Naléhavost sbírky Propaganda Iryny Zahladko (nar. 1986) avizuje už její výrazná červeno-černá obálka. Název má původ v reclaimingu: autorka si vědomě (a pravděpodobně i s provokací) přivlastňuje nálepku používanou k odmítání společenských postojů a identit, k nimž se sama hlásí. Angažovaná poloha sbírky zahrnuje ekologickou krizi, konzumerismus, zacházení se zvířaty, kapitalismus, sexismus či misogynii, zároveň však vyrůstá z intimní a tělesné zkušenosti. Osobní a politické zde nestojí proti sobě, ale vzájemně se prostupují.

Nakladatelství Adolescent má poměrně vycizelovanou podobu svých knih – a Propaganda Iryny Zahladko esteticky i tematicky do jeho profilu přirozeně zapadá. I tentokrát v Jihlavě udržují vysoký standard řemeslného zpracování – od „DIY“ vazby přes ekologický papír až po promyšlenou, důvtipnou práci s ilustracemi, které nezapřou inspiraci agitačními plakáty. Pozornost poutá už samotná obálka s portrétem autorky, v němž je typograficky skryto slovo „hlad“, což je detail, který funkčně promlouvá s úvodními ilustracemi a s nimi spojenými hesly: „chléb / pro všechny / a také růže // trpělivost / přináší / růže // přináší / i chléb / ???“. Potřeba vztahové blízkosti a milostné rozmanitosti se tu ukazuje jako nanejvýš základní – právo na přijetí a lásku nepředstavuje luxus, ale spíše chléb, bez něhož se nelze obejít. Velmi zdařilý výtvarně zpracovaný artefakt ze sbírky činí i nápadité detaily, například přivlastnění motivu „Viva la Revolución“ nebo zadní strana obálky parodující cenzurní zásahy v jakémsi „Manifestu rovnosti“.

Připojte se ke svazáctvu!

Oproti předchozí tvorbě se Zahladko obrací k celospolečenským tématům a ve sbírce propojuje dvě polohy: přímočaře angažovanou a intimně milostnou. Nálepky i útočná oslovení namířená proti lidem, kteří se vymykají většinovým normám, mohou posloužit také jako rafinovaná zbraň v duchu provokativního přivlastnění (reclaimingu). Autorka bez patosu pojmenovává úzkost z přebujelého konzumu i lhostejnosti okolí. Z veršů tak vystupuje apel na soucit, odmítnutí individualismu a větší vnímavost k potřebám druhých.

Uprostřed svazku zaujme kaligram v podobě české vlajky, sestavený z titulků a fragmentů převzatých z bulvárního zpravodajství. Texty popisují ničení vlajky a napadání lidí, kteří se k ní hlásí. Při dohledání původních zpráv však zjistíme, že autorka provedla záměnu: slovo „duhová“ nahradila slovem „česká“. Jednoduchou záměnou tak staví čtenáře před otázku, zda by ho stejně uspokojilo nebo naopak pobouřilo, kdyby šlo o jakýkoliv jiný symbol.

Muž, žena, maskulinum, femininum, neutrum a…?

Osobní a rodová odlišnost naráží na společenský odpor často jen proto, že cizí zkušenost je pohodlnější odmítnout pod etiketou „jakýsi rozmazlený výstřelek mladé generace“. Zahladko na tyto předsudky reaguje i na formální úrovni: sporadicky, leč funkčně zapojuje inkluzivní jazyk a tvarosloví (například vyměnil* nebo kamarád/ky).

Podobné experimentování zapadá do celkově dynamického a místy roztěkaného způsobu, jakým Zahladko s češtinou pracuje. S vícejazyčností přitom zachází vědomě – dokládá to řada básní (Theyhood na straně 35 je celá v angličtině) a nadpisů (například Má dirty čeština na straně 54). Místy však do sbírky pronikají prvky, u nichž je hranice mezi autorským záměrem a redakčním přehlédnutím zastřená; příkladem je polský pravopis ve slově gramatyki (s. 17) nebo nesprávný zápis v názvu básně Knofliky (s. 53). Následně je v textu básně již správně užitý tvar knoflíky. Z tiráže je patrné, že korektura neproběhla, a tak sice toto pestré lexikum přidává textu „šťávu“, zároveň ale nemůžeme oddělit cizorodé prvky od pouhých nedopatření.

Erotika bez pozlátka

Významný prostor ve sbírce dostává tělesnost, která se však vyhýbá tradičním klišé a dichotomii muže a ženy. Milostné a erotické verše využívají kromě explicitní slovní zásoby i konkrétní sexuální situace. Zahladko upřímně otevírá téma homosexuality a fyzické přitažlivosti androgynních bytostí v básni Ano, je to báseň o šukání: „šukala bych elfy / šukala bych anděly / jsou tak správně androgynní / šukala bych tebe / a stejně neuhodla tvé zájmeno [...] v myšlenkách si pohrávám s dvěma desítkami prstů / které nerozlišuju / které nerozlišují / ani trochu / dvě těla / ani víc / ani míň“ (s. 49). Postelové výjevy a různé tělesné náležitosti nepředstavují ani tak laciné dráždění, jako spíše věcný záznam touhy po lidské blízkosti v její nejzranitelnější podobě.

Ačkoliv je tematický záběr Propagandy výrazně politický a společensky angažovaný, Iryně Zahladko se daří vyhnout mravokárně-agitačnímu pamfletu. Její texty staví na silné obraznosti a suverénním básnickém jazyce – a to i navzdory drobným odchylkám, u nichž kvůli chybějící korektuře nelze bezpečně rozlišit autorský záměr od nedopatření. Politické se zde stává bytostně osobním a frustraci z nespravedlnosti autorka věcně zhmotňuje v tělesné zranitelnosti.

Sbírka v neposlední řadě otevírá otázku, co všechno dnes může být označeno za propagandu. Zahladko se přitom nezaměřuje primárně na mediální či státní manipulaci, přestože se jí dotýká například v kaligramu s českou vlajkou.  Prostřednictvím reclaimingu pracuje především se samotným označením „propaganda“ jako s nálepkou, která může být používána k odmítnutí určitých identit, postojů či způsobů života. Jejím přivlastněním pak původně zraňující či diskreditující výraz obrací a využívá jej jako součást vlastní výpovědi. Za společenskými postoji, identitami a potřebou vymezit se přitom zůstává základní lidská potřeba někam patřit a být přijímán. Možná i to je ten chléb, o kterém Zahladko píše na začátku.

Propaganda tak nemusí být jen zbraní mocných, ale může mít i podobu škatulek, do nichž se dobrovolně uzavíráme. Ať už tedy stojíme na jakékoliv straně barikády, pravděpodobně sami některé z těchto nálepek přijímáme a vůči jiným se vymezujeme. Otázkou nakonec zůstává: V jaké škatulce se choulíte vy?