Nuda v době pandemie
Červinková, Magdaléna: Zločin v době pandemie

Nuda v době pandemie

Jeden z prvních českých románů, který je zasazen do období covidové epidemie, bohužel přináší jen podprůměrnou kriminální zápletku. Samotná pandemie tu navíc funguje jen jako kulisa z rozhlasových zpráv.

Přestože je psaní knih nevděčná, mizerně nebo nulově honorovaná činnost, která navíc už ani nemá onu společenskou vážnost jako před třiceti nebo padesáti lety, stále u nás existuje značné množství lidí, kteří z nějakého důvodu touží vidět své jméno vytištěné na knižní obálce a mají pocit, že jsou dostatečně talentovaní. Česká nakladatelství jsou trvale zahlcena texty takových nadšenců (nebo grafomanů) a většinu z nich odmítají. Dříve to ti agilnější a sebevědomější řešili tím, že si knihu buď vydali vlastním nákladem, případně nějakému ekonomicky ne zrovna nejúspěšnějšímu nakladateli nabídli uhrazení nákladů výměnou za vydání knihy pod jeho značkou.

Už několik let ale mají tito lidé k dispozici „nakladatelskou službu“ Pointa, která je součástí gigantu Albatros Media. Ta všem začínajícím (i zavedenějším) nabízí, že jim s pomocí crowdfundingu text vydá, navíc s potřebnou redakcí. A protože částky potřebné k vydání knihy nejsou zas tak vysoké (pohybují se v řádu desítek tisíc korun), často se vydání takových knih zadaří: zvláště když má autor nebo autorka dost přátel, případně rozvětvenou rodinu, jejíž členové na splnění literárního snu rádi přispějí. Činnost Pointy tak lze vnímat jako chytrý byznys, jako vítanou službu začínajícím autorům, ale také jako zaplevelování už tak přesyceného českého knižního trhu. Žádná kniha z Pointy si zatím nezískala nějak výraznou pozornost kritiky a čtenářů, recenzenti je navzdory aktivnímu PR spíše ignorují, protože se celkem logicky zdráhají ztrácet čas s textem, který ani neprošel sítem standardních procedur v nakladatelství.

Detektivka Magdalény Červinkové, vydaná v Pointě koncem listopadu, nicméně recenzentský zájem vzbuzuje, a to chytlavým titulem Zločin v době pandemie. Ten sugeruje dojem, že jde o jeden z prvních románů zasazených do neobvyklé doby, která stále ještě neskončila. Rovnou dodejme, že je to spíše šikovný marketingový tah, protože autorka vůbec nevyužívá příležitostí, které skýtaly vyprázdněné ulice, zamčené obchody a restaurace a lidé uzavření ve svých bytech a domech v prvním, nejhorším lockdownu předloni na jaře. Pandemie se tu odehrává jen v rozhlasových zprávách, které autorka zařazuje na počátky kapitol a které, jak čtenář postupně zjistí, nemá smysl číst, protože k příběhu nic nedodávají a působí, jako by jejich účelem bylo spíš natáhnout nepříliš dlouhý a celkově dost řídký příběh. Ten by se přitom mohl odehrát za pandemie stejně jako kdykoli jindy, ani nemoc, ani protiepidemická opatření v něm nehrají velkou roli.

Jde o podprůměrnou whodunitku, která zkouší využívat aktuálních odhalení kolem sexuálního predátorství. Začíná tím, že se vlivný politik Douba seznámí s pohlednou studentkou Monikou, pozve ji k sobě domů, omámí a ve spánku znásilní. Šokované a deprimované dívce chvíli trvá, než vše oznámí policii, takže důkazy scházejí a politik vše popře, v čemž ho podpoří i manželka. Studentku naopak nepodpoří ani její přítel, ani rodiče, což je od autorky krajně účelové, jakkoliv se snaží tuto absenci podpory, přerůstající až v nevraživost, vysvětlit žárlivostí dvou starších žen, Moničiny matky, která zapuzením dcery získává manžela více pro sebe, a matky jejího přítele, která vztahu nepřeje. Když už připustíme vyhrocenou možnost, že by nějaká matka byla tak bezcitná a odmítla pomoci znásilněné dceři, stále tu zůstávají obě nepravděpodobně pasivní mužské postavy, které nejsou schopné Monice ani zavolat, aby si vyslechli její verzi událostí, a veškerou aktivitu nechávají na záludných ženách. Ale autorka potřebovala svou hrdinku dostat úplně na dno, aby mohla vyhrotit situaci.

Vyšetřovaný zločin se nicméně odehraje až poté, když někdo otráví zmíněného padoušského poslance Doubu. Následné vyšetřování není ničím moc zajímavé, Červinková nezvládá základní dovednost tvůrců detektivek, totiž svádět čtenáře falešnými stopami na nepravé podezřelé. Těch ostatně není moc a žádný soudný čtenář nevěří, že by zločin mohli spáchat. Policisté se sice k pachateli blíží, ale žádné překvapivé dedukce se od nich nedočkáme a vrah se nakonec přizná sám. Ději scházejí zvraty i napětí, tak jej autorka alespoň zpestřuje romantickou linkou mezi vyšetřující policistkou a advokátem a přítelem zavražděného; ale ani z toho žádný dramatický konflikt nevzejde. Konvenčně vyprávěný děj doklopýtá do konce, aniž by něčím zaujal.

O autorce se z obálky knihy nic nedozvíme, na internetu lze zjistit, že už jednu knihu vydala v roce 2020 u „nakladatelství“ Mojekniha.cz, které podobně jako Pointa využívá crowdfunding. Nebýt mnohoslibného názvu, asi by Zločin v době pandemie dopadl jako většina knih z Pointy – tedy nepovšimnut. Spokojeně by vegetoval mezi autorčinou rodinou, přáteli a fanoušky, kteří jí přispěli na vydání. Možná je tedy na místě omluvit se Magdaléně Červinkové za nevyžádanou recenzi a popřát jí hodně štěstí při shánění prostředků na vydání další knihy. Se slibem, že žádnou její knihu již recenzovat nebudeme a patrně ani žádnou jinou knihu z Pointy či dalších „nakladatelských služeb“.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

AM / Pointa, Praha, 2021, 176 s.

Zařazení článku:

krimi

Jazyk:

Hodnocení knihy:

40%

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

ijcro,

Crowdfunding vede vždycky k nějaké užší fan skupině a tím pádem to nemá tu správnou vypovídací hodnotu. Jak se říká, mohu být příznivcem jakéhokoliv díla, ale nemusím nic z toho číst ;)

Pavel Mandys,

Neredukujme činnost nakladatelství jen na vydělávání peněz. Mnoho českých nakladatelů (a skoro bych si troufl tvrdit, že většina, protože počtem nadšenci v téhle branži asi stále převažují) vydává knihy, u kterých dopředu vědí, že jim žádný zisk nepřinesou (poezii, náročnou prózu, debuty i mnohé překlady). Ale protože chtějí vydávat dobrou literaturu (jakkoliv lze kritéria dobré literatury vždy podrobit kritice), opakovaně se do toho pouštějí. Nakladatelská značka představuje první filtr pro čtenáře, dalším jsou recenze a literární ceny. Nakladatelské služby toto nedělají, kvalita rukopisů je v principu nezajímá, respektive její "posouzení" nechávají na crowdfundingu.

ijcro,

V tom je jádro pudla – zjištění umělecké úrovně a odhadnutí čtenářské atraktivity.
Nikdo vám ale o díle natvrdo nenapíše, že je mizerné umělecké úrovně a má nulovou přitažlivost pro čtenáře; jen se to kulantně obaluje a jen pro nějaká repre díla, vytažená zrovna na světlo bóží, exemplárně vymáchá.
Nakladatelé vidí spíš zcela jiné věci, pokud se autor správně trefí do vkusu redakce či mainstreamu doby, které slibuje vysoký zisk pro nakladatele, anebo jiným způsobem přesvědčí o ekonomické výhodnosti, která zase zpětně prozrazuje cosi o oblíbenosti autorových textů mezi širokou čtenářskou obcí.
Vždyť nezáleží na tom, jak je dílo dokonalé, ale jak je načasované do mainstremového očekávání, jaký má marketing, který kolem něho vytvoří aureolu pro případný úspěch anebo jaká nastaví budoucí očekávání na základě nějaké jiné, zcela nesouvisející věci či události.
Základní problém ale spočívá v nemožnosti určitých autorů nabídnout svoje dílo do standardních streamů, budou odmítnuti vždycky, protože jejich díla jsou fakt špatná (a nikdo jim to nechce říct) anebo jsou jen špatně načasovaná a nikomu se do toho marketingu nechce. Pokud takový autor rezignuje a pouze hodí svou práci na internet (libo-li jak), tak jeho dílo tam leží jako na hromadě odpadků s různě nastavenou dobou použitelnosti a záleží jen na náhodě, jestli si ho vůbec někdo všimne.

Pavel Mandys,

Sítem nakladatelských procedur jsem měl na mysli především rozhodování redakce, zda rukopis vůbec vydat, kdy se posuzuje umělecká úroveň a/nebo čtenářská atraktivita. Za Pointu toto rozhodnutí dělají čtenáři-fanoušci.

ijcro,

Pecenze je velmi zaujatá.
Pointa dělá prostě to, co umí nejlépe - sesbírá peníze na vydání a knihu uvede na knižní trh. Není pravda, že nevěnují knize patřičnou pozornost, viz tvrzení "neprošel sítem standardních procedur v nakladatelství". Je to Albatros, takže můžeme očekávat, že mají svá standardní síta procedur dozajista nastavená.
Je otázka druhá, jak si na trhu kniha povede mezi zavedenými autory, po kterých čtenář sáhne raději než po nezavedeném, neznámém anebo nepropagovaném jméně. Mnohdy stačí jediná mírně plejorarivní věta, která může shodit vcelku dobré dílo anebo naopak, může vzbudit až nemístný zájem o škvár, aniž si to dílo zaslouží. To je ale ta neviditelná ruka trhu, které sem tam někdo musí pomoci (většinou to dělá scým PR nakladatel nebo knihkupec, pokud autor není mediálně zdatný či známější jedinec).
A mimochodem, vyzdvihují se jen dílka úspěšná, o těch méně úspěšných se moc nemluví, a když, tak se vypíchne jedno, jako třeba v téhle repre recenzi a rozmázne se za všechy ty ostatní.

Reg,

Většinou je to skutečně marnost. Co se týká Pointy, občas se tam objeví docela dobrá dětská kniha, v jiných žánrech je to... slabé. Přinejlepším.

Pavel Mandys,

Možná, ne, možná ano, neodvážím se to posoudit. Z důvodů uvedených v recenzi nemám ani já ani kolegové v redakci produkci těchto "nakladatelských služeb" příliš načtenu.

Filip,

Drsná recenze. Přiznaně elitářská, ale tím pádem zajímavá. Jen odsouzení všech počinů vydaných Pointou (přiznám se, nevěděl jsem, že patří Albatrosu) a dalšími "nakladatelskými službami" mi přijde poněkud přehnané. Skutečně je to taková konstantní bída? Bez jakýchkoli světlých výjimek?