedávno jsem dodělala poslední korektury dětské knihy Jak bratři Baťové obouvali svět, která by měla brzy vyjít.

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Milan Malinovský,

Vaše Slávinka se pěkně poslouchala. Mi cordial enhorabuena!