Tohle je Reinerův Staněk, lékárník a básník ze Strakonic. Staněk, jak ho mám rád já. Vztek tváří tvář démonu, jenž ovládá naše životy, vede autora k občasné brutalitě. Pocit, že pouze zbytečně kroužíme okolo podstatného, dokud se nedotkneme erotického jádra pudla, nutí jej k násilnostem páchaným alespoň na jazyce. Mnohý význam, který se užuž hodlá pohodlně usadit v té které básni, je perverzně zbičován chybějícími čárkami, a pokud se autorovi zdá nedostatečný, nehodný definitivy, nechá ho ihned prolnout s významem jiným. Dva i tři možné výklady proplouvají jeden druhým jako hrdlem vždy o kousek větší ryby. Staněk je básník-násilník; umí to s důtkami i pouty. A je na nás, jestli se poddáme rozkoši z vynucené submisivity.