Nikola Valová (nar. 1992) je ženou mnoha profesí: vystudovala žurnalistiku a pracovala jako novinářka (například v České televizi), snaží se prosadit jako moderátorka a herečka (mj. se objevila v seriálu Ordinace v Růžové zahradě) a také napsala už tři knihy. Začala v roce 2020 humoristickým románem Namazaným dolů, rok nato vyšel v Austrálii se odehrávající román s tajuplnou zápletkou Zeměmíry a loni vydala čistou detektivku Prásknout do bot. A nutno konstatovat, že jako debutantka v krimi žánru si vede nečekaně dobře.

Především proto, že případ zmizení spořádané středostavovské manželky a matky dvou dětí prolíná místy docela pronikavými psychologickými pasážemi, kdy různé postavy včetně hlavních vyšetřovatelů konfrontuje s radikální životní změnou, kterou si možná zmizelá Jana Karasová vybrala. Ukazuje se, že mnoho z nich (a samozřejmě i mnoho čtenářů a čtenářek) občas zauvažuje nad tím, že by svůj dosavadní život opustili/y a zkusili/y začít znovu jinde a jinak. A jakkoliv se to zdá jako sobecké, nezodpovědné či vyloženě opovrženíhodné, mívají pro to někdy dobré důvody.

Kniha začíná pátráním po zmíněné Janě Karasové, která prostě jednou nedorazila domů, kde na ni čekal trochu matný manžel, dcera v pubertě a malý syn. Ale nenašlo se ani její tělo ani auto, s nímž odjela, takže je dlouho nejasné, co se přihodilo: stala se obětí vraždy, únosu anebo se sama rozhodla utéct od (možná jen zdánlivě) fungující rodiny? Autorka všechny možnosti nechává dlouho otevřené a rozehrává plejádu podezřelých, kteří mohli mít motiv a příležitost Janu zabít: od manžela přes zavrženého milence až po vlastní rodiče, bývalé prominentní soudce, kdy zejména sebestředná matka jí nemůže odpustit, jak špatně naložila se svým životem, když pro ni celou dobu připravovali nějaký lepší. Valová je nechá každého jednu kapitolu promlouvat, přičemž na konci těchto monologů šikovně sugeruje dojem, že právě toto může být vrah.

Jsou to mimochodem jiskrnější a poutavější pasáže knihy, samotné vyšetřování dvojice policistů klopýtá vpřed místy krkolomně a zdlouhavě. Pak se ale události zdramatizují a autorka přijde s prvkem zápletky, který v české krimi nečítáme moc často: ukáže se totiž, že k hlavnímu zločinu dojde až po začátku vyšetřování. Tradiční schéma příběhu, který začíná vraždou, už dříve vynalézavě prolamovali autoři americké drsné školy, zejména Ross Macdonald, který si hned ve svém prvním krimi románu se soukromým detektivem Lew Archerem Pohyblivý terč nechal vraždu až na samý závěr knihy; původně detektiv hledal uneseného boháče. Valová takto radikální není, přesto tímhle prvkem překvapí.

Méně už identitou vraha, přičemž zejména jeho motivace je přece jen poněkud pochybná, stejně jako dosti náhlá povahová proměna této postavy. To ale v detektivkách není nic výjimečného, standardní vraždy s věrohodným motivem bývají příliš snadné na vyřešení a na román málo zajímavé. Až příliš naloženo mají také oba hlavní vyšetřovatelé, ale i to je trend současných detektivek, kdy se detektivové kromě případu musejí soustředit ještě na vlastní osobní i profesní život, často se nacházející v ohrožení nebo už rovnou v troskách. Valová jejich pátrání popsala v úvodních pasážích možná trochu zpomaleně, ale jinak s citem pro psychologii postav, pro gradaci napětí i pro nečekané zvraty.