Když koncem listopadu 2000 zemřel Emil Zátopek, zpráva se stala hlavní informací francouzských televizních stanic a námětem procítěných novinových nekrologů. Zvláštní vztah Francouzů k legendární české „supící lokomotivě“ (Zátopek měl Francii rád a do Paříže jezdil na mítink deníku L’Humanité, kde vytvořil jeden ze světových rekordů) o pár dnů později potvrdila další událost. Fotbaloví kouzelníci okolo Zinedina Zidana, tehdy mistři světa i Evropy, před utkáním na Stade de France drželi za Emila minutu ticha. Není divu, že loni publikovaná kniha Courir o fenomenálním běžci z Moravy od spisovatele Jeana Echenoze vzbudila ve Francii velký zájem (viz Respekt 38/09). V překladu nazvaném Běhat se příběh Emila Zátopka nyní dostává i k českému čtenáři.

Echenoz několikrát zdůraznil, že nejde o biografický příběh, ale o románovou poctu Zátopkovi, tedy volně zpracované vyprávění o části jeho života. Vymezil ji nacistickou okupací v roce 1939 a vpádem vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Zátopka tak nejprve představuje jako mladého sportovního ignoranta pracujícího ve zlínských Baťových závodech, při jejichž popisu se nelze vyhnout vzpomínce na Svatoplukův Botostroj. „Tempo ale bylo strašlivé, vzduch nedýchatelný, rytmus příliš rychlý, i nejmenší nepřesnost trestaná pokutou, i maličké zpoždění následuje srážka z už tak ubohého platu.“

Stejně schematicky jsou popsané i historické události – válka, krutá 50. léta, strach z StB, rok osmašedesátý. Český čtenář se zkrátka neubrání dojmu, že Echenoz své interpretace čerpá z pohledů na dobové fotografie, z jediného pramene v podobě krátkého hesla v encyklopedii, jež ale rozohňují autorovu fantazii až k zjevným nesmyslům. Dozvíme se tak třeba, že Praha byla v srpnu 1968 obsazena pěti sty tisíci vojáky anebo že nastupující normalizátoři poslali Zátopka angažujícího se v pražském jaru do Jáchymova na uran.

Kniha o Emilu Zátopkovi českému čtenáři nepřináší nic nového a otázkou je, proč byla přeložena. Navíc neohrabaně, se stylistickými anachronismy a nedostatky typu „z kop vytěžené země“, „se mu zadaří narušit rytmus běhu“. Pokud si někdo chce v tyto dny připomenout legendárního atleta – zemřel 21. listopadu –, vhodnější bude sáhnout po docela bohaté domácí produkci. Například po emotivně strhující a do českých reálií přesně vsazené povídce Oty Pavla Jak to tenkrát běžel Zátopek.