JJ

Jitka Jindřišková

Vystudovala norštinu a historii na FF MU. Literární překladatelka, externí jazyková redaktorka, zabývá se prezentací severské kultury české veřejnosti a popularizací vědy. Na iLiteratura.cz přispívá do sekcí severských literatur.

Švédskem se šíří lesní požáry, lidé prchají ze zasažených oblastí a v zemi vládne zmatek. Vypjatá situace, kterou postupně sledujeme z pohledu čtyř hlavních postav, obnažuje lidské charaktery a autorovi slouží k nemilosrdné kritice společnosti.

„Přestože člověk má na planetě své místo, nedotčená příroda je nesmírně cenná, přitom jí v posledních letech velmi rychle ubývá,“ říká v rozhovoru norský hudebník a spisovatel Stein Torleif Bjella, jehož prozaický debut Rybářská chata pojednává o zachování tradičního rybolovu a divoké přírody i o generačním sbližování dvou mužů.

Má svoboda projevu nějaké hranice? Jaká je role umění? Do jaké míry nese umělec zodpovědnost za své dílo? Odpovědi na tyto nesnadné otázky hledá novinář Niklas Orrenius na příkladu švédského umělce Larse Vilkse, který byl kvůli své tvorbě nucený žít v utajení. Portrét kontroverzního tvůrce a problematiku svobody projevu autor zasazuje do kontextu švédského pravicového extremismu a proměny Švédska v multikulturní společnost.

Unikátní přehled severských krimi titulů pro děti, které jsou k dispozici v českém překladu. Detektivky a severská literatura k sobě už neodmyslitelně patří. A na Severu se krimi píše hojně nejen pro dospělé, ale i pro děti. Seznámíme vás s knihami vydanými v češtině a poradíme, které jsou vhodné pro mladší a které zase pro starší čtenáře.

Kniha utahující si z jedinečnosti a nenahraditelnosti pobytu v přírodě jako by přímo vybízela k tomu, abyste ji sbalili do batohu a vzali s sebou na výlet mimo civilizaci. Pokud tak učiníte, neprohloupíte, ať už stojíte na kterékoli straně pomyslné barikády.

Spíše o závislých územích než o samostatných státních útvarech pojednává kniha Země, které zmizely a možná se až příliš soustřeďuje na filatelistické rarity. Přesto si zájemci o dějiny a historickou geografii díky mnoha zajímavostem a velkorysému grafickému zpracování přijdou na své.

Velkoformátová publikace Alle sammen teller (Počítejme spolu) učí děti nejen počítat, ale prostřednictvím emocionálně laděných zamyšlení a filozofických otázek i přistupovat ke světu se zvědavostí, otevřenou myslí a bez předsudků.

Stát se čestným hostem frankfurtského knižního veletrhu je nejen skvělá příležitost k prezentaci vlastní literatury a kultury, ale také obrovská zodpovědnost. Nebývalý zájem Němců i zbytku světa dokazuje, že Norsko svou šanci využilo bezezbytku.

V chatě na samotě u jezera Blankvann je brutálním způsobem zavražděn ministr vládnoucí strany Arve Storefjeld a čtyři další osoby. Celé Norsko je v šoku, truchlí a zároveň hledá pachatele. Důležitější než odhalení vraha je ale pro autora reakce společnosti, na níž neponechá nit suchou.

Co vznikne, když se smíchá dystopie a severské podivno? Na tuto otázku odpovídá Karin Tidbecková románem Amatka, kde tradiční dystopický námět ozvláštňuje myšlenka, jak by vypadal svět, v němž si musíte dávat zatraceně dobrý pozor na jazyk.

Atmosféra starobylé luxusní restaurace a číšník posedlý svou prací, rutinou a pravidly. Dokud tuto idylu nenaruší nový host – pohledná mladá žena… Matias Faldbakken se poprvé představuje v češtině: suchým humorem, citem pro vykreslení atmosféry a vytříbeným jazykem.

Příběh „nejneúspěšnější polární výpravy v dějinách“ ožívá v knize na pomezí reportáže a literatury faktu. Vyniká úžasným grafickým zpracováním a detailními rozbory pramenů přinášejícími několik zásadních objevů, textová část však lehce zaostává.

Povídky švédské autorky dělají čest žánru severské podivno, něco tak podivného se vám totiž do rukou často nedostane. Díky působivé atmosféře a tajuplnosti příběhů sbírku zhltnete stejně lačně, jako se ládují tři matrony v oranžerii v povídce Tety.

Staroseverské literární památky se v českých zemích vždy těšily solidnímu zájmu překladatelů, čtenářů i literárních badatelů. Z odborné literatury v poslední době vyšla kromě Kozákova Óðinna také kniha Nesmrtelní vikingové, která sleduje adaptace severských mýtů, básní či ság v moderní literatuře vybraných zemí.

Série o podivínovi Ellingovi se vrací, tentokrát na úplný začátek. Výhled do ráje popisuje, jak se Elling popasuje se smrtí matky, nabídne jeho neobvyklý pohled na svět, trefné komentáře, bujnou fantazii i spoustu humorných situací.

Letní filmová škola v Uherském Hradišti letos obrací svou pozornost do Švédska. Mezi padesátkou promítaných snímků najdeme ve švédském Fokusu i řadu skvostných literárních adaptací, například legendární němý film z roku 1921 Vozka smrti nebo opus Vystěhovalci režiséra Jana Troella v hlavních rolích s Maxem von Sydow a Liv Ullmannovou.

Seznamte se s Williamem Wentonem, dvanáctiletým klukem, který je opravdu dobrý v luštění šifer. Pokud budou i pokračování Zloděje luridia stejně vynalézavá, napínavá a zábavná, rýsuje se na obzoru nadmíru úspěšná série pro děti.

Další severská kniha? Ano, ovšem taková tu ještě nebyla. Meditativní cestopis mladé norské autorky seznamuje čtenáře s životem v divočině a přitom ho nenásilně nechává nahlédnout do lidské duše. Přemýšlivý text se vyznačuje přímostí a poetičností, jeho slabým místem je však téměř celá střední část.

Román Královo srdce norského spisovatele Gaute Heivolla klame tělem. Konkrétně obálkou, jíž vévodí hřejivé barvy růžová a fialová, a anotací, která navozuje dojem, že se čtenář ponoří do historické fresky, místo toho ale jen zpovzdálí přihlíží.

Válka proti superkrávám je klasický román pro mladší mládež, který kombinuje osvědčené motivy – boj slabých proti silným a talentovou soutěž. Poněkud předvídatelný příběh vyvažují (černý) humor, nadsázka a propracovaná struktura.

„Norská literatura patří v současné době k tomu nejlepšímu, co se ve světě píše. Naše literatura mi přijde velmi melancholická a vážná, ale obsahuje také humor, hlavně černý humor, který nenorské čtenáře často překvapí, když ho v našich textech objeví,“ říká spisovatel Erlend Loe v rozhovoru, který vznikl během jeho únorové návštěvy České republiky.

„Jedná se o jednu z nejlepších (a nejdivnějších) knih tohoto roku,“ napsal Trygve Riiser Gundersen ve své recenzi pro norský deník Dagbladet o knize Maud a Aud od Gunsteina Bakkeho. Nejdivnějších zcela jistě, nejlepších stěží.

Bělidlo se vyznačuje vyzrálým rukopisem mistra svého řemesla. Své postavy vede jistě po stezkách přetékajících symboly k předem určenému cíli – anebo ne? Pokud od knih očekáváte víc než jednoduchý příběh, rádi hloubáte nad záměry spisovatele a s chutí se noříte do symbolických vod, začtěte se do děl jednoho z největších norských spisovatelů.

Před pěti lety rozvířila norské literární vody mladá debutantka Helga Flatladová románem Když můžeš, zůstaň. Když musíš, odjeď (Bli hvis du kan, dra hvis du må, 2010). Kritiku, čtenáře i řadu bloggerů zaujala poměrně kontroverzním námětem, neobvyklou jazykovou kompozicí a upřímnou výpovědí své generace.

Po veleúspěšném románu Chudí v Lodži (2011) přicházejí švédský spisovatel Steve Sem-Sandberg (nar. 1958) a nakladatelství Paseka s neméně drásavou knihou Vyvolení (De utvalda). Obě díla čerpají svůj námět z druhé světové války. Zatímco Chudí v Lodži pojednávají o lodžském židovském ghettu, ve Vyvolených Sem-Sandberg zpracovává tematiku nacistického programu Euthanasie.

Knížka o psovi Samsonovi a kocourovi Robertovi, kteří zdědí penzion Nad Fjordem a čtrnáct korun padesát, se zprvu tváří jako klasický příběh o strašidelném domě. Strašidlo je ale rychle sprovozeno ze světa a penzion se může otevřít prvním zvířecím hostům.

Obsáhlou freskou z dějin první světové války Válka a naděje navazuje švédský historik Peter Englund na svá slavná, mj. i do češtiny přeložená díla Nepokojná léta a Nepřemožitelný. Originální pokus vylíčit válku bez faktografických údajů pomocí střípků z životních příběhů dvaceti obyčejných lidí však vinou roztříštěnosti vyprávění postrádá poutavost a spád.

Všichni jsme čas od času jen hosty, a to jak ve svém vlastním životě, kdy jen zpovzdálí sledujeme dění kolem sebe, tak v životech ostatních, jimiž se sice jen mihneme, ale mnohdy v nich zanecháme výraznou stopu. Díky studentskému překladatelskému projektu se českým čtenářům dostává do ruky první ucelené dílo norské spisovatelky Merethe Lindstrømové, držitelky Ceny Severské rady za literaturu.

Agnes Ravatnová si v Ptačím tribunálu zdařile hraje se čtenářovým očekáváním a důvěrou v hlavní postavy. Na izolovaném prostoru osamoceného domu někde v rozlehlých norských končinách rozehrává působivé drama, které kombinuje prvky romantického příběhu, iniciačního románu a severského thrilleru.

Román Mine fem år som far (Pět let tátou) má co říct k současné norské společnosti a zároveň pojednává o nadčasových tématech – o tom, jaké to je, ztratit sám sebe, a o temných stránkách, které se ve větší či menší míře skrývají v každém z nás.

Publikace představuje v oblasti historie překladu důležitý počin, jehož mnohé poznatky a závěry jsou platné obecně, nikoliv pouze v případě skandinávských literatur. Kniha je tak nejen téměř povinnou četbou pro nordisty a translatology, ale také přínosným informačním zdrojem pro všechny zájemce o literaturu a skandinávské země.

Popularita severské krimi v současné době nezná mezí. Na český trh nyní přichází norská kriminální série CLUE určená mladým čtenářům ve věku 9–14 let. První díl Záhada mloka naštěstí spíše než krvavé severské detektivky připomíná dobrodružná vyprávění ve stylu Správné pětky.

Čas od času se v češtině objeví nové beletristické dílo staroseverské literatury, která se těší stálé oblibě úzkého, leč věrného okruhu čtenářů. Nakladatelství Herrmann & synové po sbírce hrdinských básní ze staroseverských ság Eddica minora nyní přichází s původní odbornou monografií Jiřího Starého věnovanou staroseverskému zákonodárství Zákonem nechť je budována zem. Zřejmě není třeba podotýkat, že se v kontextu české scény jedná doslova o zjevení.

Město snících knih výrazně vystupuje ze stínu běžné fantasy literatury a nabízí duchaplnou zábavu všem, kteří rádi čtou, vnímají knihy jako neodmyslitelnou součást svého života a baví je o literatuře přemýšlet. Krásná kniha, originální příběh, perfektní překlad, co víc si milovník knih může přát?

Norská autorka Linn Ullmannová, dcera norské herečky Liv Ullmannové a švédského režiséra Ingmara Bergmana, napsala román o třech sestrách. Všechny důležité postavy v knize jsou ženy a na život a vztahy se nahlíží především z ženské perspektivy. S románem Než usneš tak jistě stráví nejednu příjemnou chvilku především čtenářky.

Amelii del Carmen Vega Miranda, jíž se od malička říká Carmen, ne Carmencita ani Carmencha, je 18 let, když zaslechne Panchita Lorcu, jak čte dlouhou a spletitou báseň v kantýně Universidad Católica, kam si Carmen chodí poslechnout zpěváky a básníky a trávit večery u stolu, kde se mluví o Alessandriově politické linii, bytové výstavbě, nových finančních nařízeních a přechodu z pesos na escuda.

V jednom domě v Argentině policie nalezne osm mrtvol. Zabíjel stejný počet převážně mladých lidí jihoamerického původu, kteří se sami přihlásili na policii. V částečně autobiografickém románu líčí norský spisovatel chilského původu své zážitky s Pinochetovým režimem a emigraci do Norska.

Norský autor Johan Harstad si pro své povídky vybírá skutečnosti či motivy, které si běžně spojujeme s bezpečím, a záměrně jejich roli otáčí, protože i airbag může být nástrojem smrti. Autorovy knihy jsou vážné a někdy až mrazivě ponuré, ale disponují také velmi specifickým smyslem pro humor a jazykovou a stylistickou vytříbeností.

Fossumová rozhodně není druhý Jo Nesbø a její detektivky nenaplňují formát běžné (severské) krimi, což lze brát jako jejich přednost i slabost. Pokud vám nevadí znát pachatele od počátku, nezklame vás nejednoznačný konec ani (na detektivku) skromný rozsah, pak je Provokatér kniha právě pro vás.

Až do roku 1998 panoval v ruském hornickém městečku Pyramida na souostroví Špicberky, pojmenovaném podle blízké hory připomínající svým tvarem egyptskou pyramidu, čilý ruch. Pak ale byla těžba ukončena a všichni obyvatelé se odtud odstěhovali. Ze dne na den se z Pyramidy stalo město duchů. Po tamních obyvatelích zůstaly jen opuštěné domy a ulice.

Český novinář a spisovatel Rudolf Těsnohlídek (1882–1928) proslul zejména svým příběhem o lišce Bystroušce. Těsnohlídkův život zásadním způsobem ovlivnila událost, která se stala dávno před tím, než Bystrouška spatřila světlo světa. Na svatební cestě se zabila spisovatelova novomanželka. Její smrt dlouho obestíraly nejasnosti. Co se vlastně ve Vestnes v létě 1905 stalo? Šlo o nešťastnou náhodu, sebevraždu, nebo vraždu?

Staroseverská literatura fascinuje čtenáře již po staletí. V hrdinských básních ze sbírky Eddica minora se čtenář ponoří do dechberoucích dobrodružství statečných severských reků. Ocitáme se v honosných síních šlechticů a na bitevních polích, spolu s hrdiny vzpomínáme, bojujeme a umíráme.

Švédský spisovatel Steve Sem-Sandberg napsal během svého několikaletého pobytu v Praze na přelomu tisíciletí sbírku esejů Prag (no exit) a román Ravensbrück pojednávající o české novinářce Mileně Jesenské, který nyní vydává nakladatelství Paseka. Navazuje tak na bestseller Chudí v Lodži, jehož české vydání Sem-Sandberg vloni představil na veletrhu Svět knihy. Oba tyto romány byly nominovány na prestižní Cenu Severské rady za literaturu.

Norské národní pohádky vycházejí poprvé v češtině v kompletním vydání, a to ve věrném překladu, který není upraven pro dětského čtenáře. Pohádky, které Asbjørnsen a Moe sesbírali, vycházejí v Norsku znovu a znovu a objevují se doslova všude – ve zkráceném znění například uvnitř balení nejprodávanější norské čokolády.

Románová série Toreho Renberga mapuje životní osudy Jarleho Kleppa a sleduje jeho proměnu z puberťáka v otce rodiny. V druhé díle sére s názvem Kompani Orheim je Jarlemu 24 let a studuje na univerzitě v Bergenu filozofii. Jednou v noci mu zavolá jeho matka Sara, aby mu řekla, že otec Terje zemřel.

Kniha norského autora Erlenda Erichsena Národní satanista je jedinečná možnost, jak vplout do nitra blackmetalu - svébytného životního stylu, který v Norsku zapustil hluboké kořeny, a jak lépe poznat tuto důležitou součást severské moderní historie. Propojení líčení prostředí s dospíváním náctiletého kluka činí z knihy velmi slibný literární debut, který má rozhodně co říct nejen fanouškům blackmetalové hudby.

Ve stockholmské nemocnici se probudí tisíce mrtvých, kteří se setkávají se svými blízkými živými. Spisovatel John A. Lindqvist se od upírů v románu Ať vejde ten pravý přesouvá k motivu zombie a pokládá znepokojivou otázku: Jak byste se zachovali tváří v tvář svým obživlým blízkým?

Oslo se právě chystá na oslavu národního svátku, v kanalizaci hlavního města se ale zabydlela nebezpečná příšera, proti které je nutné vytasit ty nejnebezpečnější zbraně v čele s prdicím práškem. Norský detektivní král Jo Nesbø se českému čtenáři představuje poprvé i jako autor knih pro děti a malé čtenáře čeká úsměvné a napínavé čtení.

Třicátník unavený životem, který vyplňuje svůj život sexuálními dobrodružstvími, se rozhodne oběsit na záchodové kabince. Pokus stvořit ironicky provokativní text se zapeklitou zápletkou a „šokujícím“ koncem ale vyšel až na několik světlých momentů naprázdno.

V Česku se již zabydlel valentýnský svátek zamilovaných, jako dárky pro spřízněnou duši se nabízejí plyšové hračky se všitými srdíčky, přívěsky a různé jiné šperky ve tvaru srdce, roztomilá přáníčka srdíčky přímo posetá... Považovat srdce pouze za symbol lásky by však bylo velkým nedorozuměním. Dalšími jeho aspekty se obšírně zabývá norský profesor kulturních studií Ole Martin Høystad ve své knize Historie srdce (Hjertet. En kulturhistorie).

Nejnovější antologie studentů pražské nordistiky Se světem nepohneš se nese v duchu tradičního konceptu jednotlivých povídek od různých autorů. Jak prozrazuje podtitul, kniha přináší průřez tvorbou současných norských spisovatelů. Kromě u nás již etablovaných autorů představuje také spisovatele do češtiny dosud nepřeložené. Z nich i díky kvalitním překladům či vybraným textům nejvíce vynikají Ragnar Hovland, Tor Ulven a Johan Harstad.

V první polovině října 2011 se uskutečnil druhý ročník festivalu Dny Severu. Pozvání Skandinávského domu přijal také norský spisovatel Tomas Espedal, jemuž v loňském roce vyšel v češtině román Jít. Rozhovor pro iLiteraturu připravila a z norštiny přeložila Jitka Jindřišková.

Nakladatelství Argo svou edicí Mýty, pohádky a legendy již několik let obohacuje povědomí českého čtenáře o tradiční kultuře svébytných národů celého světa. Jen z oblasti severní Evropy sem patří řada knih zpracovávajících sámské, grónské a islandské mýty a pověsti. Edice je pojata poměrně velkoryse, s kvalitní vazbou, poutavou obálkou a hojnými ilustracemi. Nejnovějším počinem z této řady je Sága o Völsunzích a jiné ságy o severském dávnověku.

Norský spisovatel Tomas Espedal je známý především svými autobiografickými románovými črtami. Ve svém literárním díle rád experimentuje a překračuje hranice žánrů. Snaží se zkoumat vztah románu k esejistické, dopisové, deníkové, autobiografické a cestopisné formě.

Georg Johannesen (1931–2005) patří k nejvýznamnějším norským myslitelům druhé poloviny 20. století. Vystudoval literární dějiny na Univerzitě v Oslo, v pozdější době působil na Univerzitě v Bergenu, kde byl také jmenován profesorem rétoriky. V 60. letech se zapojil do protestního hnutí, které v té době zasáhlo celou Evropu.

K vydání útlého sborníku obsahujícího 6 studií inspirovalo kolektiv nordistů loňské stoleté výročí úmrtí norského spisovatele Bjørnstjerna Bjørnsona. Záměrně se snažili vyhnout u nás již zpracovaným tématům a naopak se soustředit na skutečnosti u nás jen málo či vůbec známé. Kniha je výjimečná také tím, že se na ní redakční prací podíleli studenti bohemistiky Karlovy univerzity v rámci semináře nakladatelské praxe.

Kniha švédského spisovatele Steva Sem-Sandberga Chudí v Lodži (De fattiga i Łódź) líčí příjemně civilním, nesentimentálním stylem příběhy obyvatel ghetta. Vyprávění je výjimečné v tom, že se zabývá těmi, kteří nepřežili, a nikoliv těmi, kteří přežili, jak to v literatuře či filmu obvykle bývá.

Když jsem přijel do Lodže poprvé, to místo mě naprosto uchvátilo. Navštívil jsem i Terezín, ale ten na mě neudělal tak silný dojem. Stále ještě nedokážu přesně vysvětlit, čím to je, že na mě Lodž tak silně zapůsobila. Myslím si, že to do značné míry souvisí s tím, že velké části bývalého ghetta nejsou jenom muzeum jako třeba v Terezíně, ale je to část města, kde lidé bydlí a kde jako by se za těch pětašedesát let nic nezměnilo.

K největším kladům románu mladého norského spisovatele patří působivé a detailní vylíčení požárů. Heivollovi se podařilo zachytit na jedné straně strašlivou destrukci a zmar, které s sebou požár domu přináší, na druhé straně ale projevuje pochopení pro okouzlení ohněm a praskajícím dřevem, které pyroman cítí.

Ke konci března se norský spisovatel Øystein Lønn vydal na „turné“ po střední a jihovýchodní Evropě, aby se setkal s tamějšími studenty nordistiky. 23. března ho na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy přivítalo zhruba 25 studentů a pedagogů. Lønn se rozpovídal zejména o svém románu z roku 1999 Maren Gripes nødvendige ritualer (Nezbytné rituály Maren Gripeové).

Norská literární scéna v roce 2010 byla spíše ve znamení nových objevů než zaběhnutých spisovatelů. Z nejznámějších norských autorů se románovou novinkou může pochlubit pouze Lars Saabye Christensen. Nejvýrazněji se do podvědomí kritiky i čtenářů zapsali mladí spisovatelé Gaute Heivoll s románem Før jeg brenner ned a Jan-Erik Fjell s detektivkou Tysteren. V dětské literatuře na sebe důrazně upozornila mladá ilustrátorka a spisovatelka Lisa Aisato.

Prosincové dvojčíslo společensko-kulturní revue Prostor je zaměřené na Norsko, které podle různých výzkumů představuje jednu z nejlepších zemí pro život. Je tomu ale skutečně tak? Na tuto otázku a mnohé další se snaží nalézt odpověď autoři článků obsáhlé publikace, která vyšla za podpory Nadace rozvoje občanské společnosti, Norského helsinského výboru a Finančních mechanismů Norska.

Per Petterson je úspěšný současný norský prozaik. Petterson vyrostl v dělnickém prostředí v Oslo, vystudoval knihovnictví a postupně pracoval jako hlavní nákupčí v knihkupectví Tronsmo v Oslo, jako překladatel a literární kritik. Díky úspěchu pozdějších děl se v současnosti může věnovat psaní na plný úvazek, žije se svou rodinou v Hølandu v kraji Akershus.