V životním osudu Hedy Kaufmannové se krystalicky čistě odrážejí životní osudy určité části české společnosti téměř celého minulého století. Narodila se 24. dubna 1905 v Praze v židovské rodině, která se hlásila k české národnosti. Druhá část rodiny z otcovy strany žila v severočeské Hejnici (tehdejším Heindorfu) a zde zcela splynula s německým okolím. Heda Kaufmannová tak pocházela z multikulturního prostředí.

Vystudovala Státní grafickou školu a věnovala se knihařině, kterou však musela v roce 1929 ze zdravotních důvodů opustit. Později nastoupila jako sekretářka přednosty oddělení pro sociální hygienu Státního zdravotního ústavu. V roce 1939 požádala o předčasné penzionování, čímž se vyhnula propuštění z rasových důvodů.

Do odboje se zapojila spolu se svým bratrem – pracovali pro Petiční výbor Věrni zůstaneme. Během války zmizela v transportech celá její rodina, bratr byl zatčen a později popraven. Heda Kaufmannová k transportům nedorazila a od září 1942 až do konce války žila v ilegalitě.
Po osvobození se neshledala téměř s nikým ze svých blízkých, a proto zůstala v bytě, kde se skoro celou válku skrývala, u svých známých.
V roce 1946 se výrazně zhoršilo její zdraví – trpěla astmatem a brzy musela odejít do invalidního důchodu. Desilusi přinesl i pokřivený výklad dějin odboje.

Do veřejné diskuse se Heda Kaufmannová zapojila až v šedesátých letech. Zároveň byla obnovena činnost skautské organizace, v níž se od mládí angažovala. Heda Kaufmannová navázala kontakty s mladými lidmi, kteří jí byli oporou až do konce života. Svůj život, sužována stále se zhoršujícím zdravím, dobrovolně ukončila 7. srpna 1981.

Její doposavad zveřejněné literární dílo je sice rozsahem nevelké, představuje však určitý výsek literárního dění dané doby (včetně nejrůznějších vlivů) a je natolik pozoruhodné, že by se s ním čtenáři měli seznámit.