Petr A. Bílek o literární kritice
iLiLaboratoř: O tahu pěšákem na literární šachovnici

Petr A. Bílek o literární kritice

Zasazovat knihu do kontextu a odpovídat na otázku, co se jejím vydáním změnilo – taková je podle profesora Petra A. Bílka v současnosti hlavní role literární kritiky. O tématu mluvil na prvním ze šesti workshopů iLilaboratoře kritiky. Ten se zaměřil na úkoly literární kritiky a na její vymezení v různorodém a živém, často až poměrně divokém prostoru reflexe knižní produkce na internetu.

Co by v dobré recenzi nikdy nemělo chybět, a co tam naopak být nemusí? Co je hlavním úkolem kritika? Jak dílo hodnotit a zasazovat ho do kontextu? A jak v dnešní době reflektovat literaturu, když na internetu málokdo umí rozlišit mezi informacemi poskytovanými erudovanými kritiky, nadšenými čtenáři a pracovníky marketingu jednotlivých nakladatelství? Na tato témata s redakcí iLiteratury debatoval Petr A. Bílek z Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK, jeden z hostů první iLiLaboratoře literární kritiky.

Čtenář na rozdíl od profesionálního kritika většinou usedá ke knize především proto, aby si užil dojem z ní. „A tu přichází kritik, aby soudem, rozborem, srovnávacím a analytickým postupem tuto rozkoš zeslabil, tento požitek zrušil, tento dojem, který právě svou jednotností a plností tak mocně ovládá duši, rozložil na složky, na součinitele, na nepatrné duševní prvky. (…) avšak kritika z těchto životných konkrétních jevů odvozuje suché, abstraktní zákony, povšechná a obecná pravidla,“ citoval Bílek dílo Arne Nováka Kritika literární z 20. let 20. století. Tehdy ovšem dominovala tištěná média, a úloha kritiků se tak od té doby nutně změnila.

O sto let později, v dnešní éře on-line zdrojů, do pole literární recepce vstupují – vedle těch tištěných – také kulturní rubriky v internetových periodikách, reklamní a marketingové materiály, booktubeři i fanouškovské portály. Hranice mezi fanouškovskou zprávou o četbě, odbornou kritikou a PR sdělením je pro běžného příjemce značně zamlžená a postupně se i nebezpečně stírá.

workshop1Jaká je tedy současná literární kritika a co by měla reflektovat? Petr A. Bílek formuloval pět tezí:

Literární recenze ztratily schopnost informovat o knize, nemají větší vliv na její prodej. „Jedním z tradičních úkolů literární kritiky bylo upozorňovat na určité knihy a informovat o nich. Už se však ztratily hranice a povědomí o tom, co je seriózní a profesionální výkon, a co je naopak dobrovolná nebo placená propagace určitého typu knížek. PR oddělení, blogeři, booktubeři a influenceři se o šíření informací postarají lépe. Seriózní recenze s nimi v tomto ohledu nemohou soutěžit.“

Literární recenze se nepíšou ani tak pro současnost, jako spíš pro budoucnost – proto, že jsou a navždy budou dokladem o recepci daného titulu, dané literární produkce. „Vzhledem k prvnímu bodu je dopad recenzí v současnosti sporný. Velká výhoda seriózních webů je ovšem v tom, že jsou archivovány, tyto recenze tedy zůstanou jako doklad o literární recepci pro další generace.“

Právě zřetel k recepci se stal součástí standardního akademického výkladu, online recenze mají a budou mít výhodu v dostupnosti. „Způsob práce s literárními texty se na akademické půdě v posledních dvaceti či třiceti letech změnil: hodnotí se nejen struktura a význam díla, ale i jeho dobový a případně i následný způsob vnímání. Pokud o nějaké současné knize bude někdo v budoucnosti psát diplomku, bude jistě dohledávat i dobové recenze. Přijde mi symptomatické a důležité, že recenze by na rozdíl od blogů neměly zmizet. Budou dokladem o tom, jak se s daným dílem popasovávali kultivovaní recenzenti.“

Kromě tradičních úkolů, jako jsou interpretace a hodnocení, by základním úkolem recenzování měla být i kontextualizace. „Jde o individuální interpretační výkon, kterého ‚běžný‘ čtenář není schopen. Já každou vydanou knihu beru jako určitý posun na ‚literární šachovnici‘. Tu šachovnici znám, tím pádem vím, kde je král a královna, a jsem schopen určit, že vydání knihy je například tah pěšákem. Recenzní výkon by namísto nějakého důrazu na hodnocení, především to kladné, měl spočívat v interpretačním aktu – někam ty knížky přiřadit.“

Základní recenzentova otázka by tudíž měla znít: co to znamená, že daná kniha vyšla? Co se stalo tím, že daná kniha vyšla? „Recenze jsou dnes občas bohužel jen nahodilými výkřiky, vzniklými z nutnosti rychle něco napsat. Ty nemají chuť a čas se ptát, co se vydáním té dané knihy změnilo. Co se například stalo tím, že vyšel Topolův Citlivý člověk? Jak se ta zmiňovaná šachovnice přepsala?“

Co by tedy mělo podle Petra A. Bílka být současným úkolem recenzentů? „Pouhé hodnocení mi připadá jako anachronismus. Podstatnější je aspekt toho samotného interpretačního výkonu. Recenze by měla být i jakýmsi zasíťováním, pokusem o nalezení souvislostí. Úkolem recenzenta je říct: ta kniha vyšla, a co to znamená? Jak se díky ní proměnila literární šachovnice?“

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

E. U. Garp,

Nerozumět řeč vašeho kmene.

mruk,

mruk sec sakra mus, milé béčko; z brna je trávníček ne? a víte co se vo něm řiká v praze? teda esi narážíš na tohle mruk

E. U. Garp,

Myslím, že iliteratura na i-kanon vůbec nic, Mruku. Znáš ten vtip o muzikantovi z Brna, že jo? :)

BA,

ikanon připomíná díly Teorie velkýho třesku, kde se Sheldon Cooper pokouší o sarkamus.

redakce,

To JUC. A. Tížek: Celý náš projekt je interní záležitost s tím, že věci, které mají přesah pro odbornou i širokou veřejnost, šíříme dál zejména prostřednictvím shrnujících článků (právě připravujeme další). Poskytovatel grantu má v propozicích povinnou publicitu, s tím je spojené to, že o jednotlivých událostech informujeme, přestože jejich obsah je částečně určen opravdu jen pro naše redaktory.

mruk,

mruk co vy na i-kanon, parto? mně se pajšl natřásal jak kdysi u studia kamarád mruk

JUC. A. Tížek,

Vážená redakce,
neuvažujete o zpřístupnění těchto diskusí širší veřejnosti? Rád bych se pokochal názory Vámi sezvaných kritiků, pouhé referování o Vašich dobrodružstvích ve mně vyvolává čirou závist...
Se srdečným pozdravem
AT

Jakub Ehrenberger,

Děkuji redakci za celou iniciativu seminářů a konkrétně i za shrnutí postřehů prof. Bílka k současnému stavu literární kritiky a její roli. S některými tezemi nezbývá než souhlasit, zejména v online prostoru se skutečně zdá, že se rozdíly mezi profesionální kritikou, knižními doporučeními nadšenců z řad "laiků" a nenápadnou placenou reklamou stírají, o tom, že literární kritika v tradičním slova smyslu má už léta na recepci knih menší vliv než třeba před půlstoletím, ani nemluvě. Souhlasím též s tím, že recenze je sice v obvyklém pojetí publicistický text, v němž by mělo zaznít nějaké hodnocení, respektive ne/doporučení, hodnotící část ale nemusí být nutně jeho stěžejní či nejdůležitější součástí. Ve výsledku totiž podle mě není důležité, co si sám/a recenzent/ka o knize myslí, ale jestli dokáže knihu komplexně prezentovat tak, aby si čtenáři o ní mohli udělat pokud možno věrnou představu a na základě ní se rozhodnout, zda je zajímá. K tomu může hodně dopomoci zmíněné zasazení do určitého kontextu (historického, tematického, stylistického, autorského, žánrového či jiného), stejně jako pokus o interpretaci důležitých témat apod. Samozřejmě půjde vždy o určité zobecnění, jinak to ani nejde. V ideálním případě by ale čtenáři po dočtení recenze měli vědět, na čem jsou a co mohou nejspíš očekávat, když po knize sáhnou, a to bez ohledu na samotný ortel recenzenta/tky. Pátrá-li někdo po tzv. odpočinkové četbě, která neklade přílišné intelektuální nároky, mohou být právě kritická slova o chybějících literárních ambicích klíčovou informací recenze, vychvalování svérázného jazykového projevu zase může některé tradičnější čtenáře od četby odradit apod. Mezi "procentuálním" hodnocením a množstvím čtenářů, jak známo, nemůže existovat přímá úměra. Osobně považuji za prospěšné, když se recenze stává impulzem k zamyšlení, zda by kniha přece jen nebyla zajímavou čtenářskou volbou ("Knížku o Africe jsem vlastně nikdy číst nechtěl, ale tohle zní zajímavě..."), upozorní na něco nového či doposud přehlédnutého ("Neměla jsem ponětí, že tento typ knih vychází i česky... To je zajímavé, já tuhle postavu chápal úplně jinak..."), prostě zanechá alespoň nakrátko drobnou mentální noticku: "Aha, takže ten Nor píše o svém životě, dobré vědět... / Cože? Komiksové dějiny feminismu?") Spousta titulů a informací se tím dostává do povědomí veřejnosti a tvoří podhoubí, na němž se zájem o konkrétní tituly realizuje. Nesouhlasím naopak s představou, že by recenze měly vznikat s ohledem na budoucnost, jak to trochu vyznívá. Tady vnímám určitou profesní deformaci pana profesora coby akademika. Má naprostou pravdu v tom, že archivované recenze se mohou stát cenným zdrojem informací pozdějších studentů a badatelů, nemůže to být ale primární účel jejich vzniku, či dokonce hlavní motivace pro sepsání recenze, a to ani na archivovaném online webu jako iLiteratura. Podle mě se musíme v první řadě obracet k současnosti. Redaktorky a redaktoři v denním tisku - alespoň doufám - také nesepisují články o každodenním dění s myšlenkou, že jednou možná poslouží historikům při rekonstrukci dané doby. Primárně chtějí informovat současnou veřejnost a až sekundárně mohou tyto příspěvky nabýt historické výpovědní hodnoty. U recenzí i dalších publicistických článků by tomu nemělo být jinak.

mruk,

mruk skvělá volba, milí íliterátčíci, já bych nechtěl bejt zdokonalenej vod nikoho jinýho mruk

jovanka,

Náš článek jen shrnuje hlavní body debaty. K rozhořčeným reakcím možná třeba dodat, že ona propíraná potřeba kontextualizace, upřesnění pohybu na zmíněné šachovnici, zazněla zejména jako připomenutí toho, že recenze nemá spočívat v otrockém a zdlouhavém převyprávění děje. Ad "Januška": pan prof. Bílek přijal naši pozvánku k debatě a nic si v ní autoritativně neprosazoval, chtěli jsme znát jeho názor a on se s námi o něj podělil - "kh" a "Tereza Knotková" to vyjádřili pěkně. Ad "ag": vyklízet pole se nechystáme, zpětná vazba a pozitivní reakce našich čtenářů nás v tom jen podporují. Děkujeme.

Tereza Knotová,

Ad Januška. Dobrý den, řekla bych, že tím "znám literární šachovnici" nebylo míněno "já, Petr Bílek, ověnčen akademickými tituly a hodnostmi znám literární šachovnici", ale spíše "já, literární kritik, který jsem ledasco přečetl a prostudoval literární dějiny, teorii a kritiku, vidím literární šachovnici, nutně složenou známými i neznámými, ale z mého úhlu pohledu (já vidím, nikoli je tu), se tato kniha jeví tímto pohybem". Navíc každá kniha znamená přinejmenším pohyb pěšákem, protože každá chce něco říci, na něco odpovědět. Čtení knih, byť ze sekce relax, není hraní tetrisu.

kh,

Otázkou by pak stálo, co se místo kategorizace ("škatulkování") nabízí. Bezpředmětné myšlení?

Januška,

Pan Bílek tvrdí, že "literární šachovnici" zná. To je ale diskutabilní. Domnívám se, že by každý recenzent měl pokaždé znovu prokazovat svou znalost a orientaci, a tím spíš, pokud jím je profesionální literární kritik ověšený akademickými tituly a hodnostmi. A měl by také prokazovat jakost své znalosti, to, jak onu "literární šachovnici" zná, jakou optikou na ni nahlíží. A prokazovat to až v psané recenzi je pozdě, to nestačí. Dále by mě zajímal rozdíl mezi "hodnocením" a "interpretačním aktem", který pan Bílek zavádí, když říká, že místo důrazu na hodnocení by recenze měla být "interpretačním aktem". Bílkovo "někam ty knížky zařadit" je pouze odrazem odvěké literárněvědné potřeby škatulkovat popisované dílo. Bílkovo volání po kontextualizaci literárních děl není ničím jiným, než umrtvováním živých literárních děl. Bílek potřebuje literární dílo jako muzeální exemplář, aby ho mohl pohodlně škatulkovat a lepit na něj literárněvědné kategorie, aby jím mohl svévolně šoupat a určovat jeho místo v literatuře. Bílek se prostě nechce smířit s tím, že každé literární dílo si své místo v literatuře hledá do značné míry autonomně, bez ohledu na názor profesorů. Základní otázky, které by si recenzent měl podle Bílka klást: Co znamená, že daná kniha vyšla? Co se stalo, co změnila - to jsou ale otázky na které přeci žádná recenze nemůže, nesmí a neměla by odpovědět! Kdyby na tyto otázky mohl recenzent odpovědět, znamenalo by to, že je téměř vševědoucí a že dokonce ví, co se stane. V době vydání díla nelze odpovědět na otázku, co znamená, že byla vydána. Recenze je malomocná i k tomu, aby odpověděla na otázku, co její vydání změnilo nebo změní. Copak recenzent zná budoucnost? To jsou otázky, na které dává odpovědi čas, nikoli literární historik a kritik, byť by byl profesorem. Pan Bílek si prostě jen nárokuje autoritativní pozici v rámci "literární šachovnice". Pan Bílek prostě jen chce být respektován a možná i uctíván jako absolutní autorita. Hledání souvislostí literárního díla je jistě potřebná věc. I ta ovšem může končit karikaturou, například když recenzent řadové básnické sbírky popisuje sociální zázemí a původ autora, nakladatelství, v němž vydává, apod. A to se tady dělo, tohle už máme, doufám, za sebou. A jestli panu Bílkovi hodnocení připadá jako anachronismus... možná, že anachronismem jsou naopak Bílkova hlediska. Jako literární historik by snad však mohl když už ne vědět, pak alespoň připustit, že anachronismem je dnes možná sám pojem anachronismu - po období literárního postmodernismu je to přeci téměř jisté. Takže: Ne, pane Bílku. Pište si, interpretujte si, ale hlavně prosím Vás nechtějte být kvůli tomu uctíván jako absolutní autorita.

ag,

Dobrý den, děkuji za reakci a omlouvám se, můj předchozí příspěvěk byl asi příliš plamenný. Ne, myslím, že dobrá recenze určitě nemusí prodeje zvednout, ale měla by je ovlivnit tím, že si běžný, literární vědou netknutý čtenář řekne "tohle zní zajímavě", anebo "tohle není pro mě", protože už zná vkus "svého" recenzenta a důvěřuje mu (proto taky recenze na rozdíl od reklam bývají podepsané). iLiteratura tohle (alespoň pro mě) zatím zajišťuje skvěle, takže bych byl nerad, kdyby měla tendenci vyklízet pole s tím, že jsou youtubeři a marketingová oddělení stejně úspěšnější. Vlastně je to podobné jako s tím zpravodajstvím; taky bych byl nerad, kdyby to Respekt zabalil s odůvodněním, že Parlamentní listy čte víc lidí, takže se nemá cenu o něco snažit.

jovanka,

To ag: My to nevnímáme takhle preskriptivně. Je dobré pokusit se na to, co děláme, podívat i z odstupu. A rádi nasloucháme druhým. Tj. i váš názor je pro nás zajímavý. Jinak ale: snad nechcete tvrdit, že recenze je dobrá, jen když zvedne prodeje?

ag,

Co když se vydáním knihy nezměnilo vůbec nic? A co když autor ani nic změnit nechtěl? Ruku na srdce: kolik knih recenzovaných na iLi v kategorii Relax představuje na té pomyslné šachovnici aspoň pohyb pěšákem? Znamená to, že by se takové knihy neměly recenzovat? Mám přesně opačný názor než pan Bílek: recenze vždycky má být vodítkem pro veřejnost a její ambicí by mělo být ovlivnit potenciální čtenáře, a tedy prodeje. Pokud se tak neděje, znamená to, že recenze nesplnila svůj úkol. Reakcí by ale přece měla být snaha o větší dopad recenze příští, ne rezignace a nasměrování úsilí k úzké elitní skupince recenzentovi podobných, případně jen k budoucnosti. Zpravodajská stanice, na kterou se nikdo nedívá, má problém a tvrdit, že záměrně cílí jen na budoucí historiky, podle mě působí jaksi poraženecky.