Lze ještě v současné době globalizace, internetu, nadzvukových letadel a klimatické krize prožít to pravé cestovatelské dobrodružství, navštívit téměř neprobádaná místa naší planety a objevit zde nové, vědě neznámé živočichy? „Ano, lze,“ říká český zoolog Jiří Moravec, a pokud si přejete podrobnější odpověď, stačí jen otevřít jeho knihu Za neznámými tvory amazonských lesů.

Jiří Moravec se zúčastnil dvaceti čtyř výprav do Jižní Ameriky. Ačkoli se specializuje hlavně na herpetologii, zůstává všestranným přírodovědcem „ze staré školy“, kterého zajímá veškerá živá příroda. Jako zasvěcený průvodce vede čtenáře přírodou Peru, Brazílie, Bolívie, Ekvádoru a Paraguaye od mokřadů a zaplavovaných pralesů Amazonie přes vyprahlé Chaco a kouzelné, avšak nedostupné mlžné lesy horských úbočí až po vrcholy And, kde v řídkém vzduchu žijí divoké lamy vikuně, majestátní kondoři a vzácní plameňáci.

Ve stopách velkých cestovatelů

Kniha Za neznámými tvory amazonských lesů je volným pokračováním autorova knižního debutu Procházka amazonským pralesem (Academia, 2009). Obě knihy toho mají hodně společného, na prvním místě je to samozřejmě jejich téma: přírodní bohatství Jižní Ameriky. Spojuje je však i bohatý fotografický a ilustrační doprovod či rozdělení textu do poměrně krátkých kapitol, z nichž každá je uvozena zajímavým citátem, předznamenávajícím téma kapitoly nebo vtipně glosujícím nadcházející situaci.

Většina citátů v obou knihách pochází ze slavných cestopisů 19. a počátku 20. století. Autor rád cituje svého o sto let staršího předchůdce Enrique Stanka Vráze, ke slovu se ale dostanou i britští přírodovědci Henry W. Bates a Alferd R. Wallace, švédský zoolog Douglas Melin, na jehož objevy autor v jednom případě přímo navázal, nebo americký prezident, a současně i cestovatel a přírodovědec, Theodore Roosevelt, jehož objevná činnost v Jižní Americe připomíná i jméno řeky Rio Roosevelt v jihozápadní Brazílii.

Nejednou vzniká při čtení pocit, jako by autor vlastní zkušenosti a objevy srovnával s tím, co na týchž místech prožili o století dříve Vráz, Roosevelt či Bates. Občas je to smutná bilance ničení tropických pralesů, jindy pozoruhodné déjà vu, v němž se právě prožitá situace vlastně zcela shoduje se stránkami cestopisné klasiky.

Některé kapitoly z tohoto rámce vybočují, protože jsou uvedeny vtipnou replikou z dopisů od autorových přátel, úryvkem indiánského mýtu, bolivijské poezie či statí z impaktovaných časopisů, především na téma ekologie.

Příroda – křehká síť vztahů

Jiří Moravec na stránkách této knihy jasně dokázal, že není jen fundovaným zoologem, ale i dobrým vypravěčem, jenž umí namíchat čtenářsky atraktivní, a současně vědecky hodnotnou směs z odborných statí o amazonské fauně a cestopisných črt, doslova nabitých kouzlem okamžiku, jejichž styl připomíná legendární dvojici Hanzelku a Zikmunda.

Hlavním aktérem všech kapitol této knihy je jihoamerická příroda, chápaná jako síť vztahů mezi klimatickými podmínkami, rostlinami a živočichy, do níž stále citelněji zasahuje lidská civilizace, zatímco jiní lidé nasazují své životy, aby přírodu poznávali, zkoumali a chránili.

Nad mnoha stránkami knihy visí stín ekologické krize, k jejímž příčinám patří ilegální lov (ačkoli, pro citlivé čtenáře naštěstí, zde není, na rozdíl od Procházky amazonským pralesem, zdokumentován drastickými fotografiemi) a obchod s ohroženými druhy, ničení tropických pralesů, znečišťování vody i ovzduší, jejichž následky jsou v různé míře patrné i v těch nejodlehlejších oblastech amazonských pralesů.

Přes to vše však autor nevidí budoucnost lidského soužití s přírodou beznadějně a snaží se čtenáře spíš motivovat k zapojení do ochrany přírody než strašit klimatickou apokalypsou. Na mnoha místech dokládá úspěchy ochranářských aktivit a vyjadřuje naději na obnovu pralesů i dalších ohrožených ekosystémů, ale i přizpůsobivost živočichů a rostlin, kteří dokážou mnohé lidské zásahy využít ke svému prospěchu. Své o tom ví i drobná žabička rosnivka, která se původně rozmnožovala ve vodě zachycené v růžicích mezi listy bromélií, ale v posledních letech je nahrazuje dutými trasovacími tyčkami, které pojmou podstatně více vody… Drobnost? Možná ano, ale může mít dalekosáhlé důsledky.

Cesta (po Jižní Americe) je cíl

Každý správný cestopis by měl vyprávět také o cestě, putování, okouzlení dálkami a hledáním neznámého. I touto knihou tak prostupuje motiv cesty, která je současně cílem. Dostal se i do jejího názvu, v němž bychom si měli všimnout zdánlivě nepatrné předložky „za“. Naznačuje, že zde možná až tolik nejde o neznámé tvory, ale především o to, jak je autor hledal, objevoval, pozoroval, zkoumal, a pouze některé z nich nakonec vědecky popsal jako nové druhy.

Putování zde však nabírá i prozaičtější podobu dopravy: s autorem se svezeme letadly, autobusy, malými náklaďáčky i říčními čluny, přečkáme krkolomnou jízdu ve staré, rozvrzané sanitce přes andské průsmyky i romantické, ale neméně náročné návraty do časů Vráze a Roosevelta na koňském hřbetě či pěšky s domorodými nosiči.

K cestám patří i překvapení a neočekávané situace. Některé zábavné, jiné smutné či poněkud trapné, další napínavé nebo doslova strašidelné, ať už vinou zlých duchů z indiánských mýtů, jedovatého hada křovináře, který uštknul studenta na terénním výzkumu, nebo neméně nebezpečných drogových kartelů či teroristů z revoluční organizace Světlá stezka.

O tom, že hranice mezi napínavým dobrodružstvím a humornou historkou může být velmi tenká, se přesvědčíme třeba při krocení paličatého oslíka, s jehož neochotou spolupracovat stojí a padá vědecká výprava do mlžných lesů na úbočí And.

Jak objevit nový druh

Jiří Moravec říká, že objevení nového druhu živočicha vyžaduje především vytrvalost, všímavost a samozřejmě i trochu štěstí, díky němuž je člověk ve správnou dobu na správném místě. A když vám štěstí skutečně přeje, pak vám v mlžném lese na břehu peruánské řeky Rio Bravo může malý ještěr tejovčík z dosud neznámého rodu doslova a do písmene spadnout do talíře s polévkou.

Živočichové dosud neznámí vědě, které autor této knihy, vědeckou specializací herpetolog, objevil a vědecky popsal, jsou většinou žáby nebo drobní ještěři, tedy zvířata pro mnohé čtenáře zřejmě nepříliš atraktivní. Nenechme se však mýlit, i jejich objevování a výzkum může být velkým dobrodružstvím, o němž si s chutí přečte i naprostý laik.

Autor navíc svá pozorování podává poutavou a čtivou formou, jejímž základem je hledání odpovědí na otázku proč. Proč je právě tento druh žáby tak nápadně zbarvený, a přesto tak dlouho unikal pozornosti vědců? Proč se u něj vyvinula tato unikátní evoluční adaptace a jak mu pomáhá v boji o zachování druhu? Proč je tak těsně vázán na své životní prostředí a jaké vztahy má s jinými druhy živočichů a rostlin? Existují však i „neznámí“ tvorové, kteří již vědecké jméno mají. Mnozí z nich byli objeveni před více než sto lety, ale od té doby je už nikdo nespatřil. Je o nich známo vlastně pouze to, že existují. Zpravidla ani nevíme, jak vypadají obě jejich pohlaví či mláďata, čím se živí, jak se rozmnožují, jsou-li na pokraji vyhubení nebo pouze úspěšně unikají lidské pozornosti.

Ne každá cesta za objevem ale končí úspěšně. Výzkum může přerušit zranění či nemoc, špatné počasí nebo – typicky jihoamerickým způsobem – revoluce. Snad ještě větší zklamání ale může nastat po návratu z cesty, pokud se šťastný objevitel dozví, že jeho nový druh současně objevil také jiný vědec a stihl svůj popis publikovat rychleji. Takovéto nepříjemné náhody nejsou v nesmírně pestré amazonské přírodě tak vzácné, jak by se mohlo zdát: autor knihy tuto situaci zažil na vlastní kůži.

Tajemství indiánských mýtů

O čem se v této knize mnoho nedozvíme, je kryptozoologie a pátrání po záhadných tvorech, či spíše netvorech, „těžkého kalibru“, jako jsou údajně přežívající dinosauři, pterosauři či obří lenochodi, jejichž existence je velmi nepravděpodobná a snahy o její prokázání se zpravidla pohybují za hranicí pseudovědy.

Ani milovníci záhad však nepřijdou zcela zkrátka. Postarají se o to mytičtí tvorové, žijící pouze v představách a vyprávěních původních obyvatel. Přesto není radno je šmahem odstrčit do říše smyšlenek. Místní indiáni a míšenci jsou o jejich existenci skálopevně přesvědčeni, a právě prostřednictvím víry si dobří i zlí duchové stále udržují svoji moc. Cestovatel proto udělá nejlépe, když s nimi bude tak či onak počítat.

Nejedná se přitom jen o pralesní či vodní duchy, démony a bájná zvířata. Značný dopad mají i strašidelné zvěsti o pishtacos a pelacaras, bílých zločincích, kteří vraždí domorodce pro tuk, orgány nebo kůži z obličeje. V odlehlé indiánské vesnici pak stačí jen velmi málo, aby byl cizinec, který v noci pročesává prales s čelovkou na hlavě, stále si cosi zapisuje a fotí, pokládán za jednoho z nich a důsledky pak bývají, přinejmenším, tragikomické.

Výtvarný přesah

Skvělý dojem z knihy, a současně i autenticitu autorových zážitků, podtrhuje bohatý obrazový materiál. Jedná se především o fotografie, z nichž aspoň jednu nalezneme takřka na každé dvoustraně. Většina z nich zachycuje živočichy a rostliny, ale nechybí ani momentky z cest či umělecké snímky zachycující krajiny a panoramata především jihoamerických hor.

Součástí obrazového doprovodu jsou i autorovy vlastní kresby a barevné ilustrace, nad jejichž precizním provedením se až tají dech. Jiří Moravec totiž není jen zoolog a cestovatel, ale také nadaný ilustrátor, který své kresby prezentoval na několika výstavách.

Některé z ilustrací v knize zobrazují jeho vlastní objevy: nově popsané druhy žab a ještěrů se zdůrazněnými identifikačními znaky, jimiž se odlišují od příbuzných druhů. Na dalších kresbách jsou pak zachyceni živočichové, s nimiž se autor setkal a prožil zajímavé příhody, ale kvůli jejich skrytému či nočnímu způsobu života je nedokázal kvalitně vyfotografovat.

Abych jen nechválil…

Žádná recenze by nebyla úplná bez lehkého stínu kritiky. Ač okouzlující a téměř dokonalá, neobešla se ani tato kniha bez několika drobných nedostatků. Upozornil bych na občasné chyby v datování, například zařazení cestovatelů a zoologů Johanna von Spixe či Henryho W. Batese do 18. místo 19. století, ale nebyly časté a text byl i s nimi srozumitelný. Nejen z tohoto důvodu tvoří důležitou součást knihy životopisné medailony výzkumníků a cestovatelů, kteří probádali Jižní Ameriku. U všech jsou zde uvedena správná životopisná data a zvídavý čtenář si tak může omyly v textu snadno opravit.

Podobně šikovným doplňkem textu je i poctivě zpracovaný slovníček lokálních názvů a méně obvyklých výrazů, většinou přejatých ze španělštiny nebo indiánských jazyků, díky němuž se autor mohl vyhnout poznámkám pod čarou.

Další drobnost, jíž bych knize vytkl, je technického rázu. Týká se mapky na předsádce, v níž autor vyznačil místa svých výzkumů. Pro čtenáře ale zůstává poněkud tvrdým oříškem spojit si tato místa s konkrétními kapitolami. Možná by stačilo uvedená místa na mapce doplnit i názvem nebo číslem příslušné kapitoly, která se na tomto místě odehrává.

Závěr jednoznačně pozitivní

Za neznámými tvory amazonských lesů je kniha ambiciózní a zdařilá. Ne všechny její části se čtou stejně lehce, ale myslím si, že i v tom je její kouzlo. Zatímco kapitola o záchraně indiánů kmene Ašáninka před teroristy se čte jako kříženec westernu a thrilleru, na kapitoly o životě jihoamerických žab a složitých ekologických vztazích mezi různými druhy rostlin a živočichů musí v případě některých čtenářů dozrát čas. 

V každém případě je to kniha, která čtenáři hodně přinese, bude se k ní rád vracet a při každém dalším čtení v ní najde něco nového.