Na kole dojedete z Berlína do Prahy za tři dny – uvádí na svých stránkách berlínský Dům poezie, kde se loni během tří horkých květnových dnů setkalo při společném workshopu šest německých a šest českých básníků a básnířek. Přispěli do antologie, která přináší inspirativní čtení i posluchačský zážitek pro každého, kdo se chce seznámit se současnou lyrikou ze sousední země.

Česko-německá antologie VERSschmuggel (pašování veršů) / Překladiště vzešla ze spolupráce básníků a tlumočníků obou zemí v rámci tradiční překladatelské dílny pořádané při Festivalu poezie v Berlíně. Přináší zajímavý pohled na četbu uměleckého textu, která je přiměřenější jazykové pluralitě současného evropského prostoru. Odhlédnutí od jediného (původního) jazyka básně totiž dovoluje spatřit něco podstatného v jazyce samotném i v podobách jeho (ne)přeložitelnosti.

Po vydání debutu Suť se stal Jonáš Hájek jedním z nejvýraznějších hlasů mladé básnické generace, což potvrdila i Cena Jiřího Ortena. Nyní básníkovi vychází druhá sbírka, nazvaná Vlastivěda. Kromě jiného ukazuje, jak těžké je překonat vlastní debut.

Jonáš Hájek byl po vydání nadějné prvotiny Suť (Fra, 2007) označován za pozoruhodný (i když – navzdory přání Petra Hrušky – zatím nehotový) talent mladé české poezie. Jenže, co se dalo tolerovat debutu, nedá se omlouvat do nekonečna.