Lyrická románová balada o lidské krutosti a násilí
Han, Kang: Kde kvete tráva

Lyrická románová balada o lidské krutosti a násilí

Han Kang dokáže udělat básnický zážitek i z popisu tlející mrtvoly. I z toho důvodu není její kniha o krvavě potlačeném povstání ve městě Kwangdžu typický historický román – v prvé řadě jde o zevrubnou a nepříliš lichotivou analýzou lidské povahy, v níž vystupují protagonisté živí i mrtví a hrdinou je i samotná země, krajina představující jakési kolektivní vědomí.

Kniha jihokorejské spisovatelky Han Kang, autorky kontroverzního románu Vegetariánka, jehož anglický překlad vzbudil před pár lety mezinárodní pozornost, zaujme tuzemského čtenáře především ze dvou důvodů: jednak svou nadpozemskou jinakostí, která je pro východoasijskou literaturu typická, ale Han Kang ji pozvedá na vyšší úroveň, v níž se prolínají světy živých a mrtvých, za druhé pak samotným tématem – tím je občanské povstání ve městě Kwangdžu a jeho následné krvavé potlačení, k nimž došlo v Jihokorejské republice v květnu roku 1980. Jemná, hluboce reflexivní lyričnost, s níž Han Kang všechno zachycuje, je s tragikou výše zmíněné události zdánlivě neslučitelná, a přece v rámci nezvykle osobního románu dokonale funguje. Neurčité myšlenkové pochody, rozmlžené snové představy a magické jinosvětské obrazy, protkané šelestěním větru a vlněním stébel trávy, se mísí s konkrétním a syrově realistickým bodem dějin – šokujícím masakrem, který místní autority nejenže roky tajily před zbytkem světa, ale o němž neměli dlouhou dobu ponětí ani samotní Jihokorejci.

Autorka, která se v provincii Kwandgdžu narodila, a události, jimiž se v románu zabývá, jsou pro ni tudíž velmi osobní, k tématu jako obvykle přistupuje velmi netradičně. Na přesná historická fakta je skoupá; nečeká nás žádné chronologicky věrné zmapování dějin ani zevrubné fyzické popisy, které by z knihy dělaly historický román. Časová osa je naopak velmi rozvolněná a mnohem větší důraz je kladen na vjemy a myšlenky protagonistů: „Pootevřeš oči, aby víčka oddálila jen úzká průrva, a podíváš se na jinany rostoucí před úřadem provinční správy. Jako by se mezi chvějícími větvemi měl každou chvíli zhmotnit neviditelný vítr. Jako by dešťové kapky, mající zatím podobu par rozptýlených v povětří, měly najednou zkapalnět a snést se nad tvoji hlavu, zářící jako průsvitné kapky.“

Neobvyklý je i způsob, jakým Han Kang do děje zapojuje jednotlivé vypravěče. Těmi jsou jednak živí protagonisté z masa a kostí – především mladí studenti, které více než nějaké politické přesvědčení žene idealistická potřeba postavit se na stranu spravedlnosti a nenásilí –, ale také duše zemřelých. Ty se vznášejí nad obecným děním a z vyvýšené perspektivy pozorují členy svých rodin či přátele, kteří je ve zmatku těsně po útoku zoufale hledají, případně sledují svá vlastní zohavená a rozkládající se těla, s nimiž se už nedokážou ztotožnit. Netradiční vyobrazení života po životě je v podání Han Kang lyricky smutné, ojedinělé a prosté obvyklých klišé.

Hrdinové románu, Tongho, Čongde, Unsuk a další, jsou nevinní mladí lidé s dobrými úmysly a jejich smrt či utrpení, způsobené bezohlednou krutostí a šokujícím násilím ve vězení nebo při výsleších – v krutých scénách, které sem tam problesknou autorčinou lyrikou a zasáhnou nás s nebývalou silou –, je tragédií bez ohledu na místo a čas. „Řídký krvavý sekret a nepolevující hnisavý výtok. Páchnoucí sliny, krev, slzy a hlen. Moč a výkaly ulpívající na mém spodním prádle. To bylo veškeré mé vlastnictví. To jsem byl já sám. Byl jsem kus masa hnijící uprostřed toho všeho,“ popisuje ve svých vzpomínkách jeden z vyslýchaných. Stejně univerzální jako nespravedlnost a ponížení je i bolest matky, která ztratila dítě, nebo utrpení obětí, jež sice vyvázly živé, ale po otřesných zkušenostech nejsou schopni pokračovat v normální existenci a často volí sebevraždu, případně se zcela izolují od ostatních.

Z toho důvodu je román spíše než pojednání o konkrétní historické události – která je sama o sobě důležitá, ale v rámci konečného poselství knihy ne zase tak zásadní – zevrubná a nepříliš lichotivá analýza lidské povahy. Na povrch sice kromě faktů o výše zmíněném krveprolití vyvěrají í i další témata konkrétně spjatá s danou dobou a Jižní Koreou – práva pracujících, regionální diskriminace občanů, postoj ke komunismu v zemi těsně sousedící se Severní Koreou i zneužití této blízkosti v politický prospěch –, avšak autorce jde především o člověka jako takového. Zajímá ji jednotlivec zasažený okolnostmi a také samotná země, krajina představující jakési kolektivní vědomí. I z toho důvodu je přírodní lyrika prostupující románem tak příhodná – déšť pláče nad oběťmi a mísí se s jejich krví, ševelení větru ve větvích stromů připomíná šepot duší zemřelých a na hrobech zapomenutých padlých roste tráva.

Román Kde kvete tráva, spisovatelsky velmi osobní projekt, korunovaný epilogem ve formě zpovědi, v němž autorka hovoří přímo ke čtenáři a vyjasňuje si svůj vlastní postoj k palčivým událostem, které se jí těsně dotýkají, je čtenářsky náročnějším počinem: svou melancholickou lyričností připomíná báseň a postrádá epičtější kontury či ucelenější děj, které obvykle napomáhající orientaci v textu. Místy je pro svou rozvolněnost a hojně užívanou techniku proudu vědomí takřka neuchopitelný – i to je však pro Han Kang a její poetiku koneckonců typické. Když pomineme spisovatelskou zručnost – autorka dovede udělat básnický zážitek i z popisu tlející mrtvoly –, kniha je významná ještě z jednoho dalšího důvodu: stejně jako do menší míry Vegetariánka totiž ukazuje Jižní Koreu, kterou typický Zápaďan obvykle vnímá jako demokratický, pokrokový a civilizovaný protipól diktátorské Severní Koreje, ve zcela odlišném světle. Román Kde roste tráva je univerzální, moderní a hlavně nadčasový počin, jenž stihl od svého vydání posbírat sličná ocenění a Han Kang utvrzuje v postavení jednoho z nejvýznamnějších současných jihokorejských autorů.

 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Petra Ben-Ari, Euromedia – Odeon, Praha, 2018, 224 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

70%

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Petra Ben-Ari,

V prvnim uryvku asi doslo k chybe pri prepisu, "zářící jako průsvitné kapky" - v prekladu jsou tusim zarici drahokamy, kapky by se ve vete opakovaly.

Johana Labanczová,

Omlouváme se za překlep, opraveno, Díky za upozornění.

Jiří V.,

"postavení jednoho z nejvýznamnějších současných jihoasijských autorů".
Jižní Korea asi není úplně na jihu Asie, to bychom mohli do jihoasijských autorů počítat i Japonce. :-)