Nicolas Lebel se s touto knihou dostává mezi české čtenáře vůbec poprvé. Ve Francii se řadí mezi pravidelně vydávané a oblíbené autory, stále však ještě nepronikl mezi špičku francouzské detektivní literatury a mezinárodně vydávané autory bestsellerů, jako jsou i u nás známí Bernard Minier či Franck Thilliez. Na svém kontě má Lebel desítku knih, kromě thrillerů rozdělených do dvou sérií napsal také tři sbírky poezie a několik povídek. V březnu tohoto roku vyšel ve francouzštině pod názvem La Ruche (Úl) čtvrtý díl série Les Furies (Fúrie). Štvanice je první a česky zatím jediný vydaný díl této série, autor za něj v roce 2021 obdržel hned několik francouzských ocenění za nejlepší detektivku roku, včetně Prix Polartifice a Prix Griffe Noire.

Na začátku příběhu jsou detektivové pařížské kriminálky povoláni do bytu, ve kterém má někdo držet rukojmí. V bytě jsou následně objeveny dvě mrtvoly, vrah ale mezitím zmizel. Už od začátku působí celý případ velmi netradičně, mrtvol rychle přibývá, detektivové jsou pod tlakem ze strany vyšetřující soudkyně, a všechny stopy ukazují, že se další obětí vrahů má stát láska z mladí jednoho z vyšetřovatelů. Důkazů vzbuzujících otázky je více než odpovědí: co například znamená kryptický deník či CD s vážnou hudbou nalezené na místě vraždy? Je do celého případu zapletena tajemná mezinárodní skupina zabijáků? A jak s případem souvisí temná minulost Jihoafrické republiky? Jedna věc začíná být brzy jasná: v centru Paříže někdo rozpoutal hon.

Případu se ujímají komisař Paul Starski a jeho kolegyně Yvonne Chenová. Komisař je policajt ze staré školy: pravidla a zákony bere jen jako doporučení a osobní život se mu kvůli práci hroutí, jeho žena se chce rozvést a on zrovna musí dětem říct, že jim umírá pes. Starski je tedy prototypem ztrápeného vyšetřovatele ze severských detektivek, který se objevuje už od prvních románů Sjöwallové a Wahlööho, novější příklad nabízí Jo Nesbø. Chenová je Starského přesný opak, mladá a zodpovědná, přesto však loajální a ochotná komisaře podpořit za každé situace. Nesourodá dvojice detektivů je pouze jedním z množství prvků nepřímo odkazujících na nespočet děl, a to včetně severského seriálu Most či filmové série Smrtonosná zbraň.

Děj knihy se odehrává během několika málo dní. Čtenář je společně s detektivy vhozen do víru událostí a okolností, které se mohou každou chvíli změnit a kde nic není jisté. Postavy jsou představené za pochodu, a autor tak hned od začátku nasazuje vysoké tempo a zvládá je po celou dobu nejen udržet, ale dokonce i stupňovat. Ke čtivosti, která se v českém překladu rozhodně neztratila, přispívají krátké kapitoly s otevřenými konci: čtenáře nutí nepřestávat v četbě.

Kniha je vystavěna tak, že příběh není i přes svou komplikovanost nikdy nepřehledný. Pravidelně dávkované jsou nejen akční scény, ale také zvraty, z nichž jen některé se dají odhadnout díky detailům či stopám roztroušeným nenápadně v textu. Umně včleněné jsou také retrospektivy, které se začínají vyjasňovat až s postupujícím dějem, na začátku tak příběhu dodávají nádech tajemna.

Nejslabším článkem Lebelovy knihy je snaha o odlehčení a humor. Ten se projevuje především neustálými narážkami na příjmení detektiva Starského (jelikož je takřka shodné se jménem jednoho z detektivů ze známého amerického seriálu Starsky a Hutch). Tato snaha však většinou vyzní naprázdno a spíše narušuje pečlivě budovaný, vážný a naléhavý tón příběhu.

Druhá výhrada směřuje k závěru příběhu, který se bohužel neobejde bez trochu delšího vysvětlování a rozjetý děj se tím na chvíli trochu nechtěně pozastaví. Několik posledních stránek naštěstí děj opět nabírá tempo a přináší překvapivé vyústění i příslib pokračování. Protože se jedná o první díl série, zůstávají některé otázky na konci nezodpovězeny. Přesto je příběh hlavních postav dostatečně a uspokojivě zakončený, a kniha se tak dá číst i jako samostatné dílo.

Veškeré prvky, z nichž je děj sestaven, už i méně zkušený čtenář detektivek někde viděl. Potkává se zde hned několik podžánrů detektivní a thrillerové literatury, od záhady zamčeného pokoje až po politický konspirační thriller. Mozaika zdánlivých klišé je však poskládána dostatečně originálním způsobem a výsledný obraz díky tomu nepůsobí příliš derivativně.

Čtenáři knihy musí přijmout, že Štvanice se nesnaží vyprávět komorní a uzemněný případ a podat realistickou zprávu o detektivní práci. Naopak, příběh je místy velmi zamotaný a často se spoléhá na náhodu, řešení nabývá velkolepých rozměrů a nic není nemožné. Na prvním místě je zde napínavý a čtivý děj a čtenář, který si chce četbu užít, musí plně přistoupit na autorovu hru. Postupem času totiž koktejl žánrů a množství zvratů začne dávat smysl a veškeré dějové linie, skoky v čase vyprávění, narážky a další prvky, které v danou chvíli čtenář ještě nechápe, do sebe v závěru uspokojivě zapadnou. Štvanice je slibný začátek oddechové detektivní série, na jejíž pokračování si český čtenář bude muset nejspíše ještě nějakou chvíli počkat.