Krásné nové stroje punkových kovbojů
Priest, Cherie: Bitevník

Krásné nové stroje punkových kovbojů

Se zařazením knižní série Mechanické století do subžánru steampunku je to poněkud problematické. Cherie Priestová si z něho vybrala jen pár atraktivních prvků - mechanismy a vynálezy, šílence na straně dobra i zla, hlad po poznání. Bitevník je spíše fantaskní western.

Se zařazením knižní série Mechanické století do subžánru steampunku je to poněkud problematické. Autorka si z něho vybrala jen pár atraktivních prvků, mechanismy a vynálezy, šílence na straně dobra i zla, špínu ponurého městského prostředí, hlad po poznání. Celkově jí ale slouží jen jako kulisa, aniž by se snažila jeho kánony nějak obohatit. Uvědomuje si to i její americký nakladatel, který knihy Priestové označuje jako „steampunk 102“, což neznamená procenta, ale signalizuje to příměs (nemusí nutně znamenat obohacení), něco navíc, něco mimo… prostě že to není steampunk, jaképak s tím štráchy.

To koneckonců v tak rozvolněném žánru, jakým je fantastika, vůbec nevadí. Zklamána zůstala nanejvýš enkláva steampunkových puristů dychtících po každé novince z jejich úzkého, skoupého subžánru. Zvláštní svět Zemětřasu, první knihy ze série, si získal zástupy příznivců a román ověnčila cena Locus (Hugo a Nebula zůstaly jen v podobě neproměněných nominací). Priestová pochopila, že podivně deformovaný svět americké občanské války (v alternativě, kdy se lidstvu vymkla z rukou technika, jež zde dospěla dál v realitě) je zlatá hřivna, z níž je možno dále těžit. Zároveň si ale uvědomila některé (relativní, subjektivní) chyby, jichž se dopustila v prvním svazku, a začala se svým světem zacházet stejně volně jako se steampunkem. Pomiňme útlou novelku z téhož prostředí Clementine, jež vyšla mezi oběma romány; na Zemětřasu a Bitevníku vyvstane vývoj Priestové i jejího imaginárního světa dostatečně zřetelně.

V Zemětřasu se rozdávají karty, a tak se v něm dozvíme vše podstatné. Z kontextu celé Ameriky vytržené město Seattle, jakási autorčina laboratoř, stihla katastrofa. Tříštící se mocenské zájmy eskalovaly zlatou horečku do té míry, že použitá technika těžby způsobila technologickou i ekologickou katastrofu s nedozírnými důsledky. Podkopané centrum města se dílem zřítilo, a co nedokonala tahle zkáza, dovršil neznámý plyn vyvěrající z útrob Země a proměňující lidi v monstra, jakési zombies. Městská rada obehnala postiženou oblast vysokou zdí, za níž se drží plyn i nemrtvé bestie, a ponechala ji svému osudu. Ne že by se zuboženému a zavrženému zbytku města vedlo lépe, ale aspoň tam žijí lidé. Avšak i za zdí žijí lidé, jak se ukazuje v průběhu románu. Naučili se to, za přísných bezpečnostních opatření tam vyrostlo podsvětní společenství podivných existencí, uchýlených do katakomb, kanalizace i izolovaných prostor. Tyhle dva světy se výpravou dvou hrdinů za zeď do prokleté zóny prolnou.

Kromě toho v Americe právě probíhá občanská válka. Vleče se už mnohem déle než čtyři roky, kolik trvala v našem světě, ale o moc víc se o ní nedozvíme. Jen tu a tam nám nad hlavou proletí vysloužilá válečná vzducholoď, která se stala kořistí podloudníků. Priestová si o to víc libuje v podzemí města, vybaveném nevídanými, byť naivními vynálezy, a potyčkami s nemrtvými, které by se jistě líbily Georgi Romerovi.

Po jednom románu však autorka následuje příkladu obyvatel Seattlu a opouští jej. Opouští v zásadě i postavy knihy, které měly dost času přirůst k srdci čtenáře: matka vydávající se do hororového města hledat syna, to jsou nosné motivy a v závěru Zemětřasu slibují pokračování. Nedojde k němu, Bitevník zalidnili noví hrdinové, kteří jsou s postavami předešlé knihy svázáni nanejvýš rodokmenem. Pár starých známých pak najdeme v samotném závěru nové knihy, aniž předtím sebeméně zasáhli do děje. Přejedli se autorce nemrtví? Omrzela ji i ta omezená dávka steampunku, jakkoli má grády 102? Deptala ji pochmurnost zruinovaného města, které prakticky neznalo sluneční svit, toužila po sluncem ozářené prérii?

To, že se vzdala tak vděčného milieu, svědčí o zásadním myšlenkovém přerodu. Zavedl ji přímo do ohniska občanské války, která v předešlém svazku figurovala jen okrajově. Neopustila techniku, neopustila zombies. Monstrózní obrněný vlak, do něhož usadila své nové hrdiny, aby projížděli napříč Amerikou, je vděčná steampunková rekvizita. Po obzoru občas přeletí válečná vzducholoď. Bizarní postavy, vyzvědači, intrikáni, zrádci, sabotéři a neohrožení hrdinové (a také hrdinky) se rovněž hodí do výbavy steampunku a dojde i na střetnutí s živoucími mrtvolami, střídmé sice, zato parádně vyhrocené. Ve všech dalších ohledech však Priestová překvapivě přesedlala a píše vlastně western, alternativní fantaskní kovbojku. Atmosféru, kterou se jí dařilo vykreslovat v předešlé knize, nahrazuje přímočařejší akce. Román tím dostává větší spád, působí však povrchněji, i když řemeslně jistěji. Byla to asi těžká volba, recyklovat tak působivý svět jen v podobě skořápky, a efekt rozhodně není jednoznačně pozitivní. Mechanické století však nabízí i další prostředí. Třeba se Priestová po tomto spíše nerozhodném výsledku trefí do černého v dalším pokračování.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Zdeněk Uherčík, Triton, Praha, 2012, 344 s.

Zařazení článku:

sci-fi

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

60%

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse