Od doby, kdy ve společnosti rezonoval příběh Bílé Masajky, uběhlo již skoro 30 let, avšak motiv lásky mezi Masaji a příslušníky vyspělého Západu je živý i v současnosti a nepřestává psát pozoruhodné životní scénáře. Ty jsou dnes kromě zápletek vyplývajících z kulturních odlišností obohaceny o peripetie spojené s klimatickou změnou, narušením ekologické rovnováhy a jinými globálními problémy. Často mají tyto vztahy velmi krátké trvání, avšak příběh bioložky Stephanie Fuchsové (nar. 1986) je jiný – v tradiční masajské komunitě žije již přes deset let a s jedinečnou otevřeností přijímá (skoro) všechna její specifika…

Stephanie Fuchsová se narodila v Německu, vystudovala ve Velké Británii, na stáž se vydala do Zimbabwe a jako dobrovolnice působila při výzkumu oceánů na tanzanském ostrově Mafia. Tady se zamilovala do jednoho z masajských bojovníků, kterého se okamžitě rozhodla následovat do jeho vesnice hluboko v buši a přijmout život, který se naprosto vymykal všem jejím dosavadním představám. V knize Fuchsová zcela otevřeně a upřímně popisuje jednotlivé fáze zvykání si na masajskou realitu – od počátečního opojení exotickou láskou, přes neúprosnost některých masajských tradic, až po nalezení harmonie mezi činorodostí sobě vlastní a konzervativní povahou nové rodiny. Již několik let své zážitky rovněž pravidelně sdílí na instagramovém účtu @masai_story, kde zároveň informuje o výsledcích projektů, které odstartovala s cílem zachovat tradiční masajskou kulturu v moderním světě. 

Jak vypadá pravá masajská svatba? Jací jsou Masajové rodiče? Co pro ně znamená láska? A proč jejich kulturu může nenávratně zničit globální oteplování? Odpovědi na uvedené otázky jsou jen malou ochutnávkou toho, co autorka prozrazuje v knize, do níž dle vlastních slov shrnula téměř celý svůj život. Dozvídáme se zde o významu některých rituálů, roli jednotlivých členů masajské komunity, znalostech, jež Masajové potřebují pro přežití v buši, a také mýtech, které o tomto kmeni panují. V autorčiných zážitcích, postřezích, úvahách a zkušenostech lze pozorovat nejen nevídaný příklad jinakosti, ale taktéž nezanedbatelný zdroj inspirace v respektu k odlišnostem a ochotě naslouchat. Na pozadí Stephaniina osobního příběhu se zde odehrává hluboký ponor do uvažování naprosto odlišné kultury. 

Kromě autentičnosti vyprávění je v knize potřeba ocenit odstup, který si Fuchsová vůči svému subjektivnímu nadšení po celou dobu udržuje. Sice neskrývá zapálení pro věc, zároveň však střízlivě vyhodnocuje neustálé nezdary a nepříjemná překvapení, která postupně rozpouštějí její počáteční iluzi. Několikrát prodělaná malárie, otrava, sepse, strašlivá dopravní nehoda, loupež, nebo devastující sucho, kvůli němuž vesnice přišla o svůj jediný zdroj obživy… Za jednotící linii knihy lze proto považovat taktéž neustálou odhodlanost překonávat překážky a jít za svým cílem, kterým však již dávno není láska k jednomu Masajovi, ale sounáležitost s celou komunitou, jejíž životní hodnoty Fuchsová považuje za správné a neváhá usilovat o jejich zachování.