Tři dny u matky
Weyergans, François: Trois Jours chez ma mère

Tři dny u matky

Nejprestižnější francouzskou literární cenu, Prix Goncourt, porota letos přiřkla Françoisi Weyergansovi za román Trois jours chez ma mère. Námětem románu je jeho vlastní geneze.

Prestižní francouzskou literární cenu, Prix Goncourt, porota letos přiřkla Françoisi Weyergansovi za román Trois jours chez ma mère (Tři dny u mé matky; Grasset, 2005). Námětem románu je jeho vlastní geneze. Protagonista (spisovatel) nasliboval nakladateli, že rukopis záhy odevzdá, teď ovšem neví, kudy kam. Tak aspoň povídá kdeco o sobě: o všech svých cestách, o všech svých milenkách. Ze vzpomínání mu jde hlava kolem: je vůbec k něčemu tohle omílání starých historek? Hrdina Weyergraf si vymýšlí řadu dvojníků, ale ti všichni (Weyerstein-Graffenberg-Weyerbite) vedou citový život úplně stejný jako on, všichni se potýkají s problémy se psaním. Román je ale třeba dokončit. Teprve pak bude čas na všechno ostatní. Například navštívit devadesátiletou matku. 

Weyergans slavil úspěch už s předchozím románem Franz et François (1997), zasvěceným jeho otci, také spisovateli. Pak ale jako by se vyčerpal, jako by dlouho nemohl najít nové velké téma. Našel je v postupu v literatuře nijak novém, totiž v zápletce s autorem neschopným sepsat své dílo a odvádějícím neustále řeč jinam a na jiné, aby se nepříjemné situace nějak zbavil. Weyergans novou knihu psal celých osm let. Nicméně zdá se, že předlouhé zrání bylo k něčemu dobré. Ono velké téma zní: psaní a matka. Obojí prostupuje celým textem.

Román Trois jour chez ma mère (Tři dny u mé matky) je příběh několika Françoisů nápadně podobných příjmení a ještě podobnějších osudů, ostatně patří k nim i sám Weyergans. Jde o příběh spisovatele, neboť autorovi je zkrátka „lépe se spisovatelem než s nějakým sériovým vrahem, chirurgem anebo ministrem“. Spíš než psaním tráví tento spisovatel většinu času povídáním o tom, že bude, že musí psát. Sportovat, uklízet či navštěvovat přátele, to všechno přijde na řadu, jakmile kniha vyjde. Pak bude čas i strávit těch pár slibovaných dní u matky. Jenom teď tohle všechno musí počkat. A i když spisovatel zrovna moc nepíše, alespoň vypráví. O lecčems. Zejména o svých přítelkyních, ale také o hudbě, o bankách, o nakladatelstvích, o domech, knihách, barech a třeba o racích anebo o Racinovi. A kniha je na světě. Samozřejmě je to kniha o tom, jak autorovi nejde psaní.

Hrdinou románu je François Weyergraf, má za ženu Delphine a s ní dcery Zoé a Woglinde. Je spisovatel a hrdina románu, který píše, se jmenuje François Graffenberg, má ženu Daphné a s ní dcery Chloé a Sieglinde. Graffenberg si vytvoří Weyersteina. Jen matka zůstává jednoduše matkou, je jí ostatně už devadesát let. A ještě v dalším bodě se všechny podromány tohoto matrjoškového románu shodují s realitou: nakladatel na hotový rukopis čekal osm let. Spisovateli se prostě psaní jaksi nedařilo… Oslavné kritiky si mimochodem neodpustily tento zajímavý detail podotknout, totiž že odměněný román mělo nakladatelství Grasset v edičním plánu už na rok 2003. Nicméně dodávají, že je to chytrá, legrační a velmi osobitá kniha.

Bibliografie Françoise Weyergense
Salomé (rukopis z roku 1969, první vydání 2005)
Le Pitre, 1973
Les figurants, 1980
Le radeau de la méduse, 1983
La démence du boxeur, 1992
Franz et François, 1997

François Weyergans: Trois Jours chez ma mère. Éditions Grasset, 2005, 270 pages, 17,50 euros

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Petr,

tak na toho Weyergense se docela tesim, az se prelozi...
vlasacek:)