Jaromír Zemina je znám především jako autor knih o výtvarném umění, které publikuje už od šedesátých let. V poslední době však začaly vycházet i texty, v nichž autor zachycuje zážitky z cest. Prvním takovým svazkem byly Jiné texty (Torst 2000). Nyní vycházejí zápisky „z cest a cestiček“, které Jaromír Zemina podnikl v rozmezí skoro pětadvaceti let.

Na první přečtení je patrné, že autor zápisků má co do činění s výtvarným uměním – na tu kterou zemi se dívá téměř jako na obraz, jako na výtvarné dílo. Postupuje od detailů, až dospěje k celku, nikdy však nepředstírá, že jde o objektivní zachycení reality. Jeho pohled je ryze (a radostně) osobní, dává čtenáři možnost nahlédnou do svého vlastního způsobu vidění.

Jeho záznamy jsou polodokumentární – popisuje (velmi trefně a precizně) zážitky z galerií, setkání s výtvarnými díly, zároveň však své texty skládá jako lyrické básně, zdrojem okouzlení mu je stejně tak vzácný obraz jako maličkosti v krajině či městě.

Zeminův text může sloužit jako příručka pro milovníky umění, jako návod či rada, jak se na to které místo dívat, jako zdroj faktů a fundovaných rozborů, ale zároveň i jako soubor impresí, které jsou možná nepřenosné, jimž ale stojí za to naslouchat. Okouzlenost cizími krajinami (zážitky z Japonska byly tak nevyslovitelné, že se autor rozhodl zařadit místo nich soubor fotografií) však nepostrádá propojení s krajinou domova – cesta má své kouzlo tehdy, je-li se kam vracet.

K osobním textům Jaromíra Zeminy lze přistupovat z nejrůznější čtenářské perspektivy. Nejlépe je vzít si je na cesty.