TD

Tomáš Dimter

Pod dlouhými bílými oblaky a nádherným sluncem na jinak jasné obloze bylo slyšet nejprve táhlé houkání. Poté svolával k obědu pronikavý lodní zvon a malajský hoch tichým a lehkým krokem obcházel horní palubu a jemným stisknutím ramene budil cestující, kteří po vydatné snídani znovu usnuli.

„Román bez hlavní postavy! Chápeš to? Kompozice, spojovací prvky, oblouk, ale žádný protagonista, žádný hrdina procházející dějem.“
„Zajímavé,“ konstatovala Elisabeth unaveně.

Vídeňský rodák a osvětimský vězeň Hans Chaim Mayer (1912–1978), který na důkaz odporu proti nacistickému Německu přijal francouzsky znějící anagram Jean Améry, napsal inteligentní knihu-esej O stárnutí s podtitulem Revolta a rezignace, v níž zachytil ubývání tělesných i duševních sil a život tváří v tvář smrti.

Emil stojí v Kaiserstrasse před velkou výlohou a dívá se na sebe, nenápadně, jako někdo, kdo se jen náhodou zastavil, aby vytáhl kapesník z kapsy, aby se zamyslel, zda má vstoupit do obchodu, nebo jako nějaký cizinec, který se ztratil, najednou znejistěl a neví, jakým směrem pokračovat...

Za půl roku v Andalusii prozkoumal Humboldt všechno, co nemělo nohy a strach, aby před ním uteklo. Měřil barvu nebes a teplotu blesků, vážil jinovatku, ochutnával ptačí trus, naslouchal třesům země a sestoupil do jeskyně mrtvých...

Od čtvrtka do neděle hostí pražské Výstaviště již 13. mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy Praha... Chcete-li zažít, jak vypadá literatura jako skvělá zábava, při níž diváci nesedí ve strnulých pózách pohrouženi do sebe, ale pijí pivo, vykřikují nadšením nad vtipnou metaforou nebo hrubě spílají, když je pan autor začne nudit, určitě doporučuji Jacoba Heina.

Východiskem pro vznik této knihy se staly pořady vysílané rozhlasovou stanicí Český rozhlas 3 – Vltava a romány autora publikace (Za všechno může kocour a Hugo), v nichž se objevují i švýcarské záletky: kabaret Voltaire, hora Monte Verità u Lago Maggiore a její návštěvníci, anarchisté a revolucionáři v zemi helvetského kříže.

Po několika týdnech, kdy se ze studijních důvodů vydával do Wertheimsteinova parku navečer, a nyní už třetí den i pravidelně ráno kolem šesté hodiny, se prý po dlouhé době náhle, a to díky ideálním přírodním podmínkám, jež ve Wertheimsteinově parku panují, vrátil z naprosto bezvýznamných myšlenek o fyziognomice nejen k myšlenkám použitelným, nýbrž i nevšedně užitečným...

Nakladatelství Paseka vydalo nedávno knihu Vystěhovalci Winfrieda Georga Sebalda. Domnívám se, že jde o skutečnou literární událost, která vyčnívá v nadprodukci slabé překladové literatury.

Před dvěma týdny vyšla ve vídeňském nakladatelství Zsolnay kniha esejů významného germanisty českého původu Petera Demetze (*1922 v Praze). Jmenuje se Böhmen böhmisch čili Čechy česky. Autor se v ní obrací k česko-německo-židovskému živlu převážně na území dnešní České republiky.

Leitmotivem všech knih Martina Sutera je krize identity a nenadálá proměna osobnosti. Ve svých románech nahlíží na odvrácenou stranu lidské duše, líčí vnitřní krize postav, jež často bojují o zachování takového obrazu světa a sama sebe, jaký si za léta vytvořily a jaký najednou z nejrůznějších příčin ztrácejí.

Paní Novotná žehlí Friedrichovu košili, pan Novotný mu čistí boty a váže kravatu, protože se Friedrichovi třesou ruce. Dva dny nespal a čekal jen na tuhle chvíli. Friedrich si nasadí klobouk, letmo se prohlédne v zrcadle a vyrazí na ulici...

Vladimir Vertlib (* 1965) představuje v jistém smyslu typický fenomén rakouské literatury 21. století: nenarodil se sice pod Alpami, ale Rakousko si zvolil za svůj domov, jeho rodným jazykem není němčina, ale přesto německy píše, v bývalé vlasti o něm mnoho nevědí, ale v německé jazykové oblasti získává významná literární ocenění.

Arno Geiger (*1968) sleduje ve svém románu příběh jedné rodiny od roku 1938 až 2001, nicméně jde mu spíše o představení „života pozorovatele“, o nevyřčené myšlenky, ze kterých skládá rodinný příběh jako „řetězovou reakci neporozumění“.

Objetí (Die Umarmung) je Gülichovou pátou knihou, třetím románem. Kniha má jediného opravdového hrdinu: Dolfa. Dolf není žádný idiot, přestože si to o něm řada lidí myslí.