Duisburský rodák Sascha Reh (nar. 1974) předestírá v románu Biotopia (2024) alarmující obraz blízké budoucnosti, v níž supermoderní umělá inteligence jménem Watson přebírá vládu nad svobodným rozhodováním. Svým uživatelům sice podává nejaktuálnější informace a v mnohém opravdu usnadňuje život, ale za své služby jim z konta strhává kredity, na které valná většina chudých občanů mnohdy ani nedosáhne. Jelikož Watson orwellovsky sleduje každý lidský krok, řídí automobily a kontroluje identitu obyvatel, stává se z něj nežádoucí narušitel autonomie člověka – který pomalu, ale jistě vede lidstvo do záhuby.

Deformace rodinných vztahů

V německy mluvících zemích získal Sascha Reh řadu literárních ocenění a tvůrčích stipendií a nyní žije v Berlíně, kde se vedle dráhy spisovatele věnuje také rodinným terapiím a poradenství. Téma klasické rodiny sehrává v románu klíčovou roli. Na sečtělé, zámožné ženě středního věku Malu, bývalé auditorce pracující pro německý senát, a jejích pokřivených rodinných vztazích autor ukazuje, jak snadno se mohou vřelá rodinná pouta přetavit v lhostejnost a chlad, jež se horko těžko napravují. Malu během dospívání vlastních dětí spoustu času věnovala sama sobě a své práci, zatímco dceru a syna spíš jen rozvážela po kroužcích. Na vybudování zdravých vztahů tak nevybyl prostor, což si hrdinka uvědomuje až ve zralejším věku.

Na začátku příběhu dosahuje Malin syn Konrad plnoletosti a chová se jako typický puberťák: svůj pokoj opouští, pouze pokud potřebuje vybílit lednici. O jeho povaze autor podává informace pouze mezi řádky, ale je zřejmé, že byl vždy složitější a míval násilnické sklony. Své choutky a agrese si nyní vybíjí na placených dívkách a pomocí speciální masky napojené na mozek, v níž se ukládají realistické prožitky. Ty se pak dají opětovně přehrávat (prožít), anebo dokonce zpeněžit. Jeden dýchánek však skončí příliš krvavě a Konrad čelí obžalobě. Malu se dostává do konfliktu svých dvou životních rolí – matky, od níž se očekává pomoc, a morální, spravedlivé a zásadové osoby pracující pro vládní instituci.

Hrozba ekologického kolapsu

Ani starší dcera Golda nechová k matce přílišné city. Jakožto zastánkyně ekologických principů a aktivistka při pomáhání přistěhovalcům patří ke skupině nadšenců, kteří chtějí zachránit planetu. Okolo roku 2020 se stává jedním z prvních dobrovolníků projektu Biotopia, který spočívá ve vybudování obrovské vertikální farmy v prostoru bývalého berlínského letiště Tempelhof. To během berlínské blokády sloužilo jako zásobovací letiště Západního Berlína a v současnosti se obrovská zelená plocha využívá k volnočasovým aktivitám, čímž se Tempelhof stává celosvětově největším parkem v centru města. Právě zde v románu vybudoval americký koncern enormní soběstačnou hermetickou biosféru s cílem rychlé produkce ekologických potravin. O bezchybný provoz, naprostou sterilitu a maximální efektivitu se stará umělá inteligence zvaná MATKA.

Autorova největší přednost spočívá v umění psát poutavě v rychlém tempu a navzdory pár sušším, popisným pasážím z minulosti protagonistky Malu můžeme Biotopii označit za skutečný „page-turner“, i když vlastně nepřináší žádné šokující novinky nebo strategie nad rámec žánru dystopie. Jakkoliv zní projekt Biotopia na první dobrou jako skvělý nápad, kolují zvěsti o nekalých praktikách zaměstnanců firmy, extrémní mašinérii a vykořisťování dobrovolníků-producentů. Jakmile dojde ve farmě kolem roku 2040 k záhadným explozím a přeruší se vývoz surovin, dostane Malu od německého senátu úkol provést audit a zjistit, o co jde. Úkol přijímá pouze díky příslibu, že po dvaceti letech spatří i svou dceru Goldu. Jeden z hlavních problémů farmy tkví v tom, že prostory firmy patří Američanům, Němcům náleží právo dohlížet na správné postupy a kontrolu nad stávajícím softwarem (MATKOU) se snaží převzít konkurenční firma ping (Watson), čímž se ke slovu dostávají mocenské boje o vůdčí postavení na trhu – a životy jednotlivců přitom nemají žádnou váhu.

Světlo na konci tunelu?

Při hledání pravdy Malu narazí nejen na spoustu překážek a vnitřních konfliktů, ale i pár opravdu bizarních momentů. Když se dostane za hranice hypermoderního Berlína, aby našla svou dceru, ocitá se jakoby na Divokém západě – cestuje na koni, přespává v lese za vytí vlků, chytí se do pasti na medvědy a v protiatomovém bunkru Ericha Honeckera potkává svého bývalého muže. Na rozdíl od technologických vymožeností města působí popisy venkova mimo dohled počítačů osvěživě a čtenář jen s napětím sleduje, jak se hrdinové vypořádávají s neznámým prostředím.

Reh v Biotopii systematicky odškrtává všechny náležitosti sci-fi dystopie, ale dává prostor i naději v lepší zítřky. Technologie se tedy sice vymyká z rukou, jelikož čipy napojené na nervovou soustavu producentů z nich učiní vygumované zombie a zbaví je veškerých atributů člověka, ale stále existují lidé, kteří chtějí vzdorovat. Problematikou odcizovaní novorozeňat producentek za účelem jejich prodeje bezdětným párům román připomíná Příběh služebnice (1985) Margaret Atwoodové. Zajímavý posun představuje volba hlavního zloducha, jenž není muž, ale mocichtivá psychopatka, s níž si to Malu nakonec rozdá v dramatickém souboji, který si akčností nezadá s hollywoodskými trháky. Muži celkově stojí v Biotopii spíše v pozadí a také jako občané mají na trhu práce podstatně horší pozici než ženy. Autor volí aktuální témata rezonující v dnešní společnosti a dává čtenářům možnost zamyslet se nad jejich dopady. Je umělá inteligence pouze dobrým sluhou? Do jaké míry je etické náhradní mateřství? Lze důvěřovat médiím? Není třeba zamyslet se nad současnými rodinnými vztahy? Znepokojivých otázek Sascha Reh v románu pokládá víc než dost, odpovědi však musíme hledat sami.