Německý spisovatel Oliver Pötzsch (nar. 1970) je českým čtenářům známý díky úspěšné sérii historických románů Katova dcera, která momentálně vychází v reedici v nakladatelství Kalibr. Historická detektivka z 19. století Hrobník a vražda v kryptě (německy 2023) je třetím dílem z „hrobnické“ série. Vzhledem k autorovu zájmu o příslušníky marginálních vrstev není divu, že se jeho díla těší oblibě a jednotlivé díly série Hrobník u nás vycházejí velmi záhy, zpravidla rok po vydání originálu.

Mrtvý u hromady kostí

Kostelník katedrály sv. Štěpána si přivydělává prohlídkami krypty a rád návštěvníky, často po domluvě, straší. Při jedné prohlídce stojí u zdi opřené tělo mrtvého doktora Lichtensteina, v jehož tváři se zračí děs. Vyšetřování dostane na starosti inspektor Leopold von Herzfeldt, elegán ze Štýrského Hradce a vyznavač moderních kriminalistických metod. Spolupracuje se svou přítelkyní slečnou Wolfovou, policejní fotografkou, které se podaří vyfotit přízrak barona von Reichenbacha u doktorovy mrtvoly. Lichtenstein pravidelně narušoval duchařské seance po celé Vídni, byl znám jako přesvědčený odpůrce spiritismu. Inspektor se kvůli tomu zúčastní vyvolávání duchů u slavné operní pěvkyně Vanottiové, jejíž přítelkyně je médiem. Po neobvyklém zážitku se snaží přijít všemu na kloub, jeho pátrání však komplikuje jak panovačná matka na návštěvě, tak všetečný novinář Harry Sommer. Scény s Leovou matkou patří mezi nejúsměvnější pasáže z celé knihy.

Hrobník Rothmayer mezitím sepisuje další odborné pojednání, tentokrát o přízracích a záhrobních zjeveních. Úryvky psané kurzívou z připravovaného spisu zdařile doplňují hlavní vyprávění. Stejně jako v předchozích dílech se na předsádce knihy nachází mapa Vídně pro lepší orientaci. Prakticky působí také soupis postav, jelikož seancí se účastní mnoho významných lidí s dlouhými jmény, a zpočátku může být pro čtenáře problematické se mezi nimi vyznat. Děj detektivního románu ilustruje napětí mezi racionalitou a iracionálnem, spor mezi vědci a spiritisty, což nutí čtenáře k zamyšlení. V doslovu Pötzsch vysvětluje, které z postav reálně existovaly, a objasňuje, co ho inspirovalo k napsání příběhu.

Noční běs útočí

Kromě ducha barona von Reichenbacha vídeňské ulice obchází i noční běs, bavorská a rakouská mytologická příšera, která po setmění loví neposlušné děti. Souběžně s prvním případem řeší Rothmayer se svou schovankou záhadná zmizení několika chlapců z okolí sirotčince. Jednoho večera se na hřbitově objeví chlapec Jossi, údajně ho pobodal noční běs. V agónii mluví o podezřelých událostech v sirotčinci, díky čemuž se amatérští vyšetřovatelé dostávají na stopu dvou pohřešovaných hochů, Seppa a Alexe. Mimochodem díky informacím o Seppově charakteru můžeme vydedukovat, že jméno jednoznačně upozorňuje na jmenovce z pověsti o krysařovi.

Dvojice pátračů se postupně rozroste na šestici, přidá se inspektor Herzfeldt, slečna Wolfová, novinář Sommer a spisovatel Arthur Conan Doyle. Střídají se v hlídkách před sirotčincem a snaží se odhalit totožnost nočního běsu. Po závěrečné konfrontaci, při níž pachatel hovoří o své motivaci k hrůzným činům, může čtenář pociťovat soucit s nočním běsem. Uvedené důvody sice neomlouvají spáchané zločiny, ale do určité míry autenticky objasňují, co pachatele formovalo. Psychologii únosce i bídné podmínky sirotčince autor vykresluje velmi přesvědčivě, neopomíná zmínit ani pohnuté osudy nemanželských dětí bohatých dam.

Anglická inspirace

Ve srovnání s ostatními díly série zde Pötzsch otevřeně odkazuje ke klasické anglické detektivce. Ať už je to závěrečný rekapitulační rozhovor v hotelu, kam Herzfeldt všechny pozve a hovoří o jejich případné motivaci, jeden z modů operandi vraha nebo přímo postava Arthura Conana Doyla, kterého dobrodružství ve Vídni motivuje k napsání Psa baskervillského. Všechny postavy obdivují Doylovu práci, z čehož lze usoudit, že autor textem skládá poklonu anglické detektivní škole. Nutno dodat, že historická detektivka se strhujícím dějem, okořeněným špetkou tajemství, je jednou z nejpozoruhodnějších forem uznání.

Hrobník a vražda v kryptě je solidním pokračováním skvěle napsané série. Čtenáře si získá věrohodným popisem Vídně z konce 19. století, hrobníkovými odbornými výklady z připravovaných knih a uvěřitelnou dynamikou mezi postavami. Jediná výtka směřuje k pár chybám, které se vloudily do textu překladu, což samozřejmě není autorova chyba, nicméně předchozí díly byly v tomto ohledu lépe redakčně zvládnuté. První díl pojednával o vampyrismu a nemrtvých, druhý o mumiích a kletbách, třetí o duších a seancích – nechejme se tedy překvapit, o čem bude Rothmayer psát knihu příště.