O tom, jak může dopadnout privatizace celé městské čtvrti, prý francouzský spisovatel a muzikolog Benoît Duteurtre začal přemýšlet při pobytu v Praze. Jeho vizi nechybí humor, něco cynismu a ironie, je kritická až jízlivá. Postrádá snad jen větší nadhled: kde udělal vypravěč chybu? A mohl si vůbec vybrat správnou cestu? Může být město šťastné?

Cestujete vlakem na venkov, na sedačkách okolo vás se válejí odpadky, které se už nevešly do přetékajících odpadních košů, a příchod průvodčího doprovázejí čvachtavé zvuky, protože na podlahu vagonu přetekla voda z ucpaného záchodu. Do takové situace zasadil Benoît Duteurtre hlavní hrdinku v úvodní kapitole svého románu Dráhy.

Ambiciózní starosta vidí jako účinný tah na přilákání voličů zaměření své volební kampaně na děti a zdravý životní styl. Polovina magistrátu je přestavěna na mateřskou školu, a jelikož ochrana zdraví dětí stojí na prvním místě, musí se úředníci smířit s přísným zákazem kouření.

Kniha Gaité parisienne vyšla v roce 1996 a autor v ní popisuje Paříž jako typické moderní velkoměsto v Evropě. Příběh by se stejně dobře mohl odehrávat v Praze roku 2006. Sleduje osudy Nicolase, mladého homosexuálního novináře intelektuála, který hledá lásku v komunitě gayů, s nimiž se však odmítá ztotožnit.

Cesta do Francie je román o studentovi z New Yorku, který si dlouho idealizoval Francii, a když zjistil, jak vlastně dnes země snů z Monetových obrazů skutečně vypadá, rád by ji očistil od vlivu svých krajanů.

Na tvorbě francouzského spisovatele Benoîta Duteurtra je podivuhodné především, s jakou všestranností a úsilím se snaží dostát svému postavení intelektuála a provokovat společnost nepříjemnými otázkami...