VK

Veronika Krajíčková

V poslední době se vyrojila spousta románů na téma umělé inteligence a ani nejnovější dílo Kazua Ishigura není výjimkou. Místo apokalyptického příběhu o tom, jak roboti jednou nahradí člověka, však Ishiguro roboty využívá k tomu, aby nastavil zrcadlo lidské osamělosti a špatným vlastnostem, a zamýšlí se nad tím, jak by spolu s lidmi mohli harmonicky žít.

Shakespearův život je opředen mnoha tajemstvími, a to zvláště období, kdy ve Stratfordu založil rodinu a posléze odešel za prací do Londýna. Této skutečnosti ve svém fiktivním vyprávění autorka umně využila, vyplňuje prázdná místa dramatikova života a jako hlavní téma si vybírá smrt Shakespearova syna Hamneta a její zásadní vliv nejen na život dramatikovy manželky, hlavní postavy románu, ale také na Shakespearovu tvorbu.

Gertruda Steinová je spolu s Virginií Woolfovou jednou z čelních představitelek anglosaského modernismu, ale jejich přístupy k tvorbě se radikálně liší. Na rozdíl od anglické spisovatelky se Steinová pouštěla do daleko odvážnějších experimentů na hranici srozumitelnosti, kvůli čemuž byla často svými současníky zesměšňována a odmítána. Výbor Mluvit a naslouchat obsahuje česky dosud nevydané texty, které mapují vývoj autorčiny poetiky a pomáhají čtenáři pochopit její komplexní a osobité dílo.

Nový román Emily St. John Mandelové je sice zasazen do nedávné minulosti – období ekonomické krize roku 2008 –, nicméně časově pokrývá životní historii několika postav, odehrává se paralelně na několika místech a nejednou čtenáře dezorientuje. Kromě vždy aktuálního tématu moci a peněz v něm autorka rozebírá i různé druhy závislosti, rozpad rodinných vazeb a psychologické stírání rozdílů mezi realitou a iluzí, které ještě umocňují fantastické či surreálné prvky románu.

Ve svém románovém debutu se anglicky píšící potomek polských emigrantů vrací do Varšavy 80. let, v jejíchž ulicích se stály dlouhé fronty na základní potraviny, lidé žili namačkaní v nově vybudovaných panelácích a nikdo neunikl drobnohledu tajné policie komunistického režimu. Do tohoto opresivního prostředí autor zasazuje romantický příběh o lásce dvou mladých mužů, touze po svobodě a krásách polské krajiny.

Román Roky patří mezi méně známá díla Virginie Woolfové, ale velmi dobře dokládá proměny její prózy a témat, jimiž se zabývala od třicátých let minulého století – kritikou britského impéria a patriarchátu, postavením žen a nejasnou vidinou budoucnosti. Přes vnější zdání tradiční románové formy v díle kombinuje prvky eseje, rodinné ságy a kroniky. Jeho ústředním tématem je přeměna pozdní viktoriánské společnosti v moderní sociální řád, kde aristokracie a buržoazie ztrácejí svá privilegia.

Martin Hilský se ve své nejnovější odborné publikaci opět vrací k Shakespearovi, konkrétně k alžbětinské době, kterou poutavě popisuje v celé její šíři – od vlivu reformace na celospolečenské dění až po královské i veřejné parky a život žebráků a jiných lidí na okraji společnosti. Přestože se mnoho Shakespearových her neodehrává na Britských ostrovech, Hilský skvěle demonstruje, jak moc se Shakespearova doba propsala do všech dramatikových děl.

Ve svém nejnovějším románu se přední současný britský prozaik zaobírá nepokojnými osmdesátými léty v Británii, ale dobová fakta přetváří v alternativní historii. Na tomto pozadí rozvíjí příběh o dokonalé umělé inteligenci, za jejímž vznikem stojí v románu stále živý matematik Alan Turing. Lidské postavy se kvůli ní zříkají antropocentrického vidění světa a připouštějí, že vědomí vlastní identity není vyhrazeno pouze lidem.

Radikální feministka Germaine Greerová svých dílech dekonstruuje stereotypní rozdíly mezi ženskou a mužskou identitou. Rozsáhlá esej Eunuška provokativně poukazuje na tradiční role ženy ve společnosti a detailně rozebírá proces, kterým je žena od narození zbavována své přirozené identity. Ačkoli se od doby vydání eseje mnohé výrazně změnilo k lepšímu, některé pasáže rezonují dodnes.

Virginia Woolfová je známá hlavně jako autorka modernistických románů. Vrcholem její neprávem opomíjené esejistické tvorby jsou texty Vlastní pokoj a Tři guineje, v nichž autorka rozvíjí úvahy o roli žen ve společnosti, nepoměru vlastnictví finančních prostředků mezi pohlavími, právu žen na seberealizaci nebo vzdělávacím systému. První esej byla napsána krátce po tom, co Britky získaly volební právo, a druhá těsně před druhou světovou válkou, ale jejich témata rezonují společností dodnes.

Sigrid je jednou z tisíců žen, které přežívají v šedi válečného Berlína, zatímco jejich manželé bojují v jednotkách wehrmachtu na východní frontě. Každé ráno usedá k psacímu stroji na patentovém úřadě, odpoledne se vrací do bytu sdíleného s tchyní a večer si občas zajde do kina. Tam ji ale jednou z každodenní rutiny vyruší mladá dívka s prosbou o pomoc a její poklidný život se doslova obrací naruby.

Letadlo se čtyřmi dětmi na palubě se vrací do brazilského Manausu. Pilot však zkolabuje a ztratí nad strojem kontrolu. Děti ze spořádaných anglických rodin se tak ocitnou uprostřed amazonského pralesa a nemají ani ponětí, jak v divočině přežijí. Zanedlouho však potkají podivínského dobrodruha...

Jim Sams se jednoho dne probudí a zjistí, že se ze zcela bezvýznamného a titěrného švába přes noc proměnil v člověka, a to dokonce v britského ministerského předsedu, který má před sebou těžký úkol – zavést v zemi zcela absurdní reversalismus neboli obrácený finanční tok ekonomiky. Autor známých románů Pokání nebo Betonová zahrada se již nemohl nečinně dívat na bezvýchodnou politickou situaci Británie a rozhodl se ze svého rozčarování brexitem vypsat v kafkovské politické satiře.

V Sýrii propuká válečný konflikt a dvanáctiletá Jude s těhotnou matkou opouštějí část rodiny, aby ještě nenarozené dítě a dospívající dívka měly šanci na lepší a bezpečnější život. Jasmine Wargaová pro tento uprchlický příběh zvolila zajímavou vyprávěcí techniku: románové vyprávění ve volném verši.

Autor Anglického pacienta se ve svém nejnovějším románu znovu vrací k druhé světové válce, nezajímá ho však její průběh, nýbrž důsledky pro jednu konkrétní rodinu. Nathaniel a Rachel vyrůstají v poválečném Londýně a jednoho dne jim rodiče oznámí, že musí na delší dobu odjet za prací do ciziny. Mezitím se o ně má starat svérázný rodinný přítel Mol, díky kterému sourozenci pomalu přicházejí na to, že válka ve všech ohledech ještě zdaleka neskončila a že jejich rodiče patrně nikam neodjeli.

Román Vlny, pokud ho můžeme nazývat románem, představuje po úspěchu inovativních próz Paní Dallowayová a K majáku naprostý vrchol literárního umu Virginie Woolfové. Autorka v něm experimentuje jak s formou – tím, že každé kapitole předchází přírodní interludium, jež na pozadí mořských vln a světla naznačuje, co se bude v dané kapitole odehrávat –, tak s narativní technikou polyfonního vyprávění.

Barnes ve svém posledním románu opět zavítal do anglického maloměšťáckého prostředí a rozvíjí svá již tradiční témata – funkci paměti, úlohu vzpomínek v našem životě, nešťastné manželství a osudovou lásku –, avšak přidal k nim jedno téma nové: alkoholismus. Struktura románu rovněž kopíruje Barnesovy obvyklé tři narativní celky vyprávěné z jiných časových perspektiv, přičemž tentokrát je jejich styčným bodem definice lásky, o kterou autor od počátku do konce románu usiluje.

Povídky Janet Frameové, patrně nejslavnější novozélandské autorky, se po téměř sedmdesáti letech konečně dočkaly českého překladu. Autorka v nich věrohodně popisuje chudobu novozélandských rodin v první polovině 20. století, krutou realitu tehdejších psychiatrických zařízení, pocit izolace či jinakosti a strach ze smrti. To vše líčí z perspektivy ženy, muže, dítěte, ale i sněhuláka, přičemž tyto úhly pohledu plynule střídá.

Simon Mawer se ve svém nejnovějším románu Pražské jaro opět vrací do českého prostředí a z pohledu pracovníka britské ambasády a páru mladých cestovatelů předkládá čtenáři příběh o zmařených nadějích první poloviny roku 1968, vášnivé lásce a nezapomenutelném dobrodružství, které následuje po překročení železné opony ze svobodného Západu do totalitou přiškrceného Východu.

Autorka oceňovaného románu Jasno, lepo, podstín, zhyna ve své druhé knize zamířila žánrově jiným směrem a zvolila fragmentární autofikci, kterou prokládá fotografiemi mrtvých zvířat a popisy uměleckých děl. Ačkoli se může zdát, že se od prvotiny odklonila i tematicky, ve Vyšlapané čáře stejně poetickým jazykem rozvíjí další příběh o izolaci, depresi a jinakosti, se kterou se člověk nemůže vyrovnat jinak, než že uteče a vydá se na cestu, ať už reálnou, nebo duchovní.

První svazek sebraných povídek H. G. Wellse nadchne nejen čtenáře, kteří si oblíbili vědecko-fantastická témata románů Stroj času nebo Ostrov doktora Moreaua, ale také všechny, kteří oceňují příběhy o lidské ctižádosti, honbě za slávou a uznáním, setkání s exotickým neznámem nebo o zlu ukrytém v našem nitru.

Maddy je čerstvá absolventka střední školy a měla by jít na vysokou, budovat si kariéru, zažívat první vážný vztah a osamostatnit se od rodiny. Kvůli opatrování své mladší autistické sestry se však všech těchto samozřejmostí rozhodne dobrovolně vzdát. Tammy Robinsonová barvitě vykresluje nejen život člověka s handicapem, ale především příkoří, která zakouší okolí postiženého.

Britský spisovatel Julian Barnes, který se proslavil svou experimentální prózou a frankofilií, se tentokrát pouští do zcela nového tématu, do života hudebního skladatele Dmitrije Šostakoviče, kterého stalinistický režim nějakou dobu utiskoval, kdežto později z něj paradoxně učinil součást sovětské propagandy.

Sbírka povídek Veřejná tajemství Nobelovou cenou ověnčené Alice Munroové konečně vychází v českém překladu a čtenáři v ní naleznou vše, na co jsou u nejznámější kanadské autorky zvyklí – nevšední vypravěčský styl, autentické líčení místního koloritu a příběhy obyčejných lidí, jejichž neobyčejná tajemství autorka postupně odhaluje.

Autobiografický román Jeannette Wallsové je skvělým příkladem toho, že příběhy o nešťastném dětství, které člověka poznamená na celý život, nemusí vždy působit srdceryvně a za každou cenu vzbuzovat soucit, ale že mohou být napsané i velmi poutavě a vtipně, aniž by tím nějak zlehčovaly popisované dramatické události.

Nadaná irská autorka Sara Baume nechává svůj vysoce oceňovaný debutový román plynout tak přirozeně, jako se střídají roční období, a velmi poeticky v něm zpracovává témata sociálního vyloučení, osamělosti a hledání spřízněné duše, kterou hlavní hrdina románu nachází v týraném psovi, jenž má obdobné životní zkušenosti jako on sám.