Nový román Dana Browna je pro Česko jistě mimořádnou událostí: globálně slavný americký autor totiž děj zasadil do Prahy. A zdejší turistický ruch se těší na příval trochu sofistikovanějších a kultivovanějších turistů než mladíků nalákaných sem na levný alkohol. Přinejmenším to budou čtenáři beletrie, byť Tajemství všech tajemství je opět jen oddechové čtivo, které je i v rámci žánru jen mírně nadprůměrné. Má své slabší i silnější momenty, které u Browna už dobře známe: dokáže iritovat lacinými vypravěčskými fintami i místy vyloženě prostoduchou snahou o bombastičnost, zároveň ale bývá nečekaně dobře zorientován v tématu, o kterém píše, a dokáže i docela komplikované (zde vědecké či kvazivědecké) pojmy a teorie podat nezjednodušeně a přitom srozumitelně a chytlavě. Nepodceňuje naivitu a neznalost čtenářských mas, takže poučenější čtenáři občas zaskřípou zuby nebo obracejí stránky o dost rychleji.

Kyselina gama-aminomáselná

V jedné pasáži v první třetině románu řekne nakladatelský redaktor hlavního hrdiny Roberta Langdona, že z nakladatelské perspektivy (zde rozumějme samozřejmě tu komerční) platí: „čím výš míříte, tím lépe.“ Což je heslo, kterého se Brown drží dlouhodobě a přineslo mu také veleúspěch s románem Da Vinciho kód, v němž beletristicky využil teorii o tom, že Ježíš nezemřel na kříži, ale že s Máří Magdalenou zplodil děti, jejichž potomci mezi námi žijí dodnes. I v dalších románech se snaží hledat podobné senzace, v tom aktuálním je to výzkum Langdonovy nové přítelkyně Katherine, profesorky noetiky se sklonem k new age, která má publikovat zásadní práci o takzvaném nelokálním vědomí. Ve zkratce: Katherine na základě mnoha doložených, ale bohužel nereplikovatelných úkazů tvrdí, že vědomosti, které používáme, a obecně poznání světa přijímáme z obrovské sumy volně dostupného kolektivního vědomí a lidské anomálie, které se ve světě objevují a stoupenci new age na ně nadšeně upozorňují, jen toto kolektivní vědomí využívají nekonvenčním způsobem. A že pokud by se vědcům podařilo cíleně korigovat činnost kyseliny gama-aminomáselné v lidském mozku, aby přijímání podnětů z nelokálního vědomí nefiltrovala (nebo alespoň méně) otevřelo by to lidstvu nedozírné možnosti. Ten rukopis se nicméně někomu nehodí a zmizí ze serverů newyorského nakladatelství, které jej připravuje k vydání, a Langdon s Katherine se v Praze ocitají v potížích patrně právě kvůli němu.

Brownovy romány bývají v některých pasážích trochu primitivní a jindy zase přemoudřelé, ale oproti svým předchůdcům i napodobitelům obsahují jeden podstatný inovativní prvek. Zatímco se totiž většina Indiana Jonesů a podobných pátračů po historických tajemstvích honí za nějakým pokladem (materiálním nebo mystickým), v Brownových románech jde většinou o něco jiného: Langdon a skupina těch dobrých se snaží odhalit, co by chtěli nějací mocní konzervativci utajit nebo potlačit. Ať je to Kristovo potomstvo v Da Vinciho kódu nebo rozhlášení teorie o vzniku světa z Počátku. Přesně tohle se děje také v Tajemství všech tajemství (název je odvozen od plánovaného názvu zmíněného rukopisu, o němž hrdinové s charakteristickou skromností prohlašují, že „bude mít ohromný dopad na lidstvo“ a že ústřední otázka knihy je „největším tajemstvím na světě“) – a je to vlastně docela zábavné a dobře promyšlené. Dvojice hlavních hrdinů se potýká s nevraživostí až agresivitou jedné české bezpečnostní složky, nemůže věřit lidem z americké ambasády a po městě se prohání vrah v masce golema. Typické (a samozřejmě už obehrané) prvky akčního thrilleru směřují k očekávanému velkolepému finále, které ale působí dost natahovaně, přičemž hlavní padouch se vydá do přímého střetu s hrdiny osamocen, i když by mohl mít k dispozici dostatek lidí.

Praha jen jako kulisa

Část čtenářů, která doufala, že se po technothrilleru Počátek Brown vrátí ke svému osvědčenějšímu žánru, totiž spekulativnímu thrilleru s historickým pozadím z Da Vinciho kódu nebo Ztraceného symbolu, bude nejspíš zklamaná. Tajemství všech tajemství je po Počátku opět technothriller, kde jde o tajené či potlačované futuristické výzkumy a laboratorní pokusy, nikoliv o objevení nějakého historického tajemství staré Prahy. I Robert Langdon se míjí profesí: dříve tak populárních šifer a symbolů je tu k vyluštění znatelně méně než product placementu. I když u poznámky o logu Starbucks se sírénou namísto mořské panny musíme Brownovi přiznat dar sarkasmu, jinak v knize dost absentující.

Když se čeští fanoušci Dana Browna dozvěděli, že novinka se bude odehrávat v Praze, jistě dumali, zda využije husitské hereze, rudolfinských alchymistů a hledačů Kamene mudrců nebo něčeho podobného – nic z toho se však nekoná, vše se točí kolem parapsychologických bádání. Město (a jeho umělecké či historické unikáty) tu funguje nikoli jako jeden ze stavebních kamenů příběhu jako tomu bylo v případě Paříže, ale jako pouhá kulisa: Langdon utíká před pronásledovatelem přes petřínskou rozhlednu i tamní bludiště, nakonec se schová v proslulé barokní knihovně v Klementinu. Zmíní se o Zoubkových sochách na Újezdě, ve zkratkách přidá několik pověstí, navštíví Pražský hrad a brzy po ránu se proběhne po lehce zasněženém (děj koncentrovaný do jediného dne se odehrává v únoru) Karlově mostě. Ale pro zápletku nejsou pražské reálie vůbec důležité, příběh by se mohl odehrávat v podstatě kdekoliv, přesněji v jakémkoliv městě, které má alespoň trochu kopcovitý profil. Ani golemovská legenda není využita příliš invenčně, vrah v převleku za golema si sice vytkne za úkol chránit – jako jeho hliněný vzor chránil židovskou komunitu v Praze, tentokrát jde však pouze o chránění jediné osoby nikoliv židovského původu. A i zpočátku sympaticky nejednoznačného vraha v závěru Brown zpochybní dalším fantastickým odhalením, které má asi překvapit, ovšem především znevěrohodní onu postavu a její předchozí fyzické výkony.

Čtenářské reakce se v průběhu oněch opět úctyhodných více než 600 stran přelévají: chvíli oceňujeme, jak slavný Američan obdivuje Prahu, abychom se zarazili u nějakého pochybného detailu. Necháme se strhnout Katherininými new age teoriemi o nevědomí, abychom záhy pochybovali o realističnosti jejich „uvedení do provozu“. Potěší nejednoznačné postavy v čele s americkou velvyslankyní, aby zklamaly jiné, které se chovají iracionálně až zběsile – a v případě Langdonovy honičky s českým policistou se zdá, že jde jen o záminku, jak proběhnout turistické atrakce.

Tajemství všech tajemství není nijak zvlášť výjimečná kniha, ale ani žádný propadák, v řadě autorových románů jde o lepší standard. Jen jsme doufali, že Praha Browna inspiruje k trochu lepšímu výkonu.