
Vznik náboženství Svatého grálu v přímém přenosu
Zdeněk Vojtíšek je známý český religionista, který se dokonce jako postava dostal i do oceňovaného komiksu Svatá Barbora – příběhu skupiny odštěpené od Hnutí Grálu. Jeho nová kniha komplexně popisuje, jak tato náboženská organizace vznikla a jaké jsou perspektivy jejího celosvětového vývoje.
Hnutí Grálu se odvozuje z učení Oskara Ernsta Bernhardta (1875–1941), píšícího pod jménem Abd-ru-shin. Jeden z jeho přívrženců jej popisuje slovy: „Občas se v mlhové stěně tvořily trhliny, které dovolovaly vidět jeho hlavu jasně. Byl to on, a přece jaksi jiný. Mlhová stěna byla neustále v pohybu. Vždy, když jsem mezitím mohl vidět na několik okamžiků Abd-ru-shinovu hlavu, byla ponořena do zářícího světla. Barvy svítily způsobem, proti němuž musíme označit pozemské barvy jako mdlé. Jediný vhodný název pro tento jev je proměnění.“ Český religionista Zdeněk Vojtíšek už před lety věnoval skupině brožuru Hnutí Grálu v Československu. Společenství čtenářů Abd-ru-shina od roku 1927 do současnosti (Dingir, 2021). Ta byla ohlašována jako jedna z kapitol chystané obsáhlejší knihy, která nyní vychází pod názvem Hnutí Grálu. Příběh nového náboženství.
Z obchodníka mesiášem
Vojtíšek sleduje příběh německého obchodníka a spisovatele, který se později stal inspirujícím učitelem, pak vůdcem náboženské komunity a pro někoho i mesiášem. Zásadním zlomem v životě Oskara Ernsta Bernhardta byla internace na ostrově Man během první světové války – bez této zkušenosti by zřejmě „zůstal luterským křesťanem, pro nějž by náboženství nehrálo významnou roli, stejně jako pro miliony dalších Němců“.
Místo toho začal rozvíjet svoji vlastní nauku, která úzce souvisela s dobovými myšlenkovými proudy, přestože to Bernhardt popíral: její součástí byla víra v duchovní vyvolenost Němců, přesvědčení o existenci přírodních bytostí typu skřítků a elfů a možnost komunikace s nimi, víra v reinkarnaci, existenci astrálu a možnosti astrálního putování.
Legenda o svatém grálu
Hodně pozornosti je věnováno vývoji legendy o svatém grálu, který zřejmě původně představoval kouzelný předmět, jenž byl schopný každého nasytit (ve smyslu pohádkového „hrnečku vař“), ale v průběhu staletí se dočkal mnoha reinterpretací literárních i hudebních (Richard Wagner). Mohlo se jednat o safír, který měl Lucifer zasazený ve své čelence a který mu archanděl Michael vyrazil v boji svým kopím, častěji ale o misku, kalich či klenot. U Dana Browna je grálem dokonce člověk, respektive údajní potomci Ježíše Krista. Tato neurčitost poskytovala během kulturních dějin možnost nesčetných individuálních interpretací a ponechávala prostor pro tajemství.
Konkrétně pro Hnutí Grálu není grál mytický ani symbolický předmět, ale skutečná nádoba obklopená existujícím hradem, který stojí na nejvyšším místě praduchovního stvoření, a je tedy lidským tělesným smyslům nepřístupný. Má to být věc „jemnohmotná“, a tedy pozemsky neviditelná, prostředek, kterým se má božská láska dostávat do nižších sfér kosmu.
Alternativa křesťanství?
V Německu a později i v dalších zemích zaznamenalo Hnutí Grálu relativní úspěch. Vojtíšek jej vysvětluje ambivalentním postojem německé společnosti ke křesťanství: Ježíš byl nadále velmi ctěn, a to zvláště jako učitel morálky, a v úctě zůstávala i evangelia jako svědectví o jeho působení plná inspirujících výroků a podobenství. Na druhou stranu se německá společnost stavěla k církvím jako nositelkám ježíšovské tradice kriticky – považovala je za instituce s nepřijatelnými dogmaty, mocenskými ambicemi a s tendencí konzervovat přežilé pořádky.
Poměry v Evropě se od té doby změnily, ale analogická situace nastává podle autora na jiných kontinentech. Mimo západní společnosti, zvláště u společenských elit v Africe, může podle Vojtíška Hnutí Grálu opět hrát roli alternativy vůči církevnímu křesťanství, „navíc alternativy, jejíž předpoklady přijaté z tradice západního ezoterismu nejsou vystaveny zdaleka tak tvrdé konkurenci jako na současném Západě“.
Autor se snaží pečlivě postihnout, jak se toto nové náboženské hnutí institucionalizovalo a postupně se z něj stávala zavedená denominace – jde o celkem standardní vývojový proces a nejde v tomto směru o žádnou výjimku. Ovšem jak se vůbec stane, že někdo začne obyčejnému člověku, na první pohled nijak charismatickému, přikládat nadpřirozené rysy a respektovat jeho nadpozemskou autoritu, ani on úplně vysvětlit nedokáže. Protože to se stoprocentně vysvětlit nedá.
Chcete nám k článku něco sdělit? Máte k textu připomínku nebo zajímavý postřeh? Napište nám na redakce@iLiteratura.cz.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.