Science fiction v Liteře za fantastiku vyhrála podruhé a opět se po vítězství Vilmy Kadlečkové a finálního románu jejího opulentního cyklu Mycelium jedná o pomyslnou „velkou“ sci-fi, tedy rozsáhlý román s propracovaným originálním fiktivním světem. X-Tal je druhým příběhem z planety Coraab, nicméně na předchozí dvojknihu 0Tu navazuje jen velmi volně a její znalost není pro pochopení a zážitek z X-Talu nijak důležitá.

V čem budou asi čtenáři 0Tu ve výhodě, je znalost coraabských reálií. Hussar sice v závěru připojuje slovníček coraabských pojmů (s více než stovkou položek!), nicméně čtenáři stejně budou ve všech těch unech, tolech a Tuech (vše jsou to jednotky času) dost dlouho tápat. Některé výrazy mají zřejmý smysl a opodstatnění, jiné spíše méně a zdají se být autorovou libůstkou – plodník jakožto mužský pohlavní orgán, dosvit neboli večer a bodec neboli vidlička. Každopádně je za těmi výrazy znát autorovo zaujetí svým světem a snaha dodat mu autentičnosti co nejvíc – i za cenu, že méně otevřené čtenáře po pár stránkách odradí. Celá kniha je navíc koncipována jako překlad z coraabského originálu a autorem má být kronikář Kam Jelentar, který přepsal to, co hlavní hrdina a faktický vypravěč knihy diktoval své „bjótě“, přídavnému orgánu na svém těle. Trochu se tu mimochodem opakuje situace z loňského ročníku Magnesie Litery, kdy Literu za fantastiku získal Jan Kozák za fiktivní překlad z „uldarštiny“ Sága o Lundirovi. Se Ságou o Lundirovi má X-Tal společné ještě něco: příběh je oproti všemu kolem (před čtením obou knih je dobré se také podívat na weby, které s nimi souvisejí) tím slabším prvkem knihy.

Jeho hrdinou a vypravěčem je Tal Makard, mladší syn vládců těžařské kolonie X-Tal. Setkáváme se s ním v ústraní, kde si spokojeně žije, ale když zemře jeho matka, musí se dostavit do X-Talu: jednak na její pohřeb, jednak na uvedení svého staršího bratra do funkce hlavního Tala. Následně je vyslán na Hráz, velkolepé stavební dílo s potenciálem zajistit bohatou těžbu na několik desetiletí, aby dohlédl na průběh stavby. Na místo ovšem nedorazí, jeho agrava (tj. transportní loď) havaruje v toxickém a mrazivém prostředí a Makard se s malou skupinkou vyvolených, na které zbyly exoskelety (rozuměj skafandry), vydává na strastiplnou cestu velkolepým skládkovištěm, aby našli pomoc nebo dorazili na Hráz.

Hussar tuto první část na obálce označuje jako survival, což je termín ze světa počítačových her (ostatně prvním výletem do světa Coraabu byla karetní počítačová hra) definující hry zaměřené na přežití v nepřátelském světě s minimem zdrojů. Zčásti to sedí, pro převážnou část knihy by však bylo přiléhavější označení pikareskní román: Makard totiž absolvuje dlouhou pouť, než se na Hráz dostane, a během té pouti nám Hussar představuje podivuhodné bytosti, komunity, rasy a další prvky svého fiktivního světa. Ten svět trochu připomíná Herbertovu Dunu, nedávno oživenou hollywoodskou adaptací, zejména proto, že jde o planetu téměř bez života nebo s životem schovaným pod povrchem, že tu jeho inteligentní obyvatelé musejí cosi těžit, aby přežili, a že se tu míchají obdivuhodné technologické vymoženosti s magií a manuální dřinou.

Ani na Hrázi ovšem Makardova pouť nekončí, i odtud musí prchnout a dál cestovat Coraabem a seznamovat se s dalšími společenstvími a entitami. A když se v závěru schyluje k velké bitvě mezi X-Talem a nájezdníky, nakonec se autor i tomuto konfliktu vyhne. Svým způsobem je obdivuhodné, jak zklamává stereotypní očekávání žánrových čtenářů (a v počítačové hře by mu to asi neprošlo), na druhou stranu té pětisetstránkové knize schází nějaká výrazná zápletka. Jistě, Makard pátrá po tom, kdo ho zradil, ale to chabé a ne moc úspěšné pátrání je vždy přerušeno sledem nových událostí, aniž by samo nějak postupovalo kupředu. Na konci sice dojde k vysvětlení oné havárie-atentátu z úvodu, nicméně není to nic brilantního, spíš je to jen uspokojivé. Chybí tu výraznější vazby s vedlejšími postavami, neboť většina z nich dost brzy umírá.

I tak však má smysl X-Tal číst, především jako průvodce po světě, který Hussar již léta tvoří a který má nepochybné kouzlo a originalitu. Samozřejmostí jsou mapy nebo rodový strom, autor navíc doplňuje jednotlivé oddíly originálními soundtracky (přes otištěné QR kódy). O historii Coraabu, proč se mu říká skládkoviště a jaké možnosti situace vesmírné skládky nabízí, se lze dočíst na webu Coraabopedia.cz; zde by ostatně čtenáři nejspíše měli začít před čtením samotné knihy. Kromě toho si autor dovoluje vypravěčské hříčky, když nechá magické entity mluvit velkým roztaženým fontem se znásobenými písmeny (čte se to odshora dolů) nebo když vynechá dvě kapitoly, protože je vypravěč schválně zatajil. Jinými slovy, příběh X-Talu možná zcela nenaplňuje očekávání, které mohou mít čtenáři po prvních kapitolách, ale jiné jeho stránky tuto absenci snadno vynahradí.