Jak vypadal každodenní život pionýrů, jaké byly jejich „relikvie“ a proč bylo možné vnímat pionýry na ulicích jako „dekorativní ornament“? Zevrubná práce o organizaci, jíž prošla většina Čechoslováků starších 45 let, ale o které se u nás zatím překvapivě málo píše.

Existovalo něco takového jako „socialistické dětství“? Autoři se v obsáhlé publikaci snaží postihnout základní rysy dětství a dospívání v socialistickém Československu. Některé kapitoly působí trochu nezáživně a suše, knihu ale oživují tematické exkurzy, třeba o hračkách napomáhajících budovatelskému úsilí nebo o tématu partnerství v dobových osvětových knihách pro mládež.

Zvláště pro čtenáře mé generace je v publikaci leccos nového (třeba informace o existenci tzv. „autostopařských knížek“). Autoři svůj odborný výklad místy ilustrují na příkladech dobových filmů, celkově ovšem třeba krásná literatura a další oblasti umění zůstávají mimo oblast jejich zájmu, a tak jejich výklad – vzhledem k potenciálně atraktivním tématům, o kterých pojednávají – působí až překvapivě suše. I přesto jde o knihu jistě záslužnou.

Více než dvacet let po sametové revoluci a pádu komunismu u nás konečně začaly vycházet knihy, hledající odpovědi na otázky, jaký byl každodenní život a dokonce „psychologie“ komunismu, a co v „komunistickém životním stylu“ přetrvalo z předchozích dob. Jak se to jejich autorům daří? A není už podobných titulů naopak příliš?