Nejlepší knihy roku 2010

Nejlepší knihy roku 2010

přehled beletrie česká

Seznam nejlepších knih roku 2010 sestavili editoři iLiteratury s přihlédnutím k „vánočním tipům“ našich spolupracovníků. Výběr odráží různé čtenářské přístupy a preference. Většinu vyvolených knih na iLiteratuře doprovází recenze, někdy i další texty.

 

Nejlepší knihy roku 2010

Seznam nejlepších knih roku 2010 sestavili editoři iLiteratury s přihlédnutím k přepestrým názorům autorů a redaktorů zveřejněných jako „vánoční tipy“ našich spolupracovníků.

Nejlepší knihy jsme rozdělili do skupin a snažili se nabídnout vždy patřičně rozmanitý výběr, odrážející různé čtenářské přístupy a preference. Většinu vyvolených knih na iLiteratuře doprovází recenze, někdy i další texty. Pokud v této chvíli ještě chybějí, podrobnější informace brzy doplníme.

cizojazyčná beletrie

Philippe Claudel: Šedé duše
Po dvaceti letech od vraždy malé holčičky, která se stala v roce 1917 v nevýznamném městečku na severovýchodě Francie, se policista, který měl tehdy vyšetřování na starosti, snaží případ a jeho okolnosti připomenout a popsat. Kdo vlastně ale jsou ty šedé duše? Šedí, tedy průměrní a neprůbojní lidé? Všichni, kdo žijí v šedé, smutné době války? Ti, kdo v sobě nosí hoře, pochmurné myšlenky? Případně důstojní šedovlasí kmeti, jimž by snad měly atributy moudrého stáří dávat právo soudit druhé, rozhodovat o nich?
První světová válka tvoří jen pozadí příběhu, nicméně se tak o to víc zdůrazní, že tu neustálou, vleklou, šedou válku vedeme každý v sobě pořád. A Philippe Claudel ji vtěsnal mezi řádky poutavého vyprávění s detektivním motivem.

Pro náročné čtenáře s touhou objevovat nejen poutavé, ale i zajímavě napsané knihy.
Uvádí na českou literární scénu u nás dosud neznámého významného současného francouzského autora.

Gao Xingjian: Hora duše
Podklad pro gigantický románový cestopis Hora duše tvoří putování po čínském venkově, které Gao Xingjian podnikl v roce 1986, kdy mu byla – chybně – diagnostikována rakovina plic. Kniha se rozpíná mezi nanejvýš konkrétní, každodenní, věcně líčenou zkušeností a univerzálním, redukovaným, vysoce abstraktním rozměrem lidského života, který je nejspíš společný všem lidem. Teoreticky jsou tyto dva krajní póly v kompozici odděleny rozpadem dvou vypravěčských pásem.
Hora duše je hold samotnému vyprávění příběhu. Drobné příběhy, z nichž se splétá celek této prózy, se zrcadlí v příbězích, které cestující subjekt vypráví své ženské souputnici: skutečné či neskutečné, historické báje a pověsti, vyprávění blížící se svou „tlachavostí“ ruskému skazu, vzpomínky z dětství či příběhy zcela vyfabulované – na tom nezáleží. Příběh nejen předává informace, příběh udržuje vztah mezi Tebou a Jí, stanovuje jeho hranice, umožňuje druhého oslovit, vžít se do jeho pocitů – a tím vlastně v Hoře duše ožívají jeho starobylé funkce. On je cílem, ale i hlavním hrdinou tohoto putování. Jednotlivé obrazy přes všechnu exotičnost a překvapivost (jak to koneckonců na cestách chodí) plynou hladce a přes pestrost a bohatství motivů čínských reálií a témat plynoucích ze složitosti lidského života se nenásilně spojují do celku hledání – poznání, lásky, sebe sama.

Pro náročného čtenáře, který má rád přesahy mezi žánry, objevnou poetiku a kouzlo poznávání, exotiky a cest. Ačkoli je Gao Xingjian nositelem Nobelovy ceny za literaturu, v současné Číně patří k zamlčovaným autorům.

Herta Müllerová: Rozhoupaný dech
Román o pěti letech hladu, úmorné dřině a drásání ducha i těla v ukrajinském pracovním táboře, kam byli po skončení druhé světové války deportováni rumunští Němci, aby odpracovali své někdejší spojenectví s hitlerovským Německem.
Poslední román Herty Müllerové, vyznamenaný v roce 2009 Nobelovou cenou, je nepřehlédnutelným titulem lágrové literatury, třebaže se neopírá o autorčinu osobní zkušenost. Müllerová je o generaci mladší, internována však byla její matka a mj. také německý lyrik Oskar Pastior, který se stal předobrazem hlavního protagonisty – homosexuála Lea Auberga. Silně emotivní vnímání vězeňské reality a úsporný jazyk s mnoha neologismy činí z četby hluboký zážitek, který se vryje do paměti opravdu na dlouho.

Pro všechny, kdo chtějí poznat hrůznou podobu totalitního teroru a věří v sílu slov.

Flannery O’Connorová: Dobrého člověka těžko najdeš
První sbírka povídek proslulé americké “jižanské” spisovatelky patří k literárnímu kánonu a patřila k nemnoha zásadním dílům americké literatury, které dosud čekaly na překlad do češtiny. Sardonický a černý humor, kruté pointy, balancování mezi moralitou, tragédií a groteskou, postavy všelijak narušené, naplněné archetypální nenávistí či nepřekonatelně přízemní závistí a ziskuchtivostí, jízlivý až zlobný pohled na (americký) venkov.
O’Connorové povídky jsou pevně zakotvené v prostředí a době, kdy byly psány (vyšly 1955), přesto i dnes při jejich čtení mrazí.

Cenná příručka pro chalupáře.

Olga Tokarczuková: Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Nový román Olgy Tokarczukové přebírá pěkný apokalyptický titul od Wiliama Blakea a je to trochu překvapivě detektivka. Tokarczuková v rozhovoru pro týdeník Polityka prozradila, že chtěla napsat něco nenáročného: „Snažila jsem se řídit pravidly populární literatury, kde text má být stravitelný, krátký a s obrázky.” Každá kapitola Pluhu je uvedena mottem z Blakea (z Přísloví o pekle a Písní nevinnosti) a ve filozofickém kontextu je tento amglický malíř a básník přítomen v celém textu – hlavní hrdinka pomáhá bývalému žákovi překládat První knihu Urizen a navíc, což je podstatnější, dodává některým slovům přesnější (mysticky zabarvené) významy, jež píše s počátečními velkými písmeny. Dalším specifickým tématem knihy je zobrazení druhé strany hranice, tedy českých zemí, které autorka považuje za krajinu nevinnosti a vlídnosti.

Pro čtenáře, který v triviálním žánru rád objevuje nové významy.

 

česká beletrie

Jan Balabán: Zeptej se táty
Nejočekávanější česká kniha letošního roku, poslední dokončený román ostravského spisovatele, který nečekaně a náhle zemřel krátce před tím, než vyšla. Tématem knihy (snad spíše novely než románu) je navíc umírání, které vychází z Balabánovy osobní zkušenosti se smrtí vlastního otce. Balabán volí vyprávění rozjímavé (nezaměňovat s dojímavým), které občas proloží nějakým převážně tragickým lidským příběhem. Pravděpodobně jde o nejnaléhavější Balabánův text: je na něm nejvíce patrné, jak citlivě tento spisovatel vnímal těžkosti lidského života, jak bolestně si je uvědomoval a jak intenzivně pociťoval nutnost o nich psát.
Zeptej se táty se neschovává za žádnou metaforu, žádný smyšlený příběh: inspirace vlastní rodinou je zřejmá a postavy tu při vzpomínkách na minulost jitří všechny staré rány, nejlépe ty nejbolavější.

Kniha vážná až chmurná, nikoli pro ty, kdo by se chtěli u čtení bavit.

Emil Hakl: Pravidla směšného chování
Šestá prozaická kniha zavedeného dvaapadesátiletého spisovatele se vrací k jeho dosud nejúspěšnější knize O rodičích a dětech: jednak v převážně do sebe nezahleděném pojetí, především však ústřední postavou, jíž je opět vypravěčův otec.
Knihu tvoří tři samostatné, ale provázané povídky, přičemž v té prostřední, titulní, je osou děje otcovo umírání (a jak tušíme, jde o Haklova skutečného otce). Dvě povídky, které ji obklopují, opět využívají motivu cesty špikované dialogy: kumpánskými, vyprávěcími i svárlivými.
Když Hakl nepíše o svých bývalých, současných či potenciálních partnerkách, umí lidi (muže) charakterizovat ve zkratce, a přitom výstižně – a ještě k tomu přidává mnoho jejich soukromých až intimních příběhů.

O mužích a pro muže, lapidárním i jadrným stylem. Pro ženy vhodné jako studium mužské povahy.

Jaroslav Rudiš: Konec punku v Helsinkách
Tři roky po svém posledním románu Potichu se mladý spisovatel, kterému ve vzácné shodě přejí kritici i čtenáři, vrací k motivům a místům, která stála za úspěchem jeho nejslavnějších prací, prvotiny Nebe pod Berlínem a komiksu Alois Nebel.
Kniha, rozdělená do dvou místně i časově rozdílných rovin, těží z přesně zachycených postav i postaviček punkové subkultury. Jeden z prolínajících se a souvisejících příběhů se odehrává v dobrodružně rebelských osmdesátých letech na Jesenicku, druhý v unavené komerční současnosti v nejmenovaném německém velkoměstě. Rudiš je sice oproti předchozím knihám vážnější, přesto své hrdiny umí nahlédnout s odstupem a ironií, aniž by je zesměšňoval nebo se nad nimi dojímal.

Pro všechny bývalé pankáče a rockery, kteří si občas vzpomenou na bouřlivé mládí.

Marie Šťastná: Interiéry
Básně obsažené ve třetí sbírce mladé básnířky a nositelky Ceny Jiřího Ortena Marie Šťastné působí na první pohled možná trochu nepřístupně. Jsou ohraničeny prostorem domu, v němž autorka strávila své dětství, a jeho interiéry, jejichž struktura se jí vryla pod kůži jako tetování a nelze ji žádným způsobem smýt. Každodenní, známé situace, neměnnost rituálů, svět uvnitř známých, konejšivých, ale často také svazujících zdí – to vše se do básní promítá a zakukluje se v nich. Do této neznámé domácnosti je obtížné proniknout, ale jakmile se to čtenáři podaří, je odměněn nejen útulným teplem obývacího pokoje, ale také možností spatřit na jeho zdech i kus vlastní zkušenosti.

Pro domácí typy.

Ivan Wernisch: Nikam
V nové sbírce Ivana Wernische nalezneme vše typické pro tohoto básníka, tropícího si ve svých textech šašky ze sebe i ze svých čtenářů. Svérázný a často černý humor, básně bez pointy, vážná líčení absurdních či komických situací, groteskní scénky, nonsens. Wernisch nezůstal nic dlužen pověsti mystifikátora a hračičky a včlenil dokonce do sbírky jakýsi směšnohrdinský „román“ o sedmdesáti kapitolách, v němž všechny výše zmíněné postupy upotřebil a rozvinul. Jednotnou podobu sbírky narušuje jen několik básní, ve kterých zaznívá jemné, nostalgické lyrično, a také první oddíl s názvem Kolotoč, v němž údajně Wernisch představil některé své rané básně (texty jsou datovány rokem 1958). Zda je tomu opravdu tak, nebo jedná-li se jen o další zdařilou mystifikaci, to by možná neprozradil ani sám autor.

Pro ty, kdo mají rádi zemitý humor, absurditu a popůlnoční hospodskou lyriku.

 

knihy pro děti a mládež

Pierre Bailly, Céline Fraipont: Prcek Chlupino
Prcek Chlupino se ráno rozloučí s maminkou a vydává se do školy. Cestu mu vždy zkomplikuje nečekaná překážka, jež se rozvine v sled bláznivých dobrodružství s mnoha novými kamarády. Komiks je bez textového doprovodu, takže dějová složka je nesena výhradně obrázky. Dítě může obrázky samo „číst“, což však neznamená úplnou eliminaci dospělého zprostředkovatele textu – jeho úloha se pouze přesouvá až do interpretační fáze.

Komiks pro děti – i pro ty, které zatím samy nečtou. Příběhy prcka Chlupina jsou doporučovány rovněž pro četbu neslyšících dětí.

Guido van Genechten: Víš, co má v plínce myš?
Naučit chodit dítě na nočník je spíše stresující než k popukání – tedy pokud jako pedagogický nástroj nepoužijete knihu belgického spisovatele a ilustrátora Guido van Genechtena. Úspěch světového bestselleru pro nejmenší čtenáře tkví v jemném humoru a vtipných ilustracích na ošemetné téma, které musí řešit každý rodič. Příběh šikovné myšky, která už umí chodit na nočník a naučí to ostatní zvířátka i vaše děti.

Obrázková kniha pro nejmenší děti (od 1 roku) a jejich rodiče.

Radka Kolebáčová: Keltské pohádky
Celkem osmnáct pohádek z Irska, Bretaně, Skotska, Galicie a Walesu vybrala a z francouzštiny převyprávěla Radka Kolebáčová. Motivické pestrosti i typického pohádkového bezčasí skvěle využila ilustrátorka Renáta Fučíková, která pro tuto bezmála pětisetstránkovou knihu připravila výtvarný doprovod.
Lidé v Keltských pohádkách žijí v úzkém sepětí s přírodou, která jim skýtá obživu, ale i s nadpřirozenými bytostmi, s nimiž se dělí o životní prostor. Defilují tu zlomyslní trpaslíci, skřítci korigani, vlídní elfové, vodní divy, mocní čarodějové, dobrosrdeční i krutí obři či mořští draci. Kniha vzdává hold starému vypravěčskému umění.

Pro milovníky urostlých hrdinů, spanilých panen a happy-endů.

Jeff Smith: Kůstek
Komiks, jehož první díl se objevil v roce 1991, vychází česky poprvé a nabízí neobvyklou polohu fantasy žánru, v níž si svou rovinu najdou děti i dospělí. Smith střídá jemný humor s akcí, parodii s klasickým syžetem o ohrožení světa zlem a dohromady míchá podivuhodné bytosti v čele s trojicí skřítkovitých tvorů, kteří byli kvůli podfukům vyhnáni z rodné vesnice. Probloudí se až do zcela neznámých končin a svým příchodem odstartují významné události v kraji. Útěk z Kůstkova, jak zní název tohoto svazku, přináší první dvě knihy celkem devítidílné ságy. Mnoha cenami ověnčené dílo, které do tradičního fantasy světa přivádí tři postavičky jak z Disneyho grotesek.

Pro děti od devíti let, pobaví i odrostlejší a dospělé.

Ján Uličianský: Malá princezna
Exupéryho Malého prince už umíte málem nazpaměť? A znáte Malou princeznu? Slovenský dramaturg a scénárista Ján Uličianský využil rovněž motiv cesty, aby (nejen dětem) ukázal, jak nesamozřejmý může být život, díváme-li se otevřenýma očima. Malá princezna putuje činžovním domem s naléhavou prosbou o pomoc – hledá domov, hledá lásku. Setkává se však s lidmi, kteří jsou zahleděni sami do sebe a neumějí naslouchat, natož porozumět. V postavě Malé princezny se snoubí důvěřivost a zranitelnost bytosti, kterou ještě nepřekryla vrstva lhostejnosti a pokrytectví dospělých, se zvídavostí a touhou objevovat nové.

Loňská nejkrásnější slovenská kniha pro děti osloví nejen dětské čtenáře, ale i dospělé, kteří by na poselství Malé princezny neměli zapomínat.

 

non-fiction

Karen Armstrongová: Historie Bible
Karen Armstrongová, britská popularizátorka různých témat souvisejících s náboženstvím, svůj „životopis Bible“ pojala jako zachycení obou velkých etap života této knihy: neomezila se na více než tisíciletou historii vzniku kánonu biblické literatury, který dnes tvoří křesťanské Písmo svaté, ale věnuje přibližně stejně velký prostor i zhruba dvojnásobně dlouhému životu Bible od uzavření kánonu do současnosti, jak se odehrával a odehrává v jeho čtení a čtenářích. Sama Armstrongová se s oficiálním křesťanstvím vnitřně rozešla – po sedmi letech opustila řád „Society of the Holy Child Jesus“, v němž působila jako řádová sestra –, a podobně se distancovala i od akademického světa, když neobhájila disertační práci z anglické literatury. Těmto zkušenostem snad vděčí za určitý nadhled, s nímž k náboženským otázkám přistupuje. Nestaví žádné náboženství či konfesi nad jiné názory a navíc s rozkoší zpochybňuje obecně přijímané pravdy, které ve staleté tradici úspěšně zakořenily.

Spíše než úvod do studia biblistiky je tato kniha interpretační studie o nejčtenější knize světa a odpovědích na otázky, které jí dějiny kladly a kladou.

Petr A. Bílek (ed.): Tesilová kavalérie. Popkulturní obrazy normalizace
Po knize o J. Bondovi a majoru Zemanovi letos nakladatelství Pistorius & Olšanská uvedlo na trh další sborník, zabývající se tentokrát obecněji různými aspekty kultury v době normalizace. Autory jsou opět Petr A. Bílek, Blanka Činátlová, Kamil Činátl a spolu s nimi studenti a doktorandi Filozofické fakulty UK v Praze. Autoři se v jednotlivých příspěvcích věnují například televiznímu zobrazování lásky za časů normalizace, úloze dobové módy a vzhledu, charakteristickým znakům kremačních projevů nebo specifičnosti dobového kutilství. Samostatná studie se zabývá „znakovým systémem normalizační pop music“, jejím centrem a tolerovanou periferií, protikladem zpěváků W. Matušky a Karla Gotta či travestováním půdorysu katolické mše v koncertech K. Gotta.

Pro všechny, kdo chtějí hlouběji poznat normalizační kulturu nečernobílým a vtipným způsobem.

Jaroslav Petr: Když jdou ryby rybařit
Autor, profesor biologie a také osvědčený popularizátor vědy, v knize lehce přechází od jednoho živočišného druhu k jinému, nebo dokonce z říše rostlin do říše živočichů a obráceně. Každá z jedenácti kapitol, jež jsou věnovány například fenoménu nezištnosti mezi zvířaty, zvířecím soubojům či zákonitostem výchovy mláďat, je uvedena historickým lidským příběhem. Autor přitom často přenáší lidská hodnotová měřítka do oblasti zvířat a někdy i rostlin. Používá pojmy jako „pachatel“, „masový vrah“ či „umění vraždy“. Objevují se dokonce i přirovnání k literárním postavám, například když parazit strunovec uniká z těla cvrčka, kterého předtím navede, aby skočil do vody, kde je pozřen rybou, „pokračuje v cestě na svobodu z rybích či žabích útrob“ – čímž podle Petra prokazuje schopnosti „v osnování útěku, za jaké by se nemusel stydět ani Edmont Dantès alias hrabě Monte Christo“.

Kniha pro všechny, kteří se zajímají o to, jak souvisí svět lidí a svět zvířat a co mají tyto světy společného.

Howard Sounes: Život Boba Dylana
Autor komunikoval s lidmi z Dylanova nejbližšího okolí, a dokonce i s těmi z jeho příbuzenstva, kteří doposud žádosti o rozhovory odmítali, a proto přináší spoustu nových, neznámých skutečností. Vše činí s taktem, aniž by se vlezle ráchal v umělcově soukromí. Píše o Dylanově proměně z naivního hudebníka, neorientujícího se ve světě manažerských smluv (což ho stálo skutečně mnoho peněz), v člověka, který si umí své finance ohlídat. Obraz Boba Dylana, jaký Sounes maluje, je i přes všechna negativa, která se ostatně najdou na každém, chápavý a dostatečně empatický. I díky tomu se mu podařilo zachytit a popsat stále větší samotu, již si Dylan zvolil.

Nejen pro hudebníkovy fanoušky, ale i pro ty, kteří chtějí znát víc o vývoji folkové a rockové hudby od komorních koncertů k masovým prodejům a obřím produkcím.

Oswald Spengler: Zánik Západu
Kniha představuje pokus o výklad metodou „morfologie světových dějin“, kterou autor speciálně k tomu účelu vytvořil. Na více než tisíci stranách textu se před čtenářem střídají úvahy z oblasti matematiky, geometrie, filozofie, přírodovědy, dějin výtvarného umění, literární historie, hudební teorie, religionistiky, politologie, ekonomie a dalších disciplín. Jak píše M. C. Putna v předmluvě, znovu a znovu jsou nalézány a porovnávány příklady podobných jevů z kultury egyptské, indické, antické, středověké, novověké i moderní. Stovky jmen umělců, náboženských myslitelů, vědců a politiků jsou představeny v paralelách s jinými, načež z textu opět mizí, aniž by byl obsah a kontext jejich díla blíže vyložen. Hora učenosti, jakož i autorova autoritativní dikce, může čtenáře fascinovat, ale i mást, šokovat či znudit. Pod ní je však skryta jednoduchá a jasná konstrukce. Neexistují žádné společné dějiny lidstva. Existují jen dějiny jednotlivých, nezávisle na sobě vznikajících „historicko-kulturních forem“. Vztahům mezi nimi proto nelze porozumět skrze dějiny přejímání a přetváření jednotlivých hodnot, nýbrž skrze analogie mezi fázemi a projevy jejich vývoje. Každá historicko-kulturní forma se realizuje tím, že vytváří svůj vlastní „tvar“, rozpoznatelný ve všech oblastech lidské činnosti. Dějiny těchto tvarů vytvářejí pravé dějiny kultur – zmíněnou „morfologii světových dějin“, dostatečně originální i kontroverzní, velkolepou i šílenou koncepci, jež se dočkala jak nemístného obdivu, tak i ostrých polemik.

Pro ty, kdo se nebojí textů náročných, kontroverzních a politicky nekorektních. 

 

relax

Tana Frenchová: V lesích
Rozsáhlý detektivní román je prvotina začínající irské spisovatelky – a hned posbíral několik žánrových cen. Od běžné detektivní produkce jej odlišuje důraz na psychologii, a to nejen oběti nebo pachatele, ale především dvou vyšetřovatelů. Oba policisté, muž a žena, mají ve své minulosti traumatická místa, která během vyšetřování neplánovaně vyjdou na povrch. Vražda dvanáctileté dívky se navíc prolíná s dávným a nikdy nevysvětleným zmizením dvou stejně starých dětí nedaleko místa, kde byla mrtvola dívky nalezena. Originální je také vyústění románu: vrah je sice vypátrán a dopaden, konec je však přesto velmi trpký.

Psychologický detektivní román uspokojí všechny ctitele žánru včetně těch nejnáročnějších.

Nick Hornby: Julie, demoverze
Britský spisovatel Nick Hornby je vnímán spíše jako autor pro muže, zejména kvůli motivům, jaké si vybírá: fotbal, rockovou hudbu či otcovskou výchovu. Jeho oblíbeným žánrem je přitom romantická komedie, tedy oblast určená spíše ženám. Tentokrát vypráví o jednom skalním, ba urputném fanouškovi, který si vystavěl modlu z osobnosti pozapomenutého hudebníka. Ten přitom navzdory četným divokým fantaziím fanoušků vede docela fádní život. Hornby s nadsázkou ironizuje zapálené uctívání hvězd, k čemuž využívá ženskou hrdinku a její střízlivý až sarkastický pohled na věc.

Romantická komedie, kterou mohou číst i muži, zvláště ti, kteří sami kdysi byli věrnými fanoušky nějaké hudební hvězdy.

China Miéville: Kraken
Čelný britský představitel fantastického subžánru New Weird se nyní oproti svým nejslavnějším knihám, které nabízejí osobitou variaci sci-fi, posunul spíše k hororovému žánru. Přiběh, který začíná jako detektivka ze současného Londýna, začíná postupně nabírat rysy záhady v duchu klasika hororu H. P. Lovecrafta, k němuž sám Miéville přímo odkazuje. Z muzea záhadně zmizí v lihu naložená obří krakatice, a naopak se tu objeví mrtvola muže (také v lihu), policie pátrá po vyznavačích kultu podmořského boha a mezi tím se potácí postava nevýznamného kurátora muzea a odborníka na měkkýše.

Terry Pratchett: Nevídaní akademikové
Poslední kniha nejslavnějšího humoristy mezi fantasy autory spadá mezi ty zeměplošské tituly, v nichž se na placaté planetě objeví cosi, co tu dřív nebylo, ale protože to funguje v celém mnohavesmíru, je nemyslitelné, aby o to byla Zeměplocha ochuzena. Jde o fotbal, jenž zasáhne největší město Zeměplochy Ankh-Morpork silou přímo nevídanou. Pratchett velmi přesně vystihuje, že fotbal není pouze hra, ale fenomén vytvářený zejména lidmi kolem ní. V divokém fandění se lidé mohou proměnit ve „skrumáž“, která má vlastní vůli a osobnost, v níž se jednotlivec včleňuje do davu.
Pravidelní čtenáři ocení i obsazení vedlejších rolí mnoha populárními postavami, kterými autor Zeměplochu za ta léta zalidnil.

Možná první kniha o fotbale, kterou si budou chtít přečíst i ti, kteří tento sport – a zejména pak jeho hlučné fanoušky – nenávidí.

Olen Steinhauer: Turista
Špičkový příklad současného špionážního thrilleru, který skloubil bondovskou akčnost s lecarréovským skepticko-melancholickým fatalismem. Nádavkem k tomu dostáváme i realistický osobní příběh prvotřídního agenta tajné služby, jenž má někde za kulisami příběhu rodinu. Hlavní postava Molo Weaver je agent CIA a někdejší člen supertajné jednotky ve Firmě, jeden z elitních Turistů, excelentních zabijáků ve jménu pax americana. Steinhauer učiní z profesního a soukromého rozdvojení hlavního hrdiny jeden z významných motivů knihy. A svůj příběh má připravený jako šachista partii – vždy je o pár nepředstavitelných, ale vposledku jedině logických tahů napřed. Prostředí tajných agentur dobře zná a na rozdíl od mnoha svých kolegů jimi nepohrdá: jejich praktiky líčí v nejčernějších barvách, ve všech vražedných důsledcích. V zásadě je však patriot.

Pro milovníky žánru povinnost, jakkoliv jde o autora u nás zatím zcela neznámého.

 

 

 

© iliteratura
výběr sestavili: Barbora Grečnerová, Jan M. Heller, Markéta Kittlová, Jan Lukavec, Pavel Mandys, Jitka Nešporová, Jovanka Šotolová

Diskuse

Vložil: Marek, 21.06.2013 10:29
Nejlepší knihy roku 2010
Díky za zajímavý článek :-) s několika knihama jsem se dokonce shodl, především prachetta mám rád. Nejlepší jsou od něj ale ty starý klasiky, nad ty prostě nic není. Já se vždycky držím pří výběru knih synova seznamu povinné literatury do školy, a většinou narážím na super věci. Plus napříkla sjíždím... stránky s top tituly, co se nejvíc prodává (třeba na http://www.sevt.cz ale teďka je to plné cloud atlasů a stmívání). Plus ještě podle recenzí. Ale najít kvalitní knihu dnes je opravdu těžké.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 42549x

Inzerce
Inzerce
Inzerce