Sýrie, Aleppo, Islámský stát. Slova, která jsou v posledních měsících stále častěji skloňována v médiích v souvislosti s občanskou válkou, uprchlickou krizí a teroristickými útoky. V Dánsku se zpravodajství ze Sýrie dostalo na titulní stránky novin už v květnu 2014, kdy byl po více než ročním věznění propuštěn nezávislý fotograf Daniel Rye Ottosen, kterého v Sýrii unesli islámští extremisté. Hrůzy mučení, stejně jako obtížný návrat do každodenní reality vylíčila novinářka Puk Damsgårdová (nar. 1978) v knize Rukojmí ISIS (2015), v níž vycházela ze série rozhovorů s Danielem, jeho blízkými a odborníkem na únosy podílejícím se na jeho osvobození. Ačkoliv se název i anotace mohou jevit značně drasticky, nenechte se zmást. Rukojmí ISIS není jen pravdivým obrazem hrůzných vězeňských praktik Islámského státu, ale především příběhem o naději a rodinné pospolitosti.

V předmluvě autorka osvětluje motivaci k sepsání Danielova osudu – sama je válečná reportérka a únosy zahraničních novinářů a fotografů chápe jako obecný útok na svobodnou žurnalistiku. Zároveň chce čtenářům přiblížit fungování a smýšlení Islámského státu, díky čemuž si dánský bestseller stále zachovává výraznou míru aktuálnosti.

Samotný příběh je rozdělen do třinácti kapitol a epilogu a doplněn seznamem zahraničních rukojmí, kteří byli vězněni spolu s Danielem. Výčet jmen působí velmi emotivně, zpravidla se jedná o lidi, kteří sdíleli s Danielem miniaturní celu, autorka u nich vedle data zajetí uvádí i datum propuštění, popravy, nebo konstatování „stále vězněn“.

Kromě Daniela je tragickou postavou příběhu především americký novinář James Foley, jehož brutální poprava v srpnu 2014 (a její chladnokrevné nafilmování a vystavení na internetu) otřásla západním světem. Daniel strávil s Jamesem v cele osm měsíců a nazpaměť se naučil vzkaz, který později předal jeho blízkým. V případu obou mužů lze najít řadu paralel, rozdílné vyústění jejich osudů tak zákonitě vyvolává otázku o roli náhody v lidském životě, stejně jako o politickém pozadí jednotlivých vyjednávání. Puk Damsgårdová se však zdržuje konfrontací a soudů a předkládá pouze fakta, na jejichž základě má čtenář možnost sám dále dedukovat. Jamesova smrt byla oficiálně odplatou za bombardování Iráku americkou armádou. Autorka se však dotýká i kontroverzních témat, jako je podíl státu na výkupu rukojmích, který je v každé zemi jinak regulován. Evropské země, s výjimkou Dánska a Velké Británie, se aktivně zapojují do vyjednávání a poskytují finance na vykoupení, čímž však zároveň nepřímo financují Islámský stát. Danielovi spoluvězni z těchto zemí tak byli propuštěni mezi prvními. Dánsko a USA oproti tomu finančně nepřispívají ke stanovenému výkupnému, takže je záležitostí samotné rodiny, zda požadovaný obnos získá. Té Danielově se to podařilo, ta Jamesova měla svázané ruce americkým protiteroristickým zákonem, který zabraňuje příbuzným rukojmího peníze vůbec shánět. Jak autorka dodává v epilogu, tento zákon byl změněn v létě roku 2015, tedy až po Jamesově smrti.

Význam Jamesova příběhu jako tragické paralely je zřetelný hned v první kapitole, v níž se Daniel na pohřbu poprvé setkává s jeho příbuznými a s prostředím, v němž spoluvězeň a přítel vyrůstal a které mu v mnohém připomíná vlastní dospívání v malém dánském městě Hedegård. Po této úvodní prolepsi je chronologicky líčena Danielova cesta od nadějného elitního gymnasty po zapáleného fotoreportéra a dobrodruha, který ve čtyřiadvaceti letech odjíždí na vlastní pěst do Sýrie, aby zde nafotil snímky všedního života obyčejných lidí během válečného konfliktu. Nikdo v té době netuší, že se plánovaná týdenní cesta změní v třináctiměsíční věznění.

Líčení Danielova zajetí, mučení a věznění je prokládáno příběhem jeho rodičů, kteří se statečně vyrovnávají se synovým zmizením a spolupracují s vyjednavačem a odborníkem na únosy, jenž v knize vystupuje pod krycím jménem Arthur. Obyčejná rodina z dánského provinčního městečka je najednou vystavena obrovskému psychickému tlaku. Před známými a příbuznými musí Danielovo zajetí tajit, aby neohrozila jeho bezpečnost, půjčuje si peníze, aby mohla financovat Arthurovo pátrání, a v závěru pracně shání požadované výkupné v astronomické výši dvou miliónů eur, kvůli němuž se zároveň octne na hraně zákona, neboť finančně podporovat teroristické organizace je oficiálně zakázané. Ventilací pocitů se pro Danielovu matku stává psaní deníku, jehož krátké úryvky prokládají tok vyprávění a autenticky přibližují velkou pisatelčinu vnitřní sílu i pospolitost rodiny. Pojítkem mezi rodiči a synem je pouze pár fotografií, které byly s požadavky na výkupné zaslány jako důkaz, že rukojmího je naživu. Matka hrůznou situaci překonává díky naději, která se zrcadlí například v emotivní scéně, k níž odkazuje i originální název díla Ser du månen, Daniel, tedy „Vidíš měsíc, Danieli“. Při jasných nocích se dívá na zářící měsíc a čerpá sílu z vědomí, že se nachází pod týmž nebem jako její syn a nejsou tedy od sebe tak daleko.

S odhlédnutím od emotivního Danielova příběhu je významným kladem vyprávění přehledné osvětlení syrského konfliktu a vzniku Islámského státu v Iráku a Sýrii včetně jednotlivých extremistických skupin. Puk Damsgårdová do děje umně zapracovává věcné informace o politické a kulturní situaci, které čerpá z vlastních zkušeností zahraniční dopisovatelky na Blízkém východě. Kniha je psána velmi čtivým a poutavým stylem, což podtrhuje nejen kvalitní překlad Markéty Klikové, ale i kompozice jednotlivých kapitol, v nichž jsou paralelně líčeny Danielovy osudy a strasti jeho rodičů v Dánsku, stejně jako postup Arthurova vyšetřování. Každá kapitola je uvedena působivou fotografií nebo dopisem (například posledním snímkem, který Daniel vyfotil v Sýrii před zatčením, nebo jeho portrétem z vězení sloužícím jako důkaz života), jež podněcují čtenářovu zvědavost. Obdobně fungují předzvěsti a drobné narážky na budoucí děj umístěné často ke konci kapitol nebo jejich částí. Jako příklad můžeme uvést komentář vypravěče k prvnímu kontaktu mezi Danielem a Arthurem, který proběhl ještě před cestou do Sýrie. Daniel se chtěl sejít s odborníkem na Blízký východ, aby získal základní bezpečnostní rady. „[Daniel] zavolal muži jménem Arthur. Později se ukázalo, že bude mít pro jeho život velký význam. Doslova.“ Podobné narážky však zároveň působí lehce pateticky, čemuž se však autorka vzhledem k povaze příběhu a jeho zpracování mohla jen stěží vyhnout.

Kniha Rukojmí ISIS se po právu stala v Dánsku bestselerem roku 2015 a Puk Damsgårdové vynesla novinářskou cenu Cavling. Jak se shoduje většina dánských recenzentů, v knize nejde pouze o silný příběh uneseného fotografa, ale též o mistrné vypravěčské zpracování.