Rakouská literatura v roce 2017

Rakouská literatura v roce 2017

přehled beletrie zahraniční

Menasse, Menasse, Menasse. Tak nejspíše muselo loni zájemcům o rakouskou literaturu v uších znít vyzvánění vídeňského zvonu Pummerin. Právě sourozenci Robert a Eva Menasseovi na sebe v uplynulé knižní sezóně strhli nebývalou pozornost. Jejich oceněné svazky názorně ilustrují, jak pestrá současná rakouská literatura může být.

Od bruselského prasete až po zlodějku ovoce. Rakouská literatura v roce 2017

Ještě nedávno musela rakouská literatura bojovat o svou samostatnost, kterou jí někteří literárními vědci a historikové odpírali. Dnes, v době postupného stmelování evropského společenství a smývání národních a kulturních hranic, by vydělování rakouské literatury z celoněmeckého kontextu mohlo být mylně chápáno jako akt národnostního vzdoru. Podobná klasifikace má však své opodstatnění. Přestože trh s německy psanou literaturou je čtenářsky i hospodářsky silně provázán, řada rakouských autorů vychází ze specifické literární tradice, formované odlišnou historicko-kulturní a společenskou situací.

K základním stavebním kamenům této tradice by jistě patřila reflexe jazyka a pružnosti jeho hranic. Tento setrvávající tvůrčí imperativ dosáhl jednoho z vrcholů v textech tzv. „vídeňské skupiny“ (Wiener Gruppe) a experimentátora Ernsta Jandla, vystopovat jej však lze až k jazykové skepsi Huga von Hofmannsthala z počátku 20. století. Mnohé literáty také dříve spojoval zdravě kritický, místy až nenávistný vztah k rodnému Rakousku, který prosákl monologickými tirádami Thomase Bernharda, zakotvil v textech nobelistky Elfriede Jelinekové a výrazně formoval i tvorbu autorů subsumovaných pod literární zkratkou „antivlastenecký román“ (Antiheimatroman).

Současná rakouská beletrie nicméně není pouze směsicí textů „kálečů do vlastního hnízda“ a jazykových artistů. Jak následující přehled vybraných novinek uplynulého roku dokládá, hýří pestrými barvami a operuje na rozlehlém prostoru s překvapivým geografickým přesahem. Čtenáře zavádí do ulic japonských imigrantských čtvrtí plných zklamaných korejských utečenců, nechává je přespat v bungalovech podivně skličujících uměleckých kolonií či po jejich boku nahlíží do prosklených kanceláří bruselských úředníků. Stačí jen otočit první stránku.

Panorama korejské tragédie
Stejně jako mnohý jiný, dělí i německojazyčný trh svou pozornost do dvou pololetí, přičemž podzimní knižní smršť, zásobující atraktivní předvánoční trh, je tradičně ta sledovanější. Propagace a recepce jednotlivých titulů totiž příhodně vrcholí během říjnového Frankfurtského knižního veletrhu, popřípadě listopadového veletrhu Buch Wien. Počátek roku naopak bývá už z logiky věci slabší. Nakladatelé si toho nicméně začínají všímat a v edičních plánech na dané období přesouvají tituly se značným potenciálem, které by však v nepřehledné podzimní konkurenci mohly snadno zapadnout.

Dost možná by takový osud potkal i obšírný román Die große Heimkehr (Velký návrat domů) rakouské prozaičky s korejskými kořeny Anny Kimové (nar. 1977). Nakladatelství Suhrkamp z něj však učinilo jeden z „otvíráků“ jarní sezóny a zajistilo mu tak nebývalý zájem médií. Asi nejlépe jej dokumentuje hned čtyřstránková recenze/reportáž v prestižní literární příloze týdeníku Zeit. Nový román držitelky Ceny EU za literaturu z roku 2012, která od útlého dětství vyrůstala v Německu a Rakousku, si nicméně podle ohlasů z tisku veškerou pozornost zaslouží. Uznávaná kritička Daniela Striglová jej označila za „působivý portrét paranoidní společnosti“ a chválou navzdory místy divoké výstavbě textu nešetřili ani další recenzenti. Na knize vyzdvihovali zejména účinek řady atmosférických obrazů, jež ve čtenáři doznívají ještě dlouho po dočtení, či patřičné napětí. O čem román vypráví?

Běžnému Středoevropanovi musí už samotný syžet znít dosti exoticky. Kimová totiž v románu nepředkládá čtenáři pouze příběh mladé vypravěčky Hanny, která se po dětství a dospívání u adoptivních rodičů v Německu „navrací“ do rodné Koreje, aby se dozvěděla více o vlastních kořenech a své matce. Nabízí mu komplexní vhled do nedávných korejských dějin, zejména pak do období na přelomu 50. a 60. let, kdy nespokojená jihokorejská mládež protestovala proti autoritářskému režimu prezidenta I Sung-mana. Pamětníkem těchto protestů je i vrásčitý sedmdesátník Yunho, s nímž se vypravěčka v Soulu seznamuje. Metodou příběhu v příběhu přenáší tento „archivář“ a sběratel příběhů Hannu a s ní i čtenáře do období vlastního mládí několik let po rozdělení Korejského poloostrova, kdy coby levicově smýšlející továrenský dělník musel ilegálně uprchnout do Japonska. O místo v nákladním prostoru trajektu se s ním tehdy dělil i jeho kamarád z dětství Johnny, člen provládních milic, který však během pouliční roztržky zabil svého soka, a Johnnyho tajuplná láska Eve. Autorka knihu s prvky špionážního thrilleru představila loni na jaře také v tuzemsku, a to při autorských čteních v Praze, Brně a Plzni.

Hledání Boha na Gotlandu
Započal-li přehled titulem autorky s tzv. migračním pozadím, patří se nejspíše ze zvoleného směru nevykračovat. Brněnského rodáka Michaela Stavariče (nar. 1972) už českému čtenáři snad ani není třeba představovat. Novinka Gotland, kterou Stavarič publikoval poprvé v barvách svého nového nakladatelství Luchterhand, se zčásti odehrává i na zmíněném švédském ostrově, jenž románu propůjčil název. Got(t) však samozřejmě odkazuje též k božské instanci, která zásadním způsobem promlouvá do života ústředního hrdiny. Jeho matka, vášnivá katolička, totiž bezejmenného vypravěče vychovávala k neotřesitelné víře v Boha, který by mu snad mohl nahradit i nepřítomného otce. Jenže existuje vůbec tenhle Bůh, o němž jeho matka s takovou bázní mluvila? A čím přesně se projevuje? Kde se skrývá? A proč mu nedal znamení, když se chlapec v nápodobě biblického příběhu o Abrahámovi a Izákovi rozhodl obětovat nebohé ptáče?

„Divoký, poetický román, který je současně jiný než vše, co Stavarič doposud napsal,“ nechala se na adresu Stavaričovy novinky slyšet recenzentka Sigrid Brinkmannová. Její kolegové však varují mj. i před tím, aby čtenář v místy fantaskně surreálné knize nevěřil všemu. Zcela na místě je totiž také otázka, do jaké míry je tápající vypravěč ještě příčetný.

Zatímco Stavarič patří k rakouské spisovatelské elitě, kariéra salcburské rodačky Laury Freudenthalerové (nar. 1984) se teprve dává do pohybu. Po sbírce povídek Der Schädel von Madeleine (Madeleinina lebka, 2014) loni publikovala svůj první román, nazvaný Die Königin schweigt (Královna mlčí). A hned s ním slavila úspěchy, když jí porota prestižní Literární ceny města Brémy udělila přidružené stipendium (Förderpreis). Totéž ocenění přitom v minulosti připadlo řadě dnes významných hlasů německojazyčné literární scény, mj. Dursi Grünbeinovi, Judith Hermannové či Sašovi Stanišičovi.

Titulní „mlčící královnou“ je Fanny, dnes už babička, jejíž život provázela řada těžkých osudových ran. Její vnučka by se ráda dozvěděla více, jenže pro Fanny je podobné vzpomínání zprvu příliš trýznivé. Přesto se čtenář postupně dočká útržků vzpomínek na složité dětství na venkově, smrt bratra, jenž měl převzít rodinný statek, či manželské a mateřské těžkosti. Pečlivé zachycení Fannina osudu, který je podle kritiky v mnohém příznačný pro celou generaci jejích vrstevnic, však nesklouzává pouze k ideologické literární výtce vládnoucímu patriarchátu 20. století, nýbrž citlivě poukazuje i na ambivalentní postoj samotné hrdinky, která i dlouho po očekávané emancipaci raději zvolila mlčení.

Ježek v kleci, prase v Bruselu
Jestliže je Freudenthalerové román v jistém slova smyslu ponurou studií života jedné ženy a matky, tvoří svazek Tiere für Fortgeschrittene (Zvířata pro pokročilé) Evy Menasse (nar. 1970) jeho pomyslný povídkový pandán. Také v něm totiž jednotlivé protagonist(k)y obklopuje atmosféra trudomyslnosti, trpkého životního zklamání či obecně emocionálního přepětí. Povídky vznikaly sice v průběhu bezmála dvou desetiletí, spojuje je však snaha poukázat na drobné, každodenní strasti a konflikty. V úvodním příběhu Motýl, včela, krokodýl kupříkladu musí mladá žena Tom (na mužské variantě jména trvá) svádět na dálku boj s exmanželkou svého muže Georga, která jí neustále něco vyčítá. V povídce Housenky vzdoruje tvrdohlavý Konrad plánům svých dcer na přestavbu rodinného domu, která by podle jejich představ měla usnadnit život jemu i jeho dementní manželce Grétě. A to, že problémem může být i bezdětnost, názorně ilustruje povídka Ježek: stárnoucí bonvivánka Micol, která se nikdy netoužila příliš vázat, se v závěru povídky může utěšovat pouze tím, že se jí v její neustále hmatatelnější samotě podaří zachránit ježka, jemuž tak prakticky daruje život poté, co mu uvízla hlava v kelímku od zmrzliny.

Povídkový sborník, za nějž Eva Menasse na podzim získala výroční Rakouskou knižní cenu, nasvěcuje fenomén rodiny z mnoha úhlů. Sama autorka vyrůstala v tzv. patchwork family v době, kdy „slepované rodiny“ ještě zdaleka nebyly běžné, a tentýž rodinný koncept zažila na vlastní kůži i po boku svého bývalého manžela, spisovatele Michaela Kumpfmüllera. Na otázku, proč se s takovou oblibou věnuje právě zobrazení pošramocených rodinných vztahů, odpovídá bez váhání, že prostě jen vychází z toho, co se děje v jejím okolí: „A kolem mě se to hemží vystresovanými matkami. To jen v literatuře vystupují mnohem vzácněji.“

Ve světle výše zmíněného možná získává nové významy i jeden z vedlejších motivů loňského románu autorčina staršího bratra Roberta Menasseho (nar. 1954). Ten totiž v novince Die Hauptstadt (Hlavní město), vyznamenané Německou knižní cenou, nechává po „hlavním městě“ Evropské unie pobíhat prase. Že by snad šlo o skrytý odkaz na sestřinu povídkovou tvorbu, která se zvířecí říší nechává inspirovat? Ať už odpověď zní jakkoliv, těžko by čtenář na německojazyčném trhu narazil na titul, o němž se na podzim v literárních kruzích diskutovalo urputněji: „virtuózní román o Evropě“, „zábavná fraška“, „velký román naší doby“ i „úřednická satira a krimi v jednom“ – to jsou jen některé z atributů, jimiž kritika novinku záhy po vydání zasypala.

O samotné zápletce knihy, v níž čtenář prostřednictvím několika postav nahlíží do útrob jednoho z centrálních orgánů Evropské unie, konkrétně Evropské komise, není třeba se dlouze rozepisovat. Na iLiteratuře už se mu do hloubky věnovala Marie Voslářová v samostatné recenzi. Doplnit tak lze snad jen informaci, že na román, který Menasse coby host Festivalu spisovatelů loni představil i v Praze, už zakoupilo tuzemská práva nakladatelství Plus.

Šprýmař a zlodějka kráčí krajinou
Komerčně nejúspěšnějším rakouským beletristickým titulem loňského roku se nicméně nestala Menasseho satira, nýbrž barvitá historická freska Tyll. K bezmála pětisetstránkové literární pouti válkou zpustošenou Evropou čtenáře vybídl populární německo-rakouský prozaik a dramatik Daniel Kehlmann (nar. 1975). Na zmíněné toulky přizval vpravdě nepravděpodobného společníka, legendárního středověkého taškáře Tylla Eulenspiegela. Postavu z knížek lidového čtení, kterou možná inspirovaly eskapády skutečného šprýmaře, žijícího někdy ve 14. století, Kehlmann pouze posunul na časové ose vpřed, do období třicetileté války. Tu, jak známo, započala pražská defenestrace a pozdější jmenování kurfiřta Fridricha Falckého českým králem. Není tedy divu, že právě Fridrich s manželkou Alžbětou Stuartovnou patří k početnému ansámblu postav. V textu kromě nich a zmíněné reinkarnace buřiče a posla chaosu Tylla vystupuje například také jezuitský učenec Athanasius Kircher či švédský král Gustav II. Adolf.

Kehlmann se tímto „bezčasým, chmurným válečným panoramatem“ po letech „triumfálně“ (Richard Kämmerlings) navrátil k žánru, jenž jej proslavil. Právě nebývalý čtenářský úspěch historického románu Vyměřování světa (Die Vermessung der Welt, 2005, č. 2007) vydláždil tehdy třicetiletému autorovi cestu mezi spisovatelskou elitu. A soudě dle bezmála bezbřehého nadšení, s nímž se nový román v řadách německé kritické obce setkal, Tyll minimálně zpevní její okraje. Například Volker Weidermann z týdeníku Der Spiegel označil Kehlmannovu novinku za to nejlepší, co autor dosud ve své kariéře napsal: Tyll je podle Weidermanna „brutální, moderní, romantický německý epos“, který zdobí podmanivá atmosféra, nezapomenutelné postavy i výborně napsané dialogy. O českém vydání se jedná.

Veterán Peter Handke (nar. 1942) si k jubilejním 75. narozeninám nadělil „poslední epos“, tolik alespoň jeho vlastní slova. Rozsáhlá próza Die Obstdiebin oder Einfache Fahrt ins Landesinnere (Zlodějka ovoce aneb Jednosměrná jízdenka na venkov) přivádí čtenáře na zahradu stárnoucího muže, jistě ne nepodobnou té, která stojí za prozaikovým domem v městečku Chaville, v němž Handke od počátku 90. let žije. Od zahradní branky na pařížském předměstí se čtenář společně s vypravěčem vydává na cestu po okolí, na níž vypravěče zhruba v pětině knihy střídá nápadně mladší hrdinka, titulní „zlodějka ovoce“. Postava mladé dívky, oscilující podle kritiky mezi skutečnou protagonistkou z masa a kostí a smyšlenkou vypravěče, putuje venkovskou, industrializovanou krajinou současné Francie, setkává se s cizinci i rodinnými příslušníky, zažívá drobná dobrodružství a především bedlivě pozoruje.

Jak už název knihy i jméno autora napovídají, samotná cesta nepředstavuje pouze pouť do nitra francouzského venkova, ale supluje též putování po výběžcích současného lidského společenství. Zejména motiv cesty řadu kritiků dovedl k myšlence chápat „Zlodějku“ jako v jistém slova smyslu pokračování Handkeho staršího románu Der Bildverlust oder Durch die Sierra de Gredos (Ztráta obrazu aneb napříč Sierrou de Gredos, 2002). Také v něm hraje zásadní tvůrčí roli postava autora/vypravěče, není to však mladá dívka, nýbrž zralá žena, jež absolvuje dobrodružnou pouť španělským pohořím za nesnadno definovatelným cílem.

Handkeho rozjímavá, nejrůznějšími myšlenkovými odbočkami protkaná próza pracuje podle kritiků s celou řadou autorem prověřených a opakovaně využívaných motivů. Pro čtenáře obeznámené s Handkeho pozdní tvorbou tak bude největším překvapením nejspíše fakt, že se rakouský prozaik během svého pozorování tentokrát nevyhýbá ani letmému komentáři bezprostředního společenského a politického dění. S přidušeným vztekem, ale bez laciné senzacechtivosti zobrazuje zemi, která v létě roku 2016, tedy v době sepsání rukopisu, stále ještě zůstává otřesena nedávnými teroristickými útoky. Kritika se shoduje, že i v novém svazku Handke potvrzuje pověst „mistra prózy okamžiku“ (Lothar Müller), jenž se odvrací od tradičních vyprávěcích postupů a nade vše staví jazyk a jeho barvitost. Případný čtenář by tak měl být připraven, že se autor – v odkazu na středověkého básníka Wolframa von Eschenbacha i v jakési antitezi k lakonickému a příliš dynamickému stylu současné prózy – často uchyluje k složitým větným konstrukcím, jejichž úkolem není popohnat děj, nýbrž především zachytit nevídaný obraz. Ne nadarmo jistě Handke mottem knihy zvolil následující verše z Eschenbachova Willehalma: „Man gesach den liehten summer / in sô maniger varwe nie“, tedy ve volném překladu: „Ještě nikdy jasné léto / nezářilo tolika barvami.“

Rakouská literatura v tuzemsku
Na české literární scéně si, zdá se, rakouská literatura i v loňském roce udržela svůj standard. Vedle klasiků (Rainer Maria Rilke, Hermann Broch aj.) nechyběli ani zástupci současné beletrie (Robert Seethaler, Josef Winkler) či žánrová krimi tvorba (Bernhard Aichner, Gerhard Jäger aj.).

Do procesu zprostředkování a propagace výrazně promluvil Český rozhlas, respektive jeho kulturní stanice Vltava. Její redaktorský tým totiž ve spolupráci s externími spolupracovníky, publicisty a překladateli připravil v rámci tematického projektu „Rakouský rok“ sérii pořadů, diskusí a nahrávek, jež zájemcům připomněly či případně přiblížily řadu fenoménů a jmen z rakouské historie a kultury. Starší archivní materiály doplnila nová nastudování rozhlasových her Ingeborg Bachmannové (Dobrý bůh z Manhattanu, v režii Hany Kofránkové), Petera Handkeho (Proč kuchyň?, v režii Aleše Vrzáka), Händla Klause (Mýtina, v režii Lukáše Kopeckého) a dalších.

Čtenáři, jimž nestačilo poslechnout si o rakouské literatuře z rozhlasového éteru, měli jako každý rok možnost zavítat na některé z autorských čtení konaných zpravidla pod patronací Rakouského kulturního fóra. V rámci 23. knižního veletrhu Svět knihy do Prahy například zavítaly Olga Florová (nar. 1968) a její generační vrstevnice Angelika Reitzerová (nar. 1971). Zatímco první jmenovaná v prostorách holešovického Výstaviště četla z románu Ich in Gelb (Já ve žlutém, 2015), vystavěném formou blogových zápisků, štýrskohradecká rodačka Reitzerová hovořila během pódiové diskuse o svém vypravěčsky tradičněji pojatém románu Wir Erben (My dědicové, 2014), v němž proti sobě postavila životy dvou zdánlivě rozdílných žen, svobodné matky Marianne a mladé východní Němky Siri. Bezmála autorské turné po republice absolvovala na jaře nadějná mladá autorka Valerie Fritschová (nar. 1989), jež v Praze, Olomouci, Liberci a Českých Budějovicích četla z apokalyptického románu Winters Garten (Winterova zahrada, 2015). K dalším autorům, kteří byli loni v tuzemsku k vidění, patřili kromě již zmíněných též Sabine Gruberová (Daldossi aneb Das Leben des Augenblicks) či Martin Prinz (Die letzte Prinzessin).

Na časopisecké scéně ve věci rakouské literatury alespoň krátce rozvířilo vody tematické číslo obtýdeníku Tvar věnované Rilkovi (č. 5/2017) a jarní příloha Literárních novin Pražská knižní revue, která čtenářům vyjma úvodní erudované eseje germanistky Dany Pfeiferové nabídla také ukázky z několika do češtiny v minulých letech přeložených titulů. Časopis Plav věnoval jedno číslo literatuře z oblasti Sudet (č. 4/2017).

 

Rakouské knižní novinky vydané v roce 2017 (výběr):
Aichner
, Bernhard: Totenrausch. Roman.
Baar, Anna: Als ob sie träumend gingen. Roman.
Bachmann, Ingeborg: "Male oscuro". Aufzeichnungen aus der Zeit der Krankheit. Traumnotate, Briefe, Brief- und Redeentwürfe.
Chobot, Manfred: Franz - Eine Karriere. Erzählungen.
Cotten, Ann: Fast dumm. Essays von on the road.
Dabic, Mascha: Reibungsverluste. Roman.
Diwiak, Irene: Liebwies. Roman.
Ebrahimi, Nava: Sechzehn Wörter. Roman.
Egger, Oswald: Val di Non.
Falkner, Brigitta: Strategien der Wirtsfindung.
Flor, Olga: Klartraum. Roman.
Franzobel: Das Floss der Medusa.
Gauß, Karl-Markus: Zwanzig Lewa oder tot. Vier Reisen.
Glavinic, Thomas: Gebrauchsanweisung zur Selbstverteidigung.
Gstättner, Egyd: Wiener Fenstersturz oder: Die Kulturgeschichte der Zukunft. Roman.
Handke, Peter: Die Obstdiebin oder Einfache Fahrt ins Landesinnere.
Hell, Bodo: Ritus und Rita.
Hochgatterer, Paulus: Der Tag, an dem mein Großvater ein Held war. Erzählung.
Kehlmann, Daniel: Tyll. Roman.
Kim, Anna: Die große Heimkehr. Roman.
Klemm, Gertraud: Erbsenzählen. Roman.
Knapp, Radek: Der Mann, der Luft zum Frühstück aß. Erzählung.
Knecht, Doris: Alles über Beziehungen. Roman.
Köhlmeier, Michael: Der Mann, der Verlorenes wiederfindet. Novelle.
Mahler, Nicolas: Auf der Suche nach der verlorenen Zeit. Mahler nach Marcel Proust.
Menasse, Eva: Tiere für Fortgeschrittene.
Menasse, Robert: Die Hauptstadt. Roman.
Peschka, Karin: Autolyse Wien. Erzählungen vom Ende.
Prosser, Robert: Phantome. Roman.
Rabinovici, Doron: Die Außerirdischen. Roman.
Ráček, Milan: Die Wiedergänger und Lenins zweite Revolution. Roman aus dem Jenseits.
Roth, Gerhard: Die Irrfahrt des Michael Aldrian. Roman.
Rubinowitz, Tex: Lass mich nicht allein mit ihr. Roman.
Rühm, Gerhard: drei personen wollen guter laune sein. minidramen.
Schuh, Franz: Fortuna. Aus dem Magazin des Glücks.
Slupetzky, Stefan: Die Rückkehr des Lemming. Kriminalroman.
Stavarič, Michael: Gotland. Roman.
Stavarič, Michael: in an schwoazzn kittl gwicklt. Gedichte.
Struhar, Stanislav: Die Verlassenen. Roman.
Travnicek, Cornelia: Parablüh. Monologe mit Sylvia. Gedichte.

Literárněvědné a naučné publikace o rakouské literatuře vydané v roce 2017 (výběr):
Becher
, Peter / Krappmann, Jörg / Weinberg, Manfred (eds.): Handbuch der deutschen Literatur Prags und der Böhmischen Länder.
Böttiger, Helmut: Wir sagen uns Dunkles. Die Liebesgeschichte zwischen Ingeborg Bachmann und Paul Celan.
Corbett, Rachel: Rilke und Rodin. Die Geschichte einer Freundschaft.
Haberich, Max: Arthur Schnitzler. Anatom des Fin de Siècle. Die Biografie.
Hamm, Peter: Peter Handke und kein Ende. Stationen einer Annäherung.
Hartwig, Ina: Wer war Ingeborg Bachmann? Eine Biographie in Bruchstücken.
Lamping, Dieter: Kafka und die Folgen.
Janke, Pia / Kovacs, Teresa (eds.): Schreiben als Widerstand. Elfriede Jelinek & Herta Müller.
Resch, Stephan: Stefan Zweig und der Europa-Gedanke.
Stach, Reiner: Kafka von Tag zu Tag. Dokumentation aller Briefe, Tagebücher und Ereignisse.
Wörgötter, Martina (ed.): Stefan Zweig. Positionen der Moderne.

České překlady rakouské literatury vydané v roce 2017 (výběr):
Aichner
, Bernhard: Dům smrti. Knižní klub, přel. Dagmar Hoangová
Achleitner, Friedrich: Historky před spaním. Archa, přel. Dana Pfeiferová
Bachmann, Ingeborg: Malina [revidovaný překlad].1 Opus, přel. Michaela Jacobsenová
Broch, Hermann: Nevinní. Dauphin, přel. Michal Kleprlík
Jäger, Gerhard: Sníh, oheň, vina a smrt. Host, přel. Iva Kratochvílová
Raab, Thomas: Tichý. Kronika vraha. Dobrovský, přel. Marie Braná
Rilke, Rainer Maria: Elegie z Duina / Sonety Orfeovi. Pavel Mervart, přel. Milan Suchomel
Seethaler, Robert: Celý život. Plus, přel. Michael Půček
Stanzl, Werner: Poprava. Mladá fronta, přel. Petr Štědroň
Trakl, Georg ve výboru Prokletí básníci německé poezie. Archa, přel. Radek Malý
Winkler, Josef: Matka a tužka. Archa, přel. Magdalena Štulcová

Literární ocenění udělená rakouským autorům v roce 2017 (výběr):
Cena Güntera Eicha: Friederike Mayröcker
Literární cena spolkové země Štýrsko: Clemens Setz
Vorarlberská literární cena: Sarah Rinderer
Literární cena Antona Wildganse: Robert Seethaler
Cena Milovana Vidakoviće: Peter Handke
Rakouská umělecká cena za literaturu: Wolf Haas
Cena Friedricha Hölderlina města Bad Homburg: Eva Menasse
Alemanská literární cena: Arno Geiger
Literární cena Nadace Konrada Adenauera: Michael Köhlmeier
Cena Ingeborg Bachmannové: Ferdinand Schmalz za mein lieblingstier heißt winter
Cena publika při literárním klání o Cenu Ingeborg Bachmannové: Karin Peschka za Wiener Kindl
Cena Reinharda Priessnitze: Hanno Millesi
Cena Ericha Frieda: Teresa Präauer
Cena Nicolase Borna: Franzobel
Cena Leo Perutze: Alex Beer za Der zweite Reiter
Cena Vezy Canetti města Vídně: Lydia Mischkulnig
Německá knižní cena: Robert Menasse za Die Hauptstadt
Literární cena Alpha: Marie Luise Lehner za Fliegenpilze aus Kork
Cena Christine Lavant: Bodo Hell
Rakouská knižní cena: Eva Menasse za Tiere für Fortgeschrittene
Rakouská knižní cena, kategorie debut: Friederike Gösweiner za Sechzehn Wörter
Bavorská knižní cena: Franzobel za Das Floß der Medusa
Knižní cena města Oldenburgu za literaturu pro děti a mládež: Julya Rabinowich za Dazwischen: Ich
Literární cena Johanna Beera: Lydia Mischkulnig za Die Paradiesmaschine
Korutanský zemský řád zlatý: Peter Handke2

 

1. Titul vyšel v prvních týdnech roku 2018 s vročením 2017.zpět 
2.Řád byl Peteru Handkemu slavnostně předán až v únoru 2018.zpět 

 

© Jakub Ehrenberger

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1056x

štítky k článku

Inzerce
Inzerce