Čtení textů Jona Fosseho je sugestivní a mystický zážitek, přesahující zdi fyzické reality. Poslední díl jeho trilogie o lásce a zločinu lze přirovnat k literární meditaci, v níž se autor obrací do nitra, znovu nachází základní lidské hodnoty v jejich nejčistší formě a spolu s nimi i vnitřní harmonii.

Norský autor Jon Fosse ve své novele o životě, smrti a lásce nehledá neobjevené, ale právě naopak ukazuje, že lidské osudy jsou triviální a po staletí se opakují. Přesto (nebo možná právě proto) nás znovu fascinují a přitahuje nás způsob, jakým jsou vyprávěny.

Český název subtilní text přesně vystihuje, i když jde o určitý posun oproti originálu. Původní titul Andvake pochází ze staroseverštiny a vyjadřuje podivný mátožný stav na pomezí spánku a bdění, kdy vědomí pracuje, zatímco tělo spí.

Ale mnohokrát děkuji, řekne Oline a musí znovu rozpohybovat tělo, myslí si Oline, ještě jednou musí vyjít ten příkrý kopec, půjde domů, musí, až přijde domů, všechno bude lepší, myslí si Oline a slyší, jak Svein říká, že má ještě něco na práci, tak půjde napřed, říká Svein a Oline vidí Sveina, jak stoupá rychle do kopce, stoupá rychle mezi domy...

Nad knihou Mámení se snáší mlha, která rozostřuje obrysy jednotlivostí a dává vyniknout podstatnému. Archetypálnost sdělovaného je tentokrát ještě dokreslena mírně archaickým jazykem a od prvních slov je zřejmé, že máme v rukou univerzální výpověď o základních hodnotách tohoto světa, o podstatě lidského bytí, o bolesti, úzkosti, strachu, smrti a lásce.

Román Melancholie z roku 1995 je prvním do češtiny přeloženým románem tohoto spisovatele, který spolu s autory jako je Dag Solstad či Kjartan Fløgstad zaujímá podstatné místo v norské experimentální próze. V Melancholii sledujeme osudy norského malíře Larse Herterviga, ve své době outsidera a mentálně narušeného člověka, jehož díla dnes ovšem visí v Národní galerii v Oslu.

V nakladatelství Dauphin vyšel první díl fascinujícího románu norského autora Jona Fosseho Melancholie, za který byl autor v roce 2001 nominován na prestižní Cenu Severské rady za literaturu. Dílo je jakousi fiktivní sondou do vnitřního světa norského krajináře Larse Herterviga (1830-1902), který během pobytu na akademii umění v Düsseldorfu onemocní duševní chorobou, nejspíše schizofrenií.

Düsseldorf, odpoledne, podzim 1853: ležím na posteli, na sobě mám fialový sametový oblek, svůj krásný oblek a nechci se setkat s Hansem Gudem. Nechci poslouchat, jak mi Hans Gude říká, že se mu nelíbí obraz, který maluji. Zůstanu tu ležet...

Jon Fosse (*29.9.1959 v Haugesundu) studoval sociologii, filosofii a literární vědu v Bergenu. V mládí byl rockovým kytaristou a novinářem na volné noze. Přednášel na Akademii tvůrčího psaní v Hordalandu.