Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně vydalo v roce 2002, v řadě Spisy Filozofické fakulty pod číslem 339, novou knihu: Antika, Čechy a evropská tradice, výbor prací profesora Ludvíkovského spolu s Ludvíkovského životopisem (Jana Nechutová) a pečlivě zpracovanou bibliografií od roku 1920 (Anna Bujnochová). Krátkým článkem přispěla Dagmar Bartoňková a k textologickým úpravám se v ediční poznámce vyjádřila Marie Krčmová. V životopisu, jemuž je věnována necelá pětina knihy, je tak osobnost profesora Ludvíkovského nastíněna přímo slovy jedné z jeho žákyň, klasické filoložky a medievistky prof. Jany Nechutové, což samo o sobě je velmi milé. V profesorčině osobě se tak snoubí autentičnost Ludvíkovského žákyně a profesorčina erudice. Přesto se čtenář neubrání dojmu, že autorce v hodnocení Ludvíkovského práce chybí kritický tón a nadhled, který by publikaci dodal na užitečnosti. Takto se z ní stává pouze dílo pietní ke škodě toho, jehož památce je určeno. Čtenář se dokonce místy neubrání rozpačitému úsměvu, když se hned na prvních stránkách dočítá, jak profesor Ludvíkovský – zde v roli učeného strýčka – byl dětmi milován, jak je „… zaučoval do tajů výroby mýdlových bublin a ještě jiných výrob, rozmlouval s nemluvňaty, plnil kyblíčky hlínou, dřeva nařezal…“. Příslušný citát patří sice do kapitoly "Rodina a přátelé", kde je osobní tón snesitelný, je ovšem v moci autora biografie míru zanícenosti a volbu citátů přizpůsobit práci vzniklé na akademické půdě.

Nejrozsáhlejší část knihy, cca sto stran, tvoří výběr z prací Jaroslava Ludvíkovského: nepříliš rozsáhlé studie, referáty, recenze, úvahy aj. v zásadě krátké práce, které, postaveny vedle sebe, mají zde tvořit jakýsi chronologický i tematický průřez dílem Jaroslava Ludvíkovského.

Co reedici „uniklo“ – ať už kvůli rozsahu či jiným potížím – je suplováno komentářem v již zmíněném životopisném úvodu (např. "Ludvíkovský komeniolog", [Ludvíkovského] "Medievistická orientace" atp.) či zvláštní kapitolou: "Jaroslav Ludvíkovský a jeho Řecký román dobrodružný".

Nabízí se otázka, co bylo cílem publikace. Má-li jít o výběr toho nejlepšího, tj. jakési the best of Ludvíkovský, pak se to nepodařilo, protože to nejlepší a nejslavnější chybí. Ledaže by se chystala zvláštní reedice Ludvíkovského monografie Řecký román dobrodružný. Být editorem Ludvíkovského díla, začala bych právě touto prací. Namísto toho máme před sebou kapitolu, cosi jako pozdní recenzi tohoto díla od doc. Bartoňkové. Kniha je podle všeho věnována těm, kteří Jaroslava Ludvíkovského nepamatují a měli by se s ním seznámit, tedy studentům. Co by jim kniha – respektive brožura –, která je jen jakousi synopsí Ludvíkovského díla a z vědeckého hlediska nepřináší nic nového, měla poskytnout? Ludvíkovského práce si jistě zasluhují pozornost, tudíž i novou publikaci, ne ale tento kompromis.

Skutečně cenný je soupis Ludvíkovského prací a příspěvků, zabírá celkem 29 stran, tedy pětinu knihy, a pro badatele by dokonale postačoval. Je zde zpracován rejstřík starých autorů, moderních autorů a spolupracovníků, nekrology, bibliografie, soupis časopisů, sborníků a knih jiných autorů s příspěvky Jaroslava Ludvíkovského, jubilejní sborníky a články. To jistě byla práce náročná a pro badatele trvale hodnotná! Dále není co říci. Zůstává jen trpký pocit, že klasická filologie žije ze svých pomníků.

Jaroslav Ludvíkovský: Antika, Čechy a evropská tradice. K vydání připravila Jana Nechutová, Brno, Masarykova univerzita, 2002 (Spisy Filozofické fakulty č. 339), 169 s., obr. příl.