Pavlína Šípová

Letos si připomínáme dvojí výročí Růženy Dostálové, jejíž jméno se pojí zejména s budováním a záštitou české neogrecistiky a byzantologie na fakultách v Praze a Brně, dlouholetým působením v Akademii věd a také s bohatou překladatelskou činností. Sté a zároveň desáté výročí dávají příležitost k ohlédnutí za touto mimořádnou osobností: osobní vzpomínkou přispěli Pavel Spunar, Jiří Pelán, Beata Lejtnarová a Pavlína Šípová.

Scénická báseň, paralelní monolog. Opozice i soulad dvou osob, muže a ženy, starší a mladé osoby. Marie Mračná, dílo jednoho z nejvýznamnějších moderních řeckých spisovatelů, pomocí hlasů dvou generací odráží básníkovo vnímání blízké i vzdálené minulosti a současnosti.

Diskuse nad soudobým Řeckem se často omezují buď na ekonomickou, nebo migrační krizi. Obě v Řecku zapříčinily v některých sociálních vrstvách plošnou chudobu, nezaměstnanost, daly vzniknout neobvykle silné vlně radikalismu a násilí, vlivem migrace se zásadním způsobem proměnilo složení obyvatel země. Jak se však fenomén krize odráží v řecké literatuře či zda vůbec, o tom diskutovali řečtí spisovatelé Jannis Palavos a Nikos Panajotopulos při on-line setkání dne 17. února 2021.

Zkušenost s exilovou literaturou, ovšem ideologicky z opačné strany, se pokusila jako první v historii zachytit, uspořádat a zhodnotit Venetia Apostolidu ve své monografii Bolest a paměť: prozaická literatura politických uprchlíků, tj. literatura řeckých levicových autorů uprchnuvších za občanské války r. 1948 do socialistických zemí.

Ve středu 27. února 2013 uplynulo sedmdesát let od úmrtí Kostise Palamase, předního řeckého literáta a akademika. Patřil k průkopníkům nových básnických směrů a významně ovlivňoval společenské klima v Řecku.

První část knihy obsahuje obecný úvod k Písni, k problematice této starožidovské památky a jejím výkladům, a komentáře k jednotlivým českým překladům, druhá přináší české překlady, počínaje Janem Husem a konče vlastním překladem Milana Balabána.