Jaroslav Částka se narodil v roce 1980 v Sokolově a dosud vydal tři knihy: dvě básnické sbírky a jednu humoristickou prózu, vše v menších, spíše lokálních nakladatelstvích. A bez většího úspěchu. Ovšem žije s už docela zavedenou autorkou detektivek Marií Rejfovou, což jej možná inspirovalo k vlastnímu pokusu o krimi žánr. Ale zatímco Rejfová píše cosi jako feel-good detektivky, případně detektivky prolnuté romantickými prvky, Částka to nyní zkouší s tou nejbrutálnější drsnou školou.

Více než u Chandlera nebo Hammeta se přitom inspiroval u autorů jednodušších a přímočařejších románů: nejspíše Mickeyho Spillanea (a jeho Mikea Hammera), případně u Richarda Starka a jeho ikonického románu Lovec. Také Částkův hrdina Martin Winter je nesmlouvavým bojovníkem se zločinci, pracuje sám (byť má nějaké blíže neupřesněné oficiální krytí) a nechává za sebou mrtvé, z nichž většinu nezabil v sebeobraně. Informace obvykle získává tak, že vyslýchaným vyhrožuje nebo je rovnou mlátí – dodejme, že oněmi vyslýchanými jsou převážně mizerové z podsvětí.

Onoho násilného vyslýchání si nicméně užije brzy dost na vlastní kůži. Kniha začíná scénou, kdy se Winter střetne na parkovišti před bowlingovým klubem (ten slouží spíše jako zástěrka pro jiné zločinecké aktivity) s dvojicí gangsterů. A i když je na ně připraven a věří si, nakonec končí spoutaný ve sklepě a mizerové se z něj snaží dostat, co všechno ví o jejich aktivitách a kdo za ním stojí. Jedná se o gang pasáků a dealerů drog vedený sadistou, který miluje sexuální trýznění a vraždění náctiletých dívek. Winter se jim dostal na stopu, když pátral po zmizelé patnáctileté Pavle, v čemž následoval jejího otce, povoláním hodináře. Ten ovšem kromě otcovské lásky neměl k pátrání potřebnou fyzickou ani technickou výbavu a jednoho dne byl nalezen brutálním způsobem zavražděný v lese, což byl také hlavní důvod, proč se Winter vydal do akce.

V první polovině knihy však převážně schytává rány a kopance. Nicméně vše neohroženě snáší a ještě u toho vtipkuje jako o život, což v tomto případě neznamená jen nezávaznou metaforu. Vtipkováním a vynalézavými urážkami totiž své věznitele dráždí a ti se občas zapomenou kontrolovat, čímž mu dávají příležitosti k úniku. Zároveň si jsou jisti, že Winter brzy skončí pod drnem (respektive v jedné staré ruině stranou od civilizace), takže mu vyzrazují zločiny party a své podíly na nich; šéf dokonce neodolá a ukáže mu několik ošklivých videí, na nichž je zachyceno kruté znásilňování a vraždění mladičkých dívek.

Winter je samozřejmě z rodu neporazitelných hrdinů, takže vydrží tvrdé údery do všech částí těla, přeražená žebra, zlomený kotník a tři střelné rány, a přesto se ze všeho nějak vyhrabe, aby to mizerům v druhé polovině knihy vrátil. Investigace je tu v podstatě nulová, zločinci mu na sebe vše prozradí sami, ať už ve chvílích, kdy se vychloubají, nebo když mají prostřelené koleno. Dopadne to zhruba tak, jak tušíme, i když stoprocentní happyend to není.

Prostinká a předvídatelná zápletka je naštěstí zručně napsána, hodně pomáhají retrospektivní pasáže, v nichž sledujeme zázemí postav i případu. Zejména při popisu toho, jak patnáctiletá brigádnice podléhá sexuálnímu nátlaku a výhrůžkám svého šéfa, je Částka velmi sugestivní a věrohodně (byť samozřejmě s nutnou mírou nadsázky) a s tíživou bezvýchodností líčí pomalé utahování smyčky a sílící strachy dívky, která nikde nevidí možnost záchrany. Také Winterovo vtipkování, jakkoliv působí místy dost nuceně, je převážně trefné a patřičně ostré. Jistěže místy vulgární, ale to k žánru patří.

Přepáleně krvavé thrillery mívají mezi českými čtenáři (a pokud se o romancích mluví jako o románech pro ženy, zde bychom mohli hovořit o románech pro muže) dost příznivců, byť se častěji vyskytují v žánrech sci-fi nebo fantasy, od Jiřího Kulhánka až k Františku Kotletovi. V čistě krimi žánru je psával Pavel Frýbort, v posledních letech se jim s úspěchem věnuje hlavně Martin Goffa (případně týž autor pod pseudonymem Daniel Gris). Ve srovnání s jeho akčními thrillery Částka nijak zvlášť nezaostává. Postava Martina Wintera nevypadá, že by byla jen na jedno použití – a pokud jí autor příště připraví promyšlenější a alespoň trochu zamotanější případ, může to být začátek docela úspěšné série.