Třebaže zkoumání husitství dnes nepatří mezi žádaná témata našich dějin, František Šmahel – nepodlehnuv módním proudům – zůstal věrný svému programu. Nejnověji připravil hutnou knížku o basilejských kompaktátech, která patří ke šperkům jeho vědeckého úsilí. Nevznikla však rázem, z čistého nebe. Autor se tématem zabýval již delší dobu a druhá a třetí kapitola knihy jsou přepracovanými a doplněnými studiemi, které vyšly ve Studia Mediaevalia Bohemica 1, 2009 a v publikaci Zrození mýtu – Dva životy husitské epochy (2011). Lze tak dobře pozorovat, jak se Šmahelův názor dotvářel a nabýval pevných obrysů.

Vynořila se řada problémů. Co vlastně kompaktáta, vyhlášená 5. a 6. července 1436 v Jihlavě, byla a které listiny do jejich počtu patřily? Šmahelův pohled se tak zaostřil nejen na jednání zástupců husitských Čech a představitelů basilejského koncilu, plná diplomatických tahů a fint, ale i na sám proces zlistinění a ratifikace dokumentů pojišťujících dané úmluvy. Uplatňoval se tak Šmahelův um v hodnocení a výkladu pramenů, jeho smysl pro heuristiku a funkci dokumentů.

Doba uzavření modu vivendi husitských Čech s katolickou církví nebyla jistě jednoduchá. Stále se válčilo a také jednání byla tvrdá. Nakonec však dohoda byla v zájmu jak katolíků, tak husitů i císaře Zikmunda. Šmahel věděl, jak všechny strany hledaly kompromis; sledoval, jak se křížily zájmy mocenské a politické, jakou roli hrálo pojetí církve. Nakonec si vytkl spíše pragmatický úkol. Chtěl proniknout k mechanismu jednání legací a poselstev, nahlédnout do kanceláří a registratur. Důležité pro něho bylo i představení osobností a členů jednotlivých stran, zamyslel se nad jejich možnostmi v hledání kompromisů.

Látka (kromě předmluvy) je rozdělena do tří částí. Silným motivem je „příběh“ deseti listin vyhlášených v Jihlavě v červenci 1436. Kniha tak oslovuje především historiky husitství a znalce pořizování písemných záznamů, konceptů a vyhotovování listin. Tím však není řečeno, že neosloví i vzdálenější obory. Zajímavá je například zmínka, že ústní projevy byly v písemné podobě během jednání podávány i druhé straně. Důvod je prostý. Ač se hovořilo vzdělaneckou latinou, docházelo i k nedorozuměním. Mluvená latina účastníků jednání, pocházejících z různých zemí, byla vyslovována tak rozdílně, že přestávala být srozumitelná, a tím i funkční. Důležité bylo i zvládnutí komunikace různými jazyky. Při jednání za přítomnosti císaře Zikmunda začátkem července 1435 v Brně dostali například přednost Češi ústy Rokycanovými, který mluvil česky. Překvapen byl i sám císař, který dal okamžitě pokyn, aby řečník svou promluvu přeložil do latiny. Jak byly překlady při všech jednáních důležité, svědčí jiné gesto císaře Zikmunda, který překlad odpovědi koncilu na požadavky svatohavelského sněmu svěřil kancléři Kašparu Šlikovi. Jak pestrá byla tehdy komunikační škála účastníků, dokládá požadavek Čechů, aby legáti předložili text i v němčině a maďarštině.

Šmahelovu rozpravu, kterou doprovázejí exkurzy a bohatý aparát, charakterizuje potřeba shrnout a doplnit dosavadní výsledky bádání a připravit půdu pro prvé (a kritické) vydání všech kompaktátních textů.

Užitečný je již prvý exkurz, v němž autor představuje deset listin kompaktát vyhlášených v Jihlavě r. 1436, doprovázených odkazy na listinné originály, opisy v kodexech, literaturu, edice. Sám Šmahel poznamenává, že seznam nebyl původně určen k otištění, ale vznikl jako pomocná evidence, která by mohla být užitečná při identifikaci dokumentů. Basilejská kompaktáta se dochovala v rukopisech různého zaměření a kvality. Autor upozorňuje na nejdůležitější, zvláště na tři texty patrně podle společné předlohy (Leipzig UB Cod. 182; Città del Vaticano, BAV Vat. Lat. 1450; Praha NK XI C 9) a na mimořádně cenné zápisy v kodexech Praha Kap. O 22, Praha NK IV G 14 a Leipzig UB Cod. 177; důležité jsou i vídeňské kodexy ÖNB 4557 a ÖNB 4937.

Představil také soupis originálních listin basilejských a jihlavských kompaktát ve vídeňském kodexu ÖNB 4488, připomněl staročeské překlady a nezapomněl ani na jejich tisk z r. 1500 (?) a 1513. Poslední exkurz je věnován tzv. „císařským“ kompaktátům, sepsaným na brněnském sjezdu v létě 1435. Důležitým pomocníkem při čtení Šmahelovy knížky jsou i poznámky (celkem 433 odkazů) rozumného rozsahu a oddíl „Prameny a literatura“, evidující listiny, rukopisy, staré tisky, literaturu a edice. Nechybí ani jmenný rejstřík a „Glosář“, vlastně slovníček termínů, užitečný zvláště pro čtenáře, kteří neprošli studiem pomocných věd historických.

O českých dějinách 15. století se dnes často hovoří s despektem a jakoby stydlivě. Zapomíná se, přes všechny výstřelky revoluce, že České království reprezentované husitskými stavy vstoupilo na evropské diplomatické kolbiště jako respektovaná síla; katolická církev musela poprvé oficiálně jednat s kacíři jako s partnerem. Není proto důvodu se husitské epoše badatelsky vyhýbat.