Israel Joshua (Jisroel Ješaja) Singer (1893-1944) se narodil v Polsku a ještě v útlém věku se s rodinou přistěhoval do velice ortodoxní chasidské komunity, která se mladšímu Isaacu Bashevisovi stala ústředním zdrojem inspirace. Jisroel Ješaja však ve své tvorbě směřoval daleko více na západ, směrem k evropskému literárnímu kánonu. Jeho rozsáhlé ságy mapující celá údobí života Židů v Evropě vykazují patrnou snahu zůstat nestranným kronikářem.

Literární dráhu začal jako redaktor jidiš týdeníku Literariše Bleter ve Varšavě. V roce 1923 vydal první sbírku povídek Perly, která vzbudila značnou pozornost a otevřela mu další cesty. Po zbytek života vytvářel literární panoramatické obrazy s tématikou židovského údělu. Vedle patrně nejznámějšího románu Bratři Aškenaziové (1936) to byl například Soudruh Nachmann nebo Rodina Karnowských. Román Joše Kalb (nebo také Hříšníci) byl zdramatizován a s velkým úspěchem uveden na Brodwayi v nastudování Yiddish Art Theatre.

Singerova próza je elegantní, uměřená a v každém směru srovnatelná se světovým standardem té doby, což bychom nemohli říci o jeho současnících, kteří rovněž psali v jidiš. Jako autor se vyznačuje obšírnými vědomostmi z různých oblastí a dokonalou orientací v dějinách. Podařilo se mu to, po čem v té době snil každý židovský literát – vymanil se z ghetta.

V roce 1939 se připojil ke svému bratru Bashevisovi žijícímu již trvale v USA. K Bashevisově nesmírnému zármutku však Jisroel Ješaja Singer v roce 1944 zemřel. Zármutek to byl upřímně míněný, protože bratři na sebe byli výrazně emocionálně vázáni a Jisroel navíc přivedl Bashevise ke psaní a uvedl ho do literárních kruhů.