Relativně stojaté vody britského literárního trhu rozbouřilo nedávné oznámení londýnského nakladatelství Picador, že od jara příštího roku hodlá vydávat všechny své tituly primárně pouze jako paperbacky, tedy brožované výtisky menšího, tzv. B formátu. Jako důvod uvedl mluvčí firmy především ekonomické souvislosti: prodej knih v Británii stagnuje a hardcovery, tedy vázaná vydání v luxusnější úpravě a v případě knih pro děti i doplněná ilustracemi, se vzhledem k vyšší ceně (většinou okolo 17 liber) hůře prodávají. Na podporu svých tvrzení zveřejnilo nakladatelství alarmující statistiku, kdy kupříkladu u osmi knih z letošního longlistu (širších nominací) Bookerovy ceny se nepodařilo prodat ani tisíc výtisků.

Rozhodnutí nakladatelství Picador (pokud tedy nakladatelství svůj záměr nakonec vážně uskuteční) je popřením dlouholetých zvyklostí na britském literárním trhu. Odnepaměti se vydávají knihy nejprve v hardcoveru, většinou teprve po roce přichází vydání levnější, brožované, určené širším masám. Na místě je přirozeně otázka, jak je možné, že podstatně dražší hardcovery přežily bez problémů tak dlouho. Důvodů je hned několik. Za prvé se nakladatelství mohla dlouhá léta spolehnout na veřejné instituce a knihovny, které z pochopitelných důvodů (a ve velkém) odebíraly převážně vázané výtisky. Dále se již tradičně recenzovala pouze vázaná vydání, která byla tím pádem považována za hodnotnější a prestižnější. Jednoduše řečeno, co vyšlo v hardcoveru, bylo odjakživa chápáno jako „lepší“ literatura než to, co vyšlo pouze v paperbacku (jako např. romány pro ženy, thrillery apod.) Tyto zvyklosti se však již přežily; v tisku se čím dál častěji recenzují i brožovaná vydání a ani knihovny již tak dogmaticky netrvají na nákupu hardcoverů, tedy podstatně dražších knih.

Jako jeden z hlavních důvodů, proč vydávat své knihy v paperbackové verzi (a ve velmi omezeném počtu i v luxusnější vázané, určené pro fajnšmekry a sběratele), nakladatelství Picador uvedlo, že jejich prvořadým cílem je dostat nejnovější produkci autorů co nejdříve k co největšímu počtu čtenářů, aniž by se kupující museli ohlížet na cenu, a tedy často čekat více než rok, než jejich oblíbený autor vyjde i v méně výpravné verzi. Podle nakladatelství to přispěje k odstranění jistého elitářství, kdy se prodávají pouze osvědčení autoři a na ostatní se pak již povětšinou nedostane.

Odpůrci tohoto kroku v následné reakci na stránkách deníku Guardian k celé situaci s vázanými a brožovanými vydáními knih uvedli i jiné zajímavé skutečnosti. Podle nich by takový radikální krok propast mezi renomovanými autory a ostatními, ne tak známými, naopak ještě zvýšil. Za příklad si zvolili jednoho z nominovaných na výše zmiňovanou Bookerovu cenu, Iana McEwana. Ten, na rozdíl od ostatních autorů, kteří stěží dosáhli oné tisícovky prodaných výtisků, prodal své novinky Na Chesilské pláži i v dražším hardcoveru přes sto tisíc kusů. Pokud by se jeho romány prodávaly pouze v paperbacku, rozdíl mezi ním a ostatními by se paradoxně ještě zvýšil.

V následné internetové diskuzi se objevily i mnohé podnětné připomínky, ať již stranící hardcoverům, či paperbackům.
– většina diskutujících kritizovala mizernou kvalitu britských hardcoverů, ve srovnání třeba s americkými (kvalita vazby, papíru apod.), paralelně poukazovala na minimální kvalitativní rozdíl mezi brožovanými a vázanými vydáními, zato propastný rozdíl v ceně
– se zrušením hardcoverů (či jejich omezením) by zmizely i knižní ilustrace
– odpůrci paperbacků poukazují na malou trvanlivost těchto knih a špatnou manipulaci s nimi
– mnoho diskutujících rovněž vyjádřilo jisté obavy nad tím, že paperbacková vydání nebudou ve finále stejně tak levná, jako jsou nyní, kdy se cenově vymezují právě proti předraženým hardcoverům. Poukazují na pokus s tzv. „Paperback original“, tedy luxusnějším paperbackovým vydáním v rozměru hardcoveru, které se nakonec cenově přiblížilo hardcoveru.