Pro ženy v Číně 19. století existovala jediná šance na šťastnou budoucnost – dobře se vdát. A nic nevypovídalo o povaze a schopnostech dívek více než velikost jejich nohou. Dokonalé malé nohy jsou známkou dobré výchovy, pokory a poslušnosti a dávají naději i prostým dívkám na výhodný sňatek. Matka Květinky proto začne své dceři ovazovat a deformovat chodidla již v útlém věku 4 let, pár let poté však do jejich životů zasáhne nečekaná smrt otce. Nouze vede matku k rozhodnutí prodat Květinku do otroctví, aby zvládla uživit mladšího syna. Mladá dívka se stává osobní otrokyní Lin-ťing z majetné rodiny Fongů a mezi oběma od počátku panuje nevraživost. Dívky si navzájem závidí – Květinka své paní svobodu, Lin-ťing otrokyni vyšívačské umění a ovázané nohy. V průběhu let prochází jejich vztah obdobími sváru i pokoje, zatímco čtenář dostává vhled do kultury tehdejší čínské společnosti.

Jane Yang ve své prvotině čerpá z vlastní rodinné historie, přestože sama dětství a dospívání strávila v Austrálii. Hned v úvodu úsporně avšak efektivně zasadí příběh do historického a společenského kontextu, ať už jde o naznačení přísného oddělení mužské a ženské úlohy, anebo o význam a původ deformovaných nohou zvaných s ironickým zlehčením „zlaté lilie“. Román umístila do doby, kdy byly nesmlouvavé tradice konfrontovány se západním myšlením. Hrstka výše postavených lidí si uvědomuje, že cesta k prosperitě vede přes užší vztahy se Západem, a s tím nezbytně souvisí snahy o přiblížení se křesťanskému chápání vyspělosti a lidských hodnot. Změna však nemůže přijít ze dne na den a mezi hrdinky i jejich společenský kontext tak přidává další vrstvu konfliktu.

Dvě tváře nesvobody

Ačkoli obě dívky pocházejí z jiných poměrů, jejich životy jsou ovlivňovány stejnou základní premisou – žena se musí dobře vdát a porodit dědice. Autorce se podařilo z několika úhlů zachytit bezútěšnost jejich situace v patriarchálním světě, který redukuje ženu na nádobu na zplození syna. Zatímco Květinčiny vyhlídky ovlivňuje svévole její paní, Lin-Ťing zase bojuje s intrikami ostatních žen v domácnosti i budoucí tchyně. Obě se musejí přetvařovat, aby dokázaly v nelítostném prostředí přežít.

Pro čtenáře, který nemá zkušenost s východní literaturou, představuje román základní vhled do smýšlení jiné kultury, které autorka podává srozumitelnou a jednoduchou formou. Ve snaze nepřehltit reáliemi se ale místy vyskytují situace, které působí neukotveně. Například Svobodné sesterstvo se zjeví z čista jasna a rozbourá představu o společnosti, kterou si čtenáři v průběhu knihy vytvořili, aniž by bylo dostatečně objasněno zařazení skupiny ve společenské hierarchii.

Rychlokurz čínské historie

Nádech exotiky zajišťují termíny z kantonštiny umně roztroušené v knize tak, aby si je čtenáři měli šanci zapamatovat a nemuseli každou chvíli listovat ke glosáři na konci. Když už ta potřeba vyvstane, mírnou frustraci přináší fakt, že termíny nejsou seřazené podle abecedy, což ztěžuje orientaci; výrazů naštěstí není tolik, aby to výrazně zdržovalo. Přidání čínských znaků je spíše kosmetický bonus, ale i ten posiluje dojem autentičnosti románu.

O něco drastičtěji působí náhled na syrové a místy nekompromisní tradice v ženské hierarchii. Prakticky absolutní vláda nejstarší ženy v domácnosti – tchyně – často sklouzává k šikaně, která se dále promítá na všech úrovních. Vzájemné postavení manželek a dcer vyjadřují nápadnější i méně výrazné aspekty chování a oblékání, ve své podstatě však existují pouze v uzavřené bublině ženského světa. Pletichy nesmí narušit zdání pokory a podřízenosti, s kterou vystupují před muži. Autorka šikovně ukazuje jednotlivé nuance a zároveň tím zdůrazňuje propast mezi oběma částmi domu.

Hrdinky mají jasnou motivaci, a byť nemusí budit bezvýhradní sympatie, je většinou snadné jejich jednání porozumět. Nicméně právě v oblasti psychologického vývoje nejvíce prosakuje autorčino zázemí, v němž převažuje západní myšlení. Zatímco v čínské kultuře hraje hlavní úlohu čest rodu, západní kulturou hýbe láska, která překonává nesnáze. Západní čtenář snadno odhalí dlouho signalizované vyvrcholení náročné pouti hrdinek, třebaže v kontextu východního smýšlení není příliš logické.

Posun k romanci

Vyobrazení čínských tradic ustupuje v druhé polovině knihy klasickému tématu zakázané lásky. Z dobře našlápnutého historicko-společenského románu se tak stává vcelku obyčejná romance. Aspekt poznávání exotické kultury se tu nejen vytrácí, ale je aktivně nabouráván a autorka sama sobě v určitých bodech protiřečí. Naléhavost první poloviny knihy, stejně jako bující zoufalství z výhledu do budoucnosti pak ve srovnání vyznívají trochu hluše.

Vyvrcholení románu připomíná spíše snahu nadšeného cestovatele, který si během dovolené vyslechl vyprávění místního stařešiny a rozhodl se téma zpracovat v přesvědčení, že plně pochopil taje tamní společnosti. Tento pocit umocňuje i český překlad, který zhruba od poloviny začne skloňovat některé kantonské výrazy, což lze označit za přinejmenším zvláštní rozhodnutí.

Potenciál společenského, historického románu se naplnit nepodařilo, ale i tak je kniha příjemným čtením, které se alespoň zlehka snaží vnést do žánru romance špetku hloubky a exotiky. Jane Yang v závěrečné poznámce přidává několik historiografických knih, které jí při psaní pomáhaly, a ukazuje tak, že vzala přípravu vážně. Pokud se v budoucích dílech nenechá rozptýlit jednoduchými odbočkami k romanci a bude důsledně prozkoumávat rodinné kulturní dědictví, má možnost přinést na literární scénu cenný příspěvek.