.jpg)
Franzi, Praha ti nesvědčí!
18 let práce, více než 2000 stránek - to je nová biografie Franze Kafky, která dosud neměla obdoby. Její autor ví o Kafkovi všechno, i to, co možná Pražané neradi uslyší.
V září roku 2014 vyšel v Německu poslední svazek třídílné biografie Franze Kafky. Tím se završilo osmnáctileté úsilí literárního vědce Reinera Stacha a nakladatelství Fischer Verlag, jehož cílem bylo především shromáždit, zhodnotit a uspořádat dosud značně roztříštěné poznatky o Kafkově životě. Jedná se o zásadní počin pro světovou germanistiku, ale dílo může oslovit také širší publikum.
Reiner Stach navštívil v listopadu 2014 Prahu a představil své dílo v Goethe Institutu. Při této příležitosti poskytl rozhovor časopisu iLiteratura.
iLiteratura.cz: Komu je vaše trilogie určená?
Reiner Stach: Řekl bych, že cílovou skupinou nejsou v první řadě akademici, ale milovníci literatury. Existuje mnoho fanoušků Franze Kafky, kteří jsou nadšeni jeho texty a chtějí vědět, kde se vzaly. Jak vypadal svět, v němž takové texty vznikaly. Pro tyto lidi píšu. Takže ne pro čtenáře, kteří hledají interpretaci textů, ale pro ty, kdo chtějí pochopit Kafkovu osobu.
iLiteratura.cz: Vaše dílo je napsané románovou technikou. Pracujete sice jen s podloženými fakty a bez domýšlení detailů, ale vyprávíte příběh jako v románu. Možná i díky této formě jsou knihy přístupné širšímu publiku?
Reiner Stach: Ano. Tato technika má ale i jiné výhody. Když popisujete komplexní situaci jako scénu románovou technikou, čtenář ji pochopí lépe, než kdybyste zvolila formu dlouhé eseje. A situace v Praze na začátku 20. století komplexní byla. Němci proti Čechům, křesťané proti židům, podnikatelé proti dělníkům, všechny tyto konflikty. Lepší je vyprávět, popisovat scény, pak si člověk vytvoří o situaci obrázek.
iLiteratura.cz: A možná je to i zábavnější pro vypravěče?
Reiner Stach: Určitě. Dá to víc práce a je to obtížnější, je třeba znát spoustu podrobností – a ty se dozvíte jedině z novin. Nezbývá, než načíst spoustu denního tisku. Ale když je to hotové, člověk z toho má dobrý pocit.
iLiteratura.cz: A co pro vás bylo při psaní nejtěžší?
Reiner Stach: Často bylo hodně těžké vyhodnocovat důvěryhodnost pramenů. Jeden extrémní příklad: mám k dispozici výroční zprávu z roku 1897 z německého gymnázia na Staroměstském náměstí, kam Kafka docházel. Píše se tam: V tomto roce se u nás nic zvláštního nepřihodilo, všechno v normálu. Jenže v tomhle roce došlo ke zpustošení gymnázia, týden tam probíhaly nepokoje! Němci a Češi vyrazili proti sobě, všude po městě hořelo, zapalovaly se židovské kavárny, gymnázium bylo zdemolováno – a „nic zvláštního se nepřihodilo“. Takže je potřeba všechno ověřovat. Číst pražské noviny, ale i vídeňské a berlínské, skládat kamínky do mozaiky, aby tak pomalu vznikal plastický obraz. To je opravdu těžké. Taky si musíte vypěstovat cit pro to, čemu se věřit dá a čemu ne.
iLiteratura.cz: A jaký je největší obecně rozšířený omyl o Kafkovi?
Reiner Stach: Největší omyl je, že si řada lidí myslí, že Kafka popisuje jenom fantastické světy. Ale on mnohé z toho, co líčí, prožil. Například násilí nebo stroje stojící proti lidem. Leccos viděl mimo jiné ve svém zaměstnání (v pojišťovací společnosti, pozn. red.). Lidi si často myslí, že byl naprostý introvert, který se o svět kolem sebe nezajímal. Což není pravda, zajímal se hodně a pozoroval lidi a město, všechno to do sebe nasával a přetvářel v literaturu.
Máš nesprávné přátele!
iLiteratura.cz: Čím vás Kafka vlastně na počátku vaší kariéry upoutal?
Reiner Stach: Dojem na mě udělaly hlavně deníky a dopisy. Díla samotná tolik ne. Těm jsem tehdy, v pětadvaceti či sedmadvaceti letech, asi ani pořádně nerozuměl. Ale pak jsem si přečetl deníky a dopisy a stal se ze mě taky „fanoušek“. Člověku se to dostane pod kůži. Kafkova inteligence a humor jsou úžasné. A jeho opravdovost. Nenajdete u něj vůbec žádné lži.
iLiteratura.cz: Budete se Kafkou zabývat i dál?
Reiner Stach: Mám teď před sebou několik projektů. Budu v Praze dělat prohlídky pro švýcarskou cestovní kancelář, pět dní strávíme v Praze a jeden v Siřemi, kde Kafka žil u své sestry, takže na venkově. Chci napravit dojem, že Kafka byl vyloženě městský člověk. Měl totiž vztah i k přírodě.
Potom je v plánu zfilmování biografie, měl by vzniknout televizní seriál a já budu kontrolovat scénář. Dělám taky přednášky ve školách o Kafkových dílech, školy si mě hodně zvou, protože v Německu je Kafka jedním z maturitních témat.
Mým čtvrtým projektem je internetová stránka nakladatelství Fischer Verlag, která je věnována Kafkovi – je to nejčastěji využívaná kafkovská stránka na světě s 900 až 1000 návštěvníků denně. A tu mám na starosti.
Takže čtyři kafkovské projekty. Ale moje další kniha zřejmě nebude o Kafkovi, ale o jeho době, o přelomu století. Přesné téma ještě neznám, možná se budu věnovat technice – první kina, první auta, takové věci mě hodně zajímají.
iLiteratura.cz: Ve své včerejší přednášce jste uvedl pojem „historická empatie“, můžete k němu něco říct?
Reiner Stach: Hodně lidí si myslí, že empatie je zkrátka psychologická dovednost. To je sice pravda, ale empatie vyžaduje i fakta. Představte si, že píšete životopis J. W. Goetha. Žil před dvěma sty lety. V jiné době, v jiné společnosti s jinou mentalitou. Potřebujete tedy nejdřív informace o tom, jaké tehdy bylo uvažování lidí a co bylo normální. Pak teprve se můžete podívat: Byl Goethe normální, na svou dobu? Nebo byl něčím výjimečný? A tak můžete získat empatii. Nejdřív je nutné povědomí o době a teprve na jeho základě můžete hodnotit své poznatky o dané osobě. Odtud „historická empatie“. Proto jsem také ve své biografii popsal spoustu stránek o vývoji mentality v Praze nebo třeba o tom, jak jednali Kafkovi přátelé. Nestačí vědět, že se Kafka nikdy neoženil a že celý život bydlel s rodiči. Musíte nejdřív zjistit, jak to dělali ostatní.
iLiteratura.cz: O čem byste si s Kafkou rád promluvil?
Reiner Stach: Samozřejmě bych pár otázek měl! Zeptal bych se ho: Proč kamarádíš s Maxem Brodem? On totiž nebyl dobrý spisovatel a Kafkovi nerozuměl. Mnohokrát mu pomohl, ale nerozuměl mu. Asi bych řekl: Máš nesprávné přátele! ... Ale myslím si, že si to Kafka uvědomoval. Brod mu třeba vždycky říkal: Pro tebe je lepší zůstat v Praze. Ale lepší to nebylo. Líp by se Kafkovi vedlo v nějaké metropoli, v Paříži nebo v Berlíně, Praha pro něj byla příliš malá. Nefungovalo tu žádné dobré velké nakladatelství. Německojazyční autoři z generace před Kafkou, kteří tvořili v Praze, publikovali v Německu. Kafka měl odejít do nějakého německého literárního centra, například do Berlína. Ale Brod mu pořád říkal: Zůstaň tady, kde máš přátele. Nemyslím, že by to bylo ku prospěchu.
Skrytý poklad v Tel Avivu
iLiteratura.cz: Na životopise jste začal pracovat v 90. letech. Tehdy jste doufal, že by v relativně brzké době mohlo dojít ke zpřístupnění pozůstalosti Maxe Broda, která se nachází v Tel Avivu u Brodových potomků. Dnes, o 18 let později, stále ještě zpřístupněná není. Co by se v této pozůstalosti mohlo nacházet?
Reiner Stach: Z vědeckého hlediska jsou nejpodstatnější Brodovy zápisníky a deníky. Nevíme přesně, kolik jich tam je, ale bude jich hodně. Tři nebo čtyři z nich jsem si mohl přečíst, ale existuje například spousta zápisníků z doby, kdy bylo Brodovi teprve osmnáct devatenáct let. Mít je k dispozici by bylo fantastické, protože z téhle doby nemáme jinak nic, dopisy ani nic jiného. Můžeme si přečíst jedině Brodovy memoáry a těm můžeme, ale taky nemusíme věřit.
Potom je tam nějakých deset tisíc kopií dopisů, z čehož asi tisíc pochází z období před rokem 1910, takže z velmi rané doby. A také odpovědi spisovatelů, Thomase Manna, Heinricha Manna, Musila, ale i českých autorů nebo hudebníků, i s těmi si Brod dopisoval. Mít tyhle dopisy by bylo také báječné.
Potom tam pravděpodobně budou školní slohové práce, referáty, poznámky k přednáškám. Z nich by se dalo vysledovat, co Brod a Kafka četli a o čem přemýšleli. I to by bylo samozřejmě hodně podstatné.
Dále jsou tam Brodovy knihy, mezi nimiž se pravděpodobně nacházejí i dárky od Kafky. Kafkovy vlastní knihy, ale i další dárky s jeho podpisem. Existuje taky asi deset až dvacet Kafkových kreseb, které jsou dosud neznámé a nikdo je neviděl. Domnívám se, že by tam mohly být i fotografie, protože Brod vlastnil malý fotoaparát, a když byli společně na dovolené ve Výmaru nebo v Paříži, Brod fotil. Můžeme objevit fotografie s Kafkou – nejsem si tím jistý, ale doufám v to. Existuje dvousetstránkový inventární seznam pozůstalosti, na kterém ale samozřejmě není vše. Ta pozůstalost je obrovská, je to byt plný věcí.
iLiteratura.cz: A v čem přesně spočívá problém s jejím zpřístupněním?
Reiner Stach: Problém spočívá v tom, že Brodovi dědicové s ní nejdřív skoro padesát let vůbec nic nedělali a potom se rozhodli ji prodat německému literárnímu archivu v Marbachu. Ale Stát Izrael řekl: Moment, to je židovské kulturní dědictví, to se nemůže dostat do zahraničí, patří to do národního archivu v Jeruzalémě. Takže z toho byl soudní proces a v první instanci vyhrál stát. Dědička se odvolala, celé to probíhá už přes pět let a nikdo neví, jak dlouho to ještě může trvat. Ale jednoho dne se to zpřístupní, ať už v Marbachu, nebo v Jeruzalémě. Musíme si počkat. V Jeruzalémě slíbili, že pokud pozůstalost získají, všechno hned naskenují a dají k dispozici online, což by samozřejmě bylo skvělé.
iLiteratura.cz: Závěrečná otázka – můžeme doufat v český překlad vaší biografie?
Reiner Stach: Překladatelé, kteří by se do toho rádi pustili, tu jsou. Teď se snažíme najít vhodné nakladatelství. Existují možnosti finanční podpory ze strany Goethe Institutu, Česko-německého fondu budoucnosti a podobně, ale nejdřív je potřeba nakladatelství, které by za takto velký projekt převzalo odpovědnost a vydalo by všechny tři svazky. Věřím, že najdeme cestu. Myslím si také, že pro české čtenáře může být kniha velmi zajímavá, protože se v ní hodně hovoří o Praze a o Čechách.
iLiteratura.cz: Takže se budeme těšit! Děkuji za rozhovor.
Ukázka z biografie v českém překladu na webu Goethe Institutu
foto Martin Mařák, Goethe Institut
Diskuse
Vložit nový příspěvek do diskuse
Marie Voslářová,
Dobrý den, díky za připomínku, odkaz už míří, kam má.
Michael Alexa,
Dobrý den,
jde skutečně o český překlad? Dokument, na který je odkazováno, je německý...