Ačkoliv v Česku vycházejí překladové komiksy stále docela hojně, a to paradoxně často takové, které ve svých domovských zemích nepatří k bestsellerům, ale představují spíše četbu určenou náročnějšímu, specifičtějšímu publiku, některá velká jména světového komiksu u nás známe stále jen málo. Z těch amerických u nás nejcitelněji schází dílo undergroundové legendy Roberta Crumba, dosud publikované jen zřídka, časopisecky, případně v ne úplně typických formátech, jako byl obrazový životopis Franze Kafky. Dalšími v pořadí jsou třeba Harvey Pekar, Peter Bagge nebo Dave Sim. A samozřejmě Daniel Clowes, kterému česky vyšel dosud jen jeho první komiksový román Jako sametová rukavice odlitá ze železa (1993, česky 2005). Filmová adaptace jeho nejslavnějšího díla Ghost World (2001) se sice objevila v našich kinech (v jedné ze svých prvních rolí se tam mimochodem objevila současná superhvězda Scarlett Johanssonová), ale komiks samotný tu nevyšel. A k tomu, aby vydalo Clowesův zatím poslední a nejrozsáhlejší komiksový román Dívka jménem Patience, si nakladatelství Trystero muselo pomoci crowdfundingovou sbírkou.

Těžko říci, proč se u nás některým hvězdám alternativního komiksu daří a jiným nikoliv. Přitom Clowes je generačně i náladou blízký Charlesi Burnsovi, jehož Černá díra u nás v roce 2008 vzbudila zaslouženou pozornost, jen jeho kresba vypadá statičtěji a tak trochu staromódně, jako by patřila spíše do sedmdesátých a osmdesátých let, k tehdejšímu mainstreamu, který místy působil strnule a sterilně, než jej oživili Frank Miller nebo Todd McFarlane. Dívka jménem Patience současného čtenáře rozhodně žádnou brilantní dynamickou linkou nezláká. Postavy vyhlížejí trochu toporně, jejich obličejová mimika je mírně řečeno střídmá a jsou to osoby s vizáží průměrnou až bezvýraznou. Minimalistická je i barevnost – Clowes používá stejnorodé barevné plochy, které jen stínuje šrafováním, a detaily kresby. Vše to přispívá k pocitu, že máme před sebou cosi poněkud zpozdilého, z dob, kdy ještě technologie tisku leccos nedovolovaly. Ale jakmile se do komiksu začteme, ta zvláštní, místy trochu nostalgická atmosféra začne působit a na konci knihy zjistíme, že Clowesova kresba měla své kouzlo i oprávnění v příběhu a že je vlastně mezi současnými rozevlátými kreslíři docela originální.

Paradoxně tak možná větší slabinou díla je jeho příběh. Clowes v něm variuje své dřívější motivy: hledání ztracené lásky mezi nejrůznějšími násilníky, šmejdy a úchyly. Právě při vypočtení charakteru většiny postav vynikne přiléhavost jejich bezvýrazné vizáže: všichni ti bizarní mizerové vypadají velmi normálně až nudně, ale jsou schopni lecčehos ošklivého. Jejich obětí je dívka z titulu knihy, kterou její přítel Jack jednoho dne nalezne mrtvou doma na koberci. Samozřejmě je prvním podezřelým z vraždy, brzy se však ukáže, že je nevinný. Nicméně vrah není dopaden. Do té doby realistický děj se pak přenese do budoucnosti, do roku 2029, kdy Jack po letitém marném pátrání, kdo jeho (těhotnou) milou zavraždil, připadne na nečekanou možnost: zjistí totiž, že jeden samotářský vědec objevil způsob, jak cestovat v čase. Naplánuje si tedy výlet do minulosti své mrtvé přítelkyně, aby propátral její osudy, o nichž se mu za života nezmínila, a pokud možno zabránil její smrti. Ale – jak to tak v podobných sci-fi o cestování v čase bývá – neudrží se a zaplete se do konfliktů, ba dokonce vyvolá malé pozdvižení, načež spotřebuje příliš mnoho pohonné látky stroje času a zůstane v (ještě hlubší) minulosti uvězněn, aniž by tušil, kdo a proč Patience zavraždí. Ale přes několik zvratů a rekvizit jako z pokleslého čtení se nakonec dobere happyendu, což je mimochodem u Clowese závěr spíše nečekaný.

Problém zápletek o cestování v čase spočívá v tom, že – pomineme-li jejich nepravděpodobnost – se musejí vyrovnat s tím, co zásahy z budoucnosti v minulosti způsobí a jak tím bude budoucnost zpětně ovlivněna. Pokud se vše odehrává v rámci filmové komedie, může to být docela zábava, jakmile jde však o dílo vážnější, začne motiv cestování v čase vzbuzovat pochybnosti, případně příběh odsune do nezávazné oddechové sci-fi. S tím ve výsledku zápasí i Dívka jménem Patience: jakkoliv je to dílo dosti sugestivní, jehož detektivní zápletka má své kouzlo a překvapení, ve finále přece jen navzdory všem temným a tíživým momentům a několika psychedelickým stavům působí jako konvenční sci-fi, nadprůměrná jen mírně. Daniel Clowes zprvu nastavil očekávání podstatně větší.