Ve své nejnovější detektivce V kopřivách zůstává jihočeský autor Jiří Březina (nar. 1980) věrný svému rodnému kraji, jako již poněkolikáté ale opouští svého hlavního hrdinu Tomáše Volfa a uvádí na scénu dvojici nových vyšetřovatelů. Zatímco komisař Stanislav Medek z krajské kriminálky představuje onen poklidný typ staršího, s lidskými slabostmi smířeného vyšetřovatele dávajícího trpělivě jednotlivé kousky skládačky dohromady, místní policista Petr Král disponuje detailními znalostmi prostředí, v němž se vyšetřovaný zločin odehrál, totiž ospalé fiktivní vesnice Stroupnice. Což ovšem nemusí být vždy jen výhoda, neboť hned záhy se čtenář dozví, že Král nedávno udržoval poměr s partnerkou jednoho z hlavních podezřelých, od čehož se ve své práci nedokáže zcela odpoutat.

Zločin, okolo kterého se všechno točí, sám o sobě není nijak pompézní a ve větším městě by nijak velkou pozornost nevzbudil: v porostu poblíž hřbitova dojde k nálezu uškrcené dívky, která není nijak zohavená ani naaranžovaná, nic nenasvědčuje ani rituální vraždě nebo podobnému ne zcela všednímu motivu. Snad jen podobnost případu s jedním nevyřešeným kriminalistickým pomníkem z roku 1999 naznačuje, že možná nejde až tak úplně o obyčejnou vraždu.

I když lze předpokládat, že nález mrtvé dívky otřese všemi obyvateli Stroupnic, Březina se po celou dobu drží velmi komorního pojetí (ke slovu se například nedostane ani nálezce mrtvého těla oběti ani její příbuzní) a čtenáře zavádí do všehovšudy dvou místních domácností. Jednu tvoří podnikatel Honza a jeho výrazně mladší těhotná partnerka Jana, druhou obývá ambiciózní Radka, její manžel Milan, spokojený se svou pozicí úředníka, a syn Radim, zajímající se především o balení dívek. Do nějaké vztahové idylky mají obě rodiny dost daleko a policejní vyšetřování tu zafunguje jako katalyzátor toho, aby se mlčením přecházené problémy a různice prodraly s novou sílou na povrch. V zásadě se ale jedná o obyčejné, průměrné rodiny, jakých lze v každé vsi najít několik, a ani ostatní místní obyvatelé z šedé průměrnosti nijak nevybočují, nenalezneme zde žádného obecního blázna, propuštěné vězně ani jiné outsidery, kterými jiní autoři své příběhy vylepšují.

To však neznamená, že do šedé průměrnosti spadá celá kniha. I když se jedná o vyšetřování vcelku poklidné a ani scény zachycující nesoulad ve zmíněných rodinách nepřesahují rámce dramat všedních dní, čtenář se nad knihou nudit nebude, právě díky oné civilnosti a všednosti, která je jemu samotnému tak důvěrně známá. I samotné vyšetřování probíhá formou poklidných rozhovorů, až se v některých případech rozmazává hranice mezi neformálním pohovorem a výslechem, podobně poklidné jsou i porady vyšetřovatelů, ať už jde o dialogy mezi oběma hlavními pátrači nebo debaty v rámci širšího policejního týmu. Poklidné pátrání ovšem nutně neznamená pátrání přímočaré, tudíž nechybí ani falešné stopy a záměrně matoucí náznaky a odhalení pachatele bude pro většinu čtenářů nejspíše překvapením. Jeho motiv je přitom sice sám o sobě přesvědčivý, avšak v kontextu celého příběhu se na mysl vkrádají otázky, které věrohodnost zápletky mírně nabourávají, ale které bohužel nelze bez přílišného spoileru v recenzi přesněji formulovat. Poklidnému dojmu z četby, kterým je kniha prostoupena navzdory faktu, že pojednává o vyšetřování vraždy, odpovídají i happy-endy, kterých se obě vystupující rodiny nakonec dočkají.

Specifikem knihy je autorova hra s chronologickou posloupností, kdy jednotlivé kapitoly na sebe časově nenavazují, ale jsou (pochopitelně nikoli náhodně) proházené, což klade nároky na čtenářovu pozornost a nutí jej nad každou kapitolou se znovu zamyslet nad tím, kolik toho která postava zatím ještě neví či naopak už ví. Že se motivace a činy některých postav díky této vypravěčské technice objevují v novém světle, není potřeba zdůrazňovat. (Snad jen škoda, že se do přeházení kapitol zamotal nakonec i sám autor a kapitola 20 nese nadpis Sobota, ačkoliv se odehrává v neděli.) Odlišně graficky zpracované jsou pak pasáže týkající se případu z roku 1999, u kterého se postupně ukáže, že s aktuálním případem sice souvisí, ale jinak, než se většina čtenářů domnívá. Tyto pasáže zároveň budou pro pamětníky mezi čtenáři zavánět silnou nostalgií po době, kdy mobilní telefony a internet zdaleka nepředstavovaly každodenní samozřejmost.

Je otázkou, zda se Březina ke svým novým vyšetřovatelům ještě někdy vrátí. Příběh stroupnických vražd je sice objektivně vzato uzavřený, ale potenciál ústřední dvojice se každopádně nevyčerpal a do jihočeské krajiny se fiktivních vesnic, kde poklidný život obyvatel může narušit nějaký zločin, vejde ještě více než dost. Nekrvavé a neakční detektivky, které přesto dokážou čtenáře vtáhnout do děje, budou vždy mít své příznivce.