Bývalý policista vydává pod pseudonymem Martin Goffa detektivky už čtrnáct let a dech mu evidentně nedochází. Loni vydal tři knihy (z toho trochu překvapivě také jednu pro děti), letos za tři měsíce stihl už dvě. Kromě recenzovaného titulu také román Luciferova holka ze série Ve výslužbě, jejímž hlavním pátračem je penzionovaný detektiv, který řeší případy na vesnici, kam se na důchod nastěhoval. Je to už čtvrtý příspěvek do této série, kromě toho Goffa loni na scénu vrátil svého prvního literárního hrdinu Mika Syrového. A aby toho nebylo málo, autor ještě pod jiným pseudonymem publikuje sérii thrillerů o akčním hrdinovi a nově započal řadu postapokalyptických akčních sci-fi; takto loni publikoval další tři knihy. Na jednu stranu je obdivuhodné, kolik toho dotyčný dokáže za jediný rok napsat, na druhou stranu je jasné, že při podobném tempu se stěží udržuje vysoká kvalita.

Thriller Špína přináší dalšího hrdinu možná další série. Rob s přezdívkou Špína pracoval jako nájemný ranař pro jistého mafiánského bosse, a po jedné akci, kdy jej zrovna nepodržel parťák, skončil ve vězení. A protože vše vzal na sebe, odseděl si své. Po propuštění se však snaží živit poctivě a straní se svých bývalých kamarádů i zaměstnavatele. Autor mu ale moc spořádaného života nedopřeje a pošle jej na krvavou cestu pátrání a pomsty. Rob se totiž seznámí se ženou, která ho drží nad vodou. Marie se zločinci žádnou zkušenost nemá, ale podobně jako Rob má temný stín ve své minulosti, proto trestance chápe a pustí si jej k tělu. Pak ale zničehonic zmizí a Robovi nezbývá, než oprášit staré dovednosti a pokusit se ji najít a vyprostit ze spárů neznámých únosců a možná i vrahů.

Knihu otevírá prolog, v němž dá Goffa jasně najevo, jaký žánr má čtenář před sebou: poté, co padouch Robovi otevře sejf se svými zbraněmi a diskem s informacemi, jej Rob chladnokrevně střelí brokovnicí do hlavy a tělo nacpe do onoho sejfu. A takto to jde dál v rychlém tempu – hlavní hrdina postupuje cestou za Marií od jednoho křiváka k dalšímu a různě je bije, mrzačí nebo zabíjí. Občas se sice věci trochu zadrhnou, ale ne nadlouho, jen aby autor zvýšil napětí. Pomáhá si přitom i trochu lacinými triky: například když gangsteři Roba vezou spoutaného na místo, kde se jej chtějí zbavit, ukáže se až v tuto chvíli, že Rob má praxi v odemykání pout kancelářskou svorkou, kterou si samozřejmě stihl sebrat ze stolu ještě předtím, než jej naložili do auta. Že padouši hodně mluví dříve, než se odhodlají střílet, aby tak dali hrdinovi dost času, je běžný prvek žánru. Sympatické je, že kniha nekončí úplným happy-endem, ale ani to už není v žánru nic překvapivého.

Česká detektivní tvorba je v posledních letech bohatá, nicméně akčních thrillerů tu moc nenajdeme – stále trochu panuje nedůvěra autorů i čtenářů k tomu, že by takový žánr v českém prostředí mohl fungovat. Goffa ukazuje, že ano, že postavy, scény, motivy i strukturu vyprávění lze z amerického prostředí, kde je tento žánr nejčastější, přenést do toho českého docela snadno. Nemusí být přitom nijak zvlášť invenční, stačí držet rychlé tempo a drsné scény a vyprávět v krátkých větách s ostrými hláškami. Nedlouhý, ale akci nabitý román Špína ukazuje, že Goffa tohle umí. Z jeho psaní se sice vytratila empatie a zkušenosti z policejní praxe, jakými okouzlil ve svých začátcích, ale takzvaně „se vypsal“. A i když Špína působí dosti rutinovaně, je to rutina na české poměry stále nadstandardní.